Toulitka

(Anthurium)

Maličké květy této elegantní rostliny jsou seskupeny v nijak oslnivou palici. Ovšem listen, který ji objímá, je velký, barevný (od červené po bílou) a interiér může zdobit po celé měsíce. Jako pokojovky se pěstují odolnější hybridy, přesto mají své nároky. Vyžadují světlé místo bez přímého letního slunce a teplotu, která neklesne pod 18 °C.

Zdroj: Youtube

Ublížit jim může i ovanutí chladným vzduchem při větrání nebo zálivka studenou vodou. Substrát vyžadují kyselý a lehký. Od jara do podzimu ho udržujeme stále vlhký, ne však mokrý, a přihnojujeme. V zimě zálivku omezíme, aby byl jen velmi mírně vlhký. Zaléváme měkkou vlažnou vodou. Čím vyšší bude vzdušná vlhkost, tím lépe se bude rostlina cítit.

Africká fialka, jonátka

(Saintpaulia ionantha)

Patří mezi nejvděčnější: Nabízí spoustu půvabných kultivarů a kvete vytrvale. Potřebuje k tomu dostatek světla – pokud má kvést i v zimě, je třeba jí přisvítit a prodloužit den alespoň na 14 hodin. Daří se jí při 18–24 °C a vyšší vzdušné vlhkosti. Substrát by měl být lehký, propustný.

V prokořeněném květináči kvete ochotněji, zjara přesazujeme do nádoby nejvýše o třetinu větší, než je průměr kořenového balu. Měkkou vodou zaléváme do podmisky nebo opatrně pod listy, substrát udržujeme mírně vlhký, povrch občas necháme lehce proschnout. Jednou za týden přihnojíme.

Můrovec

(Phalaenopsis)

Nejpopulárnější pokojová orchidej nabízí úchvatné a trvanlivé květy rozmanitých barev i různé velikosti za docela skromné nároky, neboť běžně pěstované hybridy jsou celkem odolné. Podmínkou je však speciální, hrubý a lehký substrát pro orchideje, které původně rostly na stromech a vzdušnými kořeny lapaly vlhkost.

Osvědčený způsob zálivky je ponoření květináče do nádoby s měkkou, nejlépe dešťovou vodou, a to na pár minut, jednou či dvakrát týdně. Do vody přidáme hnojivo pro orchideje, malé množství lze přidat i do rozprašovače – rosení a vyšší vlhkost vzduchu orchidej ocení. Ideální je stálá teplota mezi 20–25 °C a hojnost rozptýleného světla.

Člunatec

(Cymbidium)

Sto velkých květů může v průběhu zimy postupně rozkvést na této až metr a půl vysoké orchideji. Zvolit však můžeme i drobnější kultivary. Ač jsou pro běžné pěstování vyšlechtěny odolné hybridy, jedno potřebují – po odkvětu nejméně měsíční odpočinek na chladném, světlém místě s teplotou mezi 7 až 16 °C.

Jinak prospívají při pokojové teplotě, ovšem čím nižší je, tím lépe. Světla potřebují dostatek, v létě bez přímého slunce. Přesazovat stačí jednou za tři roky, nejlépe po odkvětu, a to do speciálního substrátu pro orchideje. Zaléváme a hnojíme stejně jako můrovec.

Gardénie jasmínovitá

(Gardenia jasminoides)

Opojná, sladká vůně květů připomíná jasmín. Keřík, který je nese, může dorůst až do metrové výšky, roste však pomalu. Ke kvetení ho přiměje pokles teploty na 16 °C v průběhu zimy. Nakvétající ho můžeme přenést na teplejší místo, podmínkou je dostatek světla i vzdušné vlhkosti.

V zimě nevadí ani přímé slunce, v létě před ním gardénii chráníme. Kompaktní tvar podpoříme mírným zastřižením po odkvětu. Jakožto kyselomilná rostlina vyžaduje kyselý, humózní substrát a rovněž hnojivo pro kyselomilné rostliny. Substrát udržujeme mírně vlhký, při nižší teplotě zaléváme méně.

Pokojová azalka

(Rhododendron simsii)

Oslnivě kvete uprostřed zimy. Nejlépe se cítí při 7–19 °C. Při horní hranici se jí daří, jen pokud má dostatek světla a vzdušné vlhkosti. Substrát by měl být propustný, bohatý na humus a kyselý – vhodná je směs pro kyselomilné rostliny. Zaléváme měkkou (nejlépe dešťovou) vodou tak, aby byl stále mírně vlhký, hnojivo musí být rovněž bez vápníku, bohaté na draslík a železo.

Kvetení prodlouží nižší teplota, vyšší vlhkost vzduchu a odstraňování již zvadlých květů. Ochotněji kvete v menší nádobě, přesazovat stačí ob rok či dva. Po odkvětu azalku lehce zastřihneme.

Blahokeř, klerodendron

(Clerodendrum thomsonie)

Nevšední květy se rozvíjejí od časného jara do podzimu. Zdobí liánu, která po opoře vyšplhá až do dvou metrů. Výhony můžeme i zkrátit a pěstovat ji jako půl metru vysoký keřík. Svědčí jí rozptýlené světlo, vyšší vzdušná vlhkost a teplota 17–29 °C.

Čím méně světla v zimě má, tím nižší teplotu a střídmější zálivku uvítá. V době květu substrát udržujeme mírně vlhký a ob týden přihnojujeme. Substrát pro pokojovky nebo směs listovky a vyzrálého kompostu vylehčíme drenáží. V květináči prorostlém kořeny kvete ochotněji. Starším rostlinám stačí zjara vyměnit svrchní vrstvu zeminy.

Ibišek čínský

(Hibiscus rosa–sinensis)

Zářivé, až 15 cm velké sametové květy mohou být červené, bílé, růžové, žluté. Aby bohatě kvetl od léta až do prosince, potřebuje ibišek hojnost světla a v zimě teplotu 10-15 °C. Právě nyní, v lednu, je ideální čas na zastřihnutí keříku na třetinu až polovinu, aby zůstal košatý.

Již v únoru ho můžeme přesadit, substrát by měl být humózní a výživný. Od jara do podzimu ho udržujeme vlhký, v zimě necháme občas lehce proschnout. V sezoně mu prospěje letnění a týdenní přihnojování. Velmi prospěšná je vyšší vlhkost vzduchu, rosíme však jen listy.

Voskovka

(Hoya carnosa)

Liána vonící po medu může splývat z košíku, ovinout kolo, vyvázaná šplhat po opoře. Svěšená květenství jsou nejkrásnější při pohledu zdola. Potřebuje dostatek světla, svědčí jí i přímé slunce. Nevadí jí suchý vzduch, jen přelévání nesnese. V sezoně přihnojujeme a zaléváme tak, aby propustný substrát mezi zálivkami lehce proschnul, v zimě pak jen tolik, aby nevyschnul zcela.

Při dostatku světla je ideální teplota 18 až 23 °C, v zimě může být o něco nižší, pod 16 °C by však klesnout neměla. Ochotněji kvete v těsném květináči – přesazujeme jen ob rok. V době nasazování poupat nehýbeme s květináčem ani s výhony, poupata by mohla opadat. Květní stopky po odkvětu neodstraňujeme.

Kala

(Zantedeschia aethiopica)

Elegantní květenství nás potěší již v lednu, pokud pokojové kale šikovně nastavíme roční cyklus. Zjara jí dopřejeme hojnost vláhy, živin, tepla a světla, nejlépe slunce. V červnu listy v rámci přirozeného cyklu usychají, je čas na pauzu v zálivce nejméně na dva měsíce. Na konci léta ji přesadíme do humózního, kyprého substrátu. Při rašení nových listů postupně zvyšujeme zálivku.

Do prosince je ideální teplota kolem 16 °C, v lednu může stoupnout do 20 °C, pokud rostlině zároveň poskytneme dostatek světla a vzdušné vlhkosti. Bujné trsy dorůstají do metrové výše, k dostání však jsou i nižší kultivary.

Mučenka modrá

(Passiflora caerulea)

Liána s výjimečnými, až 8 cm velkými květy může dorůst až do výše pěti metrů, lze ji navést i na drátěné kolo, treláže aj. Substrát jí vyhovuje propustný a humózní, v létě stále mírně vlhký. V zimě by měl občas lehce proschnout, zvláště při nižší teplotě: 8–15 °C je ideální, rostlina pak lépe snáší nedostatek světla. Potřebuje ho co nejvíce, nevadí jí ani přímé slunce.

Pokud kořeny vyplní květináč, kvete ochotněji – přesazujeme jen ob rok či dva, u starších rostlin jen vyměníme svrchní vrstvu zeminy a dbáme na hnojení. Mučenka kvete na nových výhonech, časně zjara ji proto zastřihneme. Mladou rostlinu seřízneme až na 25 cm, u starší zkrátíme jen postranní výhony, a to až na 10 cm.

Kolopejka Blossfeldova

(Kalanchoe blossfeldiana)

Zářivé květenství drobných kvítků se rozvíjí uprostřed zimy – stimuluje je k tomu krátký den a dlouhá noc. Pokud budeme rostlinu po dobu 4–6 týdnů zatemňovat tak, aby byla na světle pouze 10 hodin denně, vykvete kdykoli. Má tlusté, dužnaté listy, tudíž umí hospodařit s vodou.

Vyžaduje dokonale propustný substrát a nesnáší přemokření. Dále potřebuje co nejvíce světla, nejlépe i slunce. Aby kvetla i příští rok, necháme kolopejku po odkvětu odpočinout při 5–15 °C a snížené zálivce. Na jaře jí opět dopřejeme více tepla, vláhy i živin – prospívá jí hnojivo pro kaktusy a sukulenty.

Pryšec zářivý

(Euphorbia milii)

Pichlavé větve tradiční pokojovky zvané též Kristova koruna mohou kvést prakticky celý rok. Kvítka jsou nenápadná, ovšem barevné podkvětní listeny přímo září – kromě červené jsou vyšlechtěny i jemnější odstíny. Pryšec miluje světlo včetně přímého slunce, nevadí mu suchý vzduch.

Potřebuje dokonale propustný substrát, který mezi jednotlivými zálivkami necháme krátce proschnout, v zimě více. Zimní pošmourno lépe snáší při nižší teplotě, pod 13 °C by však klesnout neměla. V sezoně mu dopřejeme více vláhy a výživu, například hnojivem pro kaktusy. Přesazování je vzhledem k trnům obtížné, stačí ho provést ob rok a u rostlin starších šesti let jen vyměnit svrchní část zeminy.

Věncovec květnatý

(Stephanotis floribunda)

Bílé květy popínavé rostliny zvané také pamětnice se rozvíjejí od jara až do podzimu a opojně voní. Rostlina po opoře vyšplhá až 3–5 m vysoko nebo obtočí drátěné kolo. Vyžaduje dostatek rozptýleného světla, ne však přímé slunce.

Ocení humózní, výživný a propustný substrát, od jara do podzimu stále mírně vlhký a přihnojovaný. Ideální letní teplota je 18–22 °C, v zimě pak 12–16 °C. V chladu, ve kterém rostlině tolik nevadí zimní nedostatek světla, by měl substrát mezi jednotlivými zálivkami ve svrchní půli proschnout. V době nakvétání věncovec nepřemisťujeme ani neotáčíme květináč, aby neshodil poupata. Nemá rád ani průvan, náhlé změny teploty a suchý vzduch.

Hvězdník

(Hippeastrum x ackermannii)

Nevšední pokojovka kvete v mnoha barvách od bílé po červenou. Až 60 cm vysoké květní stvoly nesou zjara až čtyři velké květy. Nyní v zimě však cibule potřebuje období klidu – dva měsíce sucha. V předjaří začneme mírně zalévat, mezi zálivkami necháme substrát lehce proschnout. Měl by být dokonale propustný.

Květináč postačí malý, cibule z něj horní třetinou vyčnívá nad povrch. Jak raší a narůstá, vláhy přidáváme a ob týden přihnojíme hnojivem s vyšším obsahem draslíku. Ideální teplota do 18 °C prodlouží trvanlivost květů.

Související články

DOBRÉ RADY

  • Aby kvetly a prospívaly v zimě, můžeme jim přisvítit. K dostání jsou nejen zářivky, ale i malé úsporné LED lampičky různého provedení, které rostlinám poskytují to pravé světlo podporující růst a kvetení.
  • Kvetení podpoříme hnojivem pro kvetoucí pokojovky, které má zvýšený obsah draslíku. U kyselomilných nesmí obsahovat vápník.
  • Pro rostliny vyžadující propustný substrát ho vylehčíme příměsí perlitu nebo hrubšího písku.

Zdroj: Časopis Receptář