Květinové stěny si nechal patentovat americký krajinářský architekt Stanley Hart White (1891-1979) už v roce 1938, ale až současná technologie dovoluje, abychom si něco podobného pořizovali i do bytů.

Jak fungují?

Rostliny ve vertikálách jsou na konstrukci, a to buď v nádobách, nebo v plastových vacích. Dvojí je i zásobování rostlin živinami. Do nádoby či vaků můžeme dát obohacený substrát a rostliny poté pravidelně přihnojovat. V tomto případě musíme řešit drenáž a odtok přebytečné vody, což může být komplikovanější, než když máme květináč a podmisku. A někdy je třeba vyměnit substrát, to už je s květináči obdobné, leč i tak to musí být jednoduše proveditelné. Proto se konstrukce vymýšlejí tak, aby byl ke všem jejich částem přístup. Anebo květiny pěstujeme hydroponicky.

Zálivka řízená počítačem či okem?

Profesionálně vytvořené vertikální stěny, které najdeme třeba ve veřejných budovách, jsou dnes už tak špičkové, že dávkování roztoku i živin v něm řídí počítač. Doma se obejdeme i bez něj, jako substrát, který rostliny fixuje, používáme substrát a živný roztok můžeme dolévat ručně. I proto je lepší mít nádoby nebo vaky průhledné, abychom věděli, kdy jsou prázdné.

Stěny umisťujeme co nejblíže ke světlu, nebo je přisvěcujeme. A co konkrétní květiny? Vhodné jsou prakticky jakékoliv pokojové, dokonce i kvetoucí. Jen je musíme sladit podle podmínek, které vyžadují.