Vadí jim především nedostatek světla a vysoká teplota v bytech, což bývá nejčastější kámen úrazu. Rostliny pak shazují listy, žloutnou, vytahují se. Nebude proto na škodu připomenout si základní nároky a upravit podle nich podmínky v bytě.

7 nejlepších tipů, jak se starat v zimě o pokojovky, se podívejte ve videu na příspěvku YouTube kanálu Plant Lady Prague:

Zdroj: Youtube

Světlo

Základním požadavkem většiny rostlin je vysoká intenzita denního světla. Čím více světla, tím lépe. Většina rostlin však snáší špatně přímé sluneční záření především za poledne, protože jim může popálit listy. Je tedy žádoucí jim poskytnout co nejvíce denního světla, ale pokud možno dlouhodobě je nevystavovat přímým slunečním paprskům.

Vzduch

Dalším důležitým faktorem je proudění vzduchu. Proto nenecháváme rostliny zavřené například v uzamčeném pokoji, který se nepoužívá. Suchý vzduch jim neprospívá a řadě druhů vyloženě škodí. Vzdušná vlhkost je určitě žádoucí, dobrým nápadem jsou například zvlhčovače na radiátorech.

Teplota

Měla by být pokud možno stabilní, neboť velké, a hlavně časté kolísání mnohdy vede k tomu, že rostlina zahyne. Některé druhy snášejí ústřední topení lépe než jiné, ale pro většinu je ideální rozmezí 15–20 °C. Jestliže je teplota vyšší (to platí především pro byty s ústředním topením, v němž jsou využívány všechny místnosti), je nutné jim dopřát dostatek světla a zalévat alespoň jednou týdně. Pokud můžeme v jedné místnosti snížit teplotu, bude ideální, když veškeré rostliny přemístíme tam a interval zalévání prodloužíme na 10–14 dnů.

Voda

Je dobré vědět, jakou potřebu vody má konkrétní druh a zalévat ho jen tak často, jak je to nutné. Většina rostlin snese zimní, a tedy sušší období dobře; větším nebezpečím je nadměrná zálivka, kvůli níž naprostá většina pokojovek hyne.

Pokud už ovšem rostlinu přemokříme, necháme ji vyschnout přirozeně, ve vzdušné místnosti. Nesnažíme se proces urychlit tím, že ji přeneseme do tepla či na slunce. Mnozí pěstitelé se dopouštějí chyby, že zalévají často a málo. Rostliny však dají přednost pořádné zálivce a následnému suššímu období, během něhož se může do půdy dostat vzduch a kořeny tak mohou dýchat.

Přesazování

Dalším důležitým bodem a je přesazování. Přistoupíme k němu ve chvíli, kdy rostlinu omezuje květináč. Zjistíme to tak, že ji opatrně vyjmeme i s kořenovým balem, a pokud spatříme pouze spleť kořenů a jen málo zeminy, potřebuje přesadit. Rostlina totiž netvoří přírůstky a ze dna květináče se prodírají kořínky. Pro přesazení volíme květináč pouze o něco větší, než byl původní.

Na dno nové nádoby dáme drenážní vrstvu, nejlépe keramzit nebo štěrk, a to proto, aby voda mohla protékat do podmisky a nepřemokřoval se substrát a následně neuhnívaly kořeny. Rostlinu přesadíme do vlhkého kvalitního substrátu. Ten se vyplatí koupit; je to lepší než brát zeminu za zahrádky, která většinou obsahuje semena plevelů či škůdce a špatně propouští vodu.

Po přesazení alespoň tři dny nezaléváme. Toto opatření povzbudí kořeny, aby dobře prorostly do čerstvé zeminy, rostliny přitom chráníme před přímým slunečním zářením. Vhodným obdobím pro přesazování je únor a srpen.

Hnojivo

Rostliny je nutné během vegetace také přihnojovat. Pro tyto účely je na trhu celá škála především tekutých kombinovaných hnojiv, která jsou většinou velmi kvalitní a spolehlivá. Přihnojovat je možné takzvaně na list, tedy postřikem, ale při dávkování je důležité dodržet stanovené množství uvedené v návodu a vyvarovat se předávkování. Ale pozor, během zimních měsíců se pokojové rostliny nepřihnojují!

Řez

Většinu rostlin je třeba udržovat pravidelným řezem, pokojovky se nejčastěji stříhají. U některých je to především otázka vzhledu a hygieny – jednoduše odstraňujeme odumřelé listy a odkvetlé květy, aby rostlina vypadala pěkně a svěže. Dalším důvodem je povzbuzení rostliny k tomu, aby kvetla (např. ibišky či citrusy). Budeme k tomu potřebovat ostrý nůž nebo zahradnické nůžky.

Choroby a škůdci

Největším úskalím v péči o pokojové rostliny je výskyt chorob a škůdců, kteří se na nich objevují z různých důvodů: přineseme je s novou rostlinou, jsou v nevhodné zemině, důsledkem nadměrné zálivky a mnoha dalších. Většinou je chceme zachránit a v takových případech přicházejí ke slovu postřiky. K dostání je celá řada velice účinných chemických přípravků. Ty je však zcela nevhodné aplikovat v uzavřené místnosti, kde často jíme nebo odpočíváme, případně jsou v bytě děti či domácí zvířata. Vdechování výparů z těchto přípravků či přímý kontakt s nimi jsou totiž zdraví škodlivé.

Mnohem zajímavějším řešením jsou ekologické přípravky, které lidem ani zvířatům nemohou ublížit.

Ochrana

Základem ochrany jsou vizuální lapače škůdců, které mají podobu plastových trojúhelníčků a jsou opatřené nevysychavým lepidlem. Prodávají se žluté a modré. Toto zbarvení je cílené, neboť vychází z citlivosti hmyzu na různé barvy. Žluté slouží k odchytu molic, mšic či smutnic, modré jsou účinné na třásněnky. Lapače stačí zapíchnout do květináče, případně zavěsit přímo na rostlinu. Nezapomínáme, že lapač by měl být u rostlin celoročně, jen ho vždy vyměníme za čistý, je-li to potřeba. Tímto jednoduchým způsobem lze velmi snadno zabránit kalamitnímu přemnožení.

Samotné lapače však mnohdy nestačí. Pak se nabízejí přípravky Careo nebo Mospilan. Z koncentrátu se připravuje podle návodu roztok a rozprašuje se na rostlinu. Kvůli lepší smáčivosti, především na listech s voskovým povlakem, se vyplatí přidat smáčedlo, případně pár kapek saponátu. Na listech se pak netvoří jednotlivé kapičky, které snadno stečou, ale povrch se pokryje rovnoměrně.

Napadené listy ošetřujeme i na spodní straně, proto bychom měli mít kvalitní rozprašovač, neboť bez dokonalé mlhy nelze očekávat uspokojivý výsledek. Uvedené přípravky likvidují především mladší vývojová stadia molic, mšic, smutnic, červců, třásněnek a puklic, včetně jejich vajíček. Postřik je však nutné pravidelně, v intervalu asi 10 dnů opakovat. Hlavní zásadou v boji se škůdci je prevence, proto je vhodné postřikovat včas, tedy ihned při výskytu prvních jedinců. Tím se snadno předejde kalamitnímu zamoření škůdci.

Nejobtížnější je likvidace puklic, jimž povrch těla chrání voskový štítek, takže přípravek nepronikne dovnitř. V tomto případě musíme trpělivě otírat rostlinu štětečkem nebo vatou namočenou ve slabém roztoku lihu či mýdla. Úspěšní budeme tehdy, když odstraníme všechny dospělce a omyjeme mladší vývojová stadia.

Velmi častým problémem jsou také smutnice. Nápadní jsou především dospělci – černošedé mušky velké 2–4 mm, které vylétávají z půdy. Larvy prodělávají vývoj v zemi, jsou 5–7 mm dlouhé, bíle průhledné s černou hlavou. Poškozují nejmladší kořínky především mladých rostlin. Dospělé mušky vylétají po vylíhnutí z larev z květináčů a rozlétají se po bytě. Pomůže, když se zemina v květináčích nepřemokřuje, spíše volíme spodní zálivku do misek.

Proti smutnicím se osvědčují parazitické hlístice Steinernema feltiae. Dodávají se do půdy formou zálivky, především v době výskytu larev smutnic (na jaře). Hlístice se v půdě aktivně pohybují a čichem vyhledávají hostitele. Napadené larvy smutnic během několika dnů hynou. V uhynulých larvách smutnic se hlístice dále množí. Po opuštění larev vyhledávají nové hostitele. Tak je také zajištěna dlouhodobější ochrana před tímto hmyzem. Pokud nejsou v substrátu přítomny další larvy smutnic či jiného vhodného hmyzu, populace hlístic odumírá.

Houbové choroby

Naše pokojové rostliny také mohou trpět houbovými chorobami. Nejčastěji pozorujeme padlí, jež se projevuje výskytem velmi nápadných moučnatých povlaků na listech. Podobně jako u škůdců i v těchto případech bývají chemické přípravky velmi problematické. Jako snadné řešení se nabízejí ty biologické, zejména na bázi minerálních olejů. Nepotřebují ochrannou lhůtu, jsou zdravotně nezávadné pro lidi i domácí zvířata, lze je použít přímo v bytě. Účinkují tak, že se na listech rostlin vytvoří olejový povlak, který zabrání, aby se onemocnění šířilo dál. Pokud je však napadení rozsáhlé a biologické přípravky nestačí, sáhneme po chemických, ale přísně dodržujeme koncentrace i způsoby aplikace uvedené v návodu.

BABIČČINA MEDICÍNA

(Ze zahradnického rádce z roku 1918)

MNOZÍ PĚSTITELÉ SE RÁDI VRACEJÍ KE STARÝM LIDOVÝM METODÁM, KTERÉ JSOU POPSÁNY V NĚKDEJŠÍCH ZAHRADNICKÝCH KALENDÁŘÍCH A RÁDCÍCH. NABÍZÍME NĚKOLIK OBLÍBENÝCH RECEPTŮ.

  • „Zakup tabák velejemný, nasyp dvě špetky do studené vody, nech močit osm hodin, poté zahřej, a slij. Vylouhuj, zalij a oros napadené rostlinstvo, druhý den opakuj a dobereš se zdravých rostlin. Doporučeno jest proti škůdcům na listech sajících a kořenům škodících.“
  • „Posekej fazolovou nať po sklizni, rozdrť a den a noc louhuj, jest to ozdravná lázeň pro tvé květiny i zeleninu.“
  • „Požni přesličku, k ní přidej květy měsíčku, louhuj tři neděle a jako zalévací a kropící lázeň použij. Výborně se bude dařit jak tvým rostlinám v domácnosti, tak i na záhonech.“
  • „Rozřež cibuli velkou a česnek na kusy i se slupkou výluh udělej, po dvou hodinách sceď a rostliny zalévej i postřikuj. Škůdců nebezpečných se zbavíš, rostliny zezelenají a bujnost najdou.“
  • „Kopřivy natrhej, v kádi vylouhuj čtrnáct dnů, tím dopřeješ rostlinám očistnou a ozdravnou kúru.“
  • „Rozřízni čerstvou cibuli na polovinu a potírej nemocné listy svých květin, všech obtížných škůdců a nemocí rostliny své zbavíš.“

Zdroj: Časopis Receptář