Schválně, kolik zaručených rad od zkušených pěstitelů jste už ohledně zalévání pokojových rostlin dostali? Jenže ono je to podobné jako s doporučeními, jak nebrečet při krájení cibule – každé trochu nebo někdy funguje. Přesto je tu ale jedna zásada, která platí v každém případě a spolehlivě, nikdy nezalévejte vodou natočenou přímo z kohoutku. Pokud to jen trochu jde, nechte ji den, raději ale déle, odstát. Má to hned dva důvody. Tím prvním je chlor, který pomalu z vody vyprchá, tím druhým je teplota. Když necháte vodu v konvičce na parapetu, brzy se její teplota srovná s okolím. Teplotní šoky totiž rostlinám opravdu dobře nedělají. A ještě jeden tip, pokud máte doma vodu hodně tvrdou, pro zalévání ji zkuste převařit, nebo si nachytejte dešťovou.

Podmiska nic nezkazí

Jedna z dobře míněných rad bývá dost často zalévání do podmisky. Něco na tom je, tímhle způsobem můžete totiž zalévat úplně každou rostlinu. Není to sice nejlepší varianta pro všechny, ale nijak tím ani neuškodíte. Pokud totiž máte rostlinu správně zasazenu v substrátu a na dně květináče drenáž, je vlastně jedno, jak zaléváte. Když rostlinu přeléváte, voda jednoduše proteče do podmisky. Podle tohoto signálu pak můžete zálivku upravit.

Příliš vláhy

Zahradníci a floristé doporučují zalévat méně až málo. Rozhodně rostliny nepřelévejte. Zatímco s mírným nedostatkem vody si většina rostlin umí nějak poradit, přelévání je obvykle hodně poškozuje. Přílišná vlhkost totiž nahrává plísním a dalších organismům, které květinám škodí. Přelité rostliny začnou poměrně rychle uhnívat a na jejich záchranu už pak bývá pozdě. I když zaléváte do podmisky, nebezpečí přelití se nezbavíte. Voda v ní by totiž neměla zůstat déle než pár hodin. Pokud ji zde najdete ještě odpoledne či dokonce druhý den, rozhodně ji vylijte a nečekejte, že ji rostlina „vypije“. Žádná rostlina, snad s výjimkou těch vodních a bahenních, nesnese dlouhodobé stání ve vodě.

Zvláště citlivé jsou na to rostliny s dužnatými stonky, jako je například brambořík (Cyclamen) nebo africká fialka (Saintpaulia). Ty nechte napít z misky jen asi půl hodiny a pak je vyndejte a nechte okapat. Podobné procedury mají rády i orchideje. Ty pocházejí z deštného pralesa, který je stále vlhký. Přesto jsou orchideje poměrně citlivé na přelévání. Dobře jim dělá krátká koupel, namočte je s celým květináčem do kbelíku s vodou. Opět stačí 30 minut, nechte okapat a vraťte na parapet.

Nebojte se ušpinit

Pokud vás baví technické vychytávky, můžete koupit hlásiče, které vám dají vědět v okamžiku, kdy množství vody v substrátu poklesne. Dnes už existují dokonce malá čidla komunikující přes wi-fi. Vy se pak o potřebě zálivky dozvíte přímo ve svém mobilu. Stačí však i daleko jednodušší postup, trochu se ušpinit a substrát z květináče vzít do rukou. Cítíte-li vlhkost, je vše v pořádku. Když se vám ale hlína rozpadne v prstech téměř na prach, raději se hned podívejte po konvičce.

Pro ty, kteří si nechtějí špinit ruce, je tu ještě špejlový test. Kdo někdy pekl bábovku či perník, bude ho znát. I ty se totiž zkoušejí zapíchnutím špejle. Když ji vytáhnete čistou, je upečeno. Se substrátem v květináči je do podobné. Pokud se na špejli nalepí hlína, je vše v pořádku. Suchá a čistá špejle ale značí čas na zálivku.

Všechny najednou? Spíše ne

Vyhradit si na zálivku konkrétní den a zalít všechny najednou, je sice snadné, ale rostlinám to moc dobře nedělá. O tom, jak často je zálivka potřeba rozhoduje hodně faktorů – od teploty, na jakou si doma topíte, přes velikost a materiál květináče, až po množství světla a stavbu těla. Rostliny s velkými listy potřebují vody trochu více, než ty malé, přes jejich plochu se totiž ve velkém odpařuje voda.

A ještě jedna rada na závěr. Pokud vás teď napadlo, že se před přelitím ochráníte pravidelnou zálivkou po troškách, tak na to raději rychle zapomeňte. Jestli použijete jen trošku vody, většina se jí odpaří ještě dříve, než se dostane ke kořínkům rostlin. Ostatně stejnou chybu děláváme často i při zalévání zahrádky. I tak radí odborníci větší množství vody méně často než opačně. Pokud totiž jen obarvíte vrchní vrstvu půdy, zalíváte vlastně vzduch a ne rostliny. Téměř vše se totiž odpaří.