Pan Jezra nezažil povodeň poprvé. Jeho dům odolával vodě už v roce 1997 a teď, po 27 letech se všechno zopakovalo znovu.„Zprvu jsem doufal, že nás to mine. Ale když se pak objevily zprávy o velké vodě, bylo mi jasné, že z toho nevyvázneme se suchou kůží,“ vypráví pan Jerza Gara, který působil dlouhá léta jako profesor na zemědělské univerzitě v Božkově. Teď je v důchodu a zřídil si rehabilitační centrum pro ježky. Jeho „záchrannou stanici“ bohužel zaplavila voda a tak musel rychle vzít své svěřence do bezpečí.
Na videu CNN Prima News můžete vidět, jak se po povodních rabovalo na Moravě. Více na kanále YouTube.com.
V bezpečí u sousedů
„Ubytovali mě dobří lidé ve druhém patře domu v Lipové ulici. Bylo nás tam spoustu, dokonce i můj soused z přízemí, se kterým jsem podobnou situaci řešil před lety. Ten, kdo takovou tragédii nezažije, tak si nedokáže představit ty důsledky,“ říká pan Jerza a vypráví o tom, jak celé dny v Kladsku pršelo a všude byla voda. Dokonce v takové míře, že zaplavila i byty ve zvýšeném přízemí. V takové situaci šlo jen doufat a modlit se, aby se příroda umoudřila. „Venku bylo plno vody, ale my jsme neměli co pít. Voda z kohoutku nebyla vhodná k použití a musela se převařovat, abychom si měli jak vyčistit zuby. V bytě nešla elektřina. Pořád nám někdo volal, ale naše jediná starost byla, co dělat, abychom alespoň ušetřili baterii na telefonu. Díky mobilu jsme totiž měli pocit, že nejsme v izolaci,“ říká Jerza.
Čekání, až voda opadne
Pan Jerza a jeho sousedé byli v naprosto zoufalé situaci. Jen sledovali počasí a dívali se, jak příval vody všechno ničí. „Oknem jsem viděl trochu do ulice, která se změnila v jeden velký potok. Na něm pluly lodě s vojáky či hasiči. Občas se ozýval něčí křik. Snažil jsem se se zachránci navázat kontakt, ale nikdo nereagoval. Kéž by nám alespoň hodili do okna nějaké powerbanky! Ale říkali jsme si s ostatními, že na tom nejsme zase tak špatně. Kdyby byl příval vody ještě vyšší, měli jsme v plánu uniknout na střechu,“ vypráví důchodce.
Těžké návraty domů
Pan Jerza povodeň přežil, stejně jako jeho sousedé a 32 ježčích svěřenců. Nicméně, vracet se domů bylo pro něj těžké. Voda vzala 28 zahradních kotců, kde uchovával svá zvířata. „V každém kotci byl i zateplený obytný domek a krmítko, protože ježci se musí chránit před kočkami,“ vysvětluje pan Jerza s tím, že povodeň zničila místnosti v hospodářské budově, které využíval jako léčebnu pro nemocná zvířata a druhou coby chovnou stanici ježků.
Cizí neštěstí jako atrakce
„Je to tragédie vidět takovou spoušť. Můj dům teď páchne, je plný bahna, zničených věcí, vlhkosti a odpadků. Nemám sílu to čistit. Letos v září mi bylo 68 let, nejsem nejmladší,“ lamentuje majitel poničené nemovitosti. Nejvíce ale pana Jerzu štve, že po povodních se Klodsko stalo turististickou atrakcí, kam si lidé jezdí nafotit následky povodně. A někteří si přitom odnesou i nějaký ten „vyplavený“ suvenýr. „Připadáme si tu jako exotická zvěř. Ale nikoho z „turistů“ nenapadlo nabídnout pomoc, kterou bychom potřebovali. Já osobně lituji jedné věci – že jsem dveře a okna do svého domu nenechal otevřené. Měl bych s odklízením daleko méně práce než teď, protože všechno by sebrala „velká voda“...