Přehled o tom, co přesně prostředek obsahuje, ohled na ekologii a menší množství odpadu, a samozřejmě cena. To jsou důvody, proč se většina lidí pouští do vyrábění vlastních čisticích prostředků. A většinou to dává smysl. Pokud však jde o prášek na praní, je lepší si jeho výrobu pečlivě promyslet.

Zas tak dobře nepere

Doma vyrobené prášky na praní obvykle obsahují nějaký poměr prací sody a tetraboritanu. Obě tyto látky nemají žádnou prací funkci, ale změkčují vodu, a díky tomu se prací složka z oblečení vypláchne. Jenže právě prací složka může být v domácím prášku problém. Téměř vždy ji totiž tvoří nastrouhané nebo vločkové mýdlo, které je na rozdíl od běžných pracích složek v pracím prášku z obchodu složené převážně z tuků. Běžné prací prášky fungují tak, že chemicky rozloží skvrnu a díky změkčovačům vody se pak z prádla snadněji vypláchnou. Mýdlo sice skvrnu také rozloží, ale změkčovače vody nemají takovou sílu, aby ho umožnily z prádla vypláchnout beze zbytku.

Nepustí skvrny ven

Výsledkem je prádlo, které během prvních pár praní zbavíte skvrn. Jenže v něm zůstane nejprve nepatrná, ale s každým dalším praním silnější vrstva tuku. A ta může některé látky postupně úplně zničit, v každém případě ale vlákna slepí a časem začne být patrná na dotek. Navíc jak se tuk na vlákna nabaluje, uzavírá všechnu špínu, pot a další věci, které chcete z oblečení vyprat, ve vláknech. Nakonec tedy pere hůř, než kdybyste prádlo jen vymáchali, a vyprané prádlo navíc postrádá příjemnou vůni čistoty. Především když myslíte na přírodu, perete při nižších teplotách a máte moderní pračku, která používá opravdu malé množství vody.

Je pak docela dobře možné, že za půl roku vyhodíte oblíbená trička nebo povlečení, protože budou lepit mastnotou a navíc na nich najednou budou „nevypratelné“ skvrny. Když ale budete pokračovat, stane to samé i s další várkou nového oblečení. A nakonec to ani nemusí být to nejhorší.

Může zničit pračku

Jestli vám doposud dělal starost hlavně vodní kámen, protože nemůžete dostat z hlavy roky běžící reklamu, tak s domácím práškem bude vaším hlavním nepřítelem právě tuk. Stejně jako se tuk z mýdla usazuje v textilních vláknech, tak se v malých shlucích pomalu hromadí ve vnitřních částech pračky, kam nevidíte a které navíc nemůžete nijak vyčistit. A nadto ještě platí, že pokud opravdu máte tvrdou vodu a dělá vám starosti usazující se vodní kámen, bude nejspíš v pračce i oblečení zůstávat ještě větší množství tuku z mýdla. Změkčovače zkrátka změkčí vodu ještě o něco méně, protože v ní bude víc minerálů, než zvládnou.

Když domácí prášek použijete jen párkrát, nic se nestane, ale po měsících nebo i jen roce používání najednou zjistíte, že pračka nepere dobře nebo přestala úplně fungovat. A nakonec místo abyste ušetřili za prací prášek a chovali se ekologicky, protože nekupujete obaly a „chemikálie“, musíte koupit novou pračku a vyprodukovat tak mnohem víc odpadu, než byste museli s jinou prací alternativou.

Chytřejší varianty

Výběr jiného prostředku bude záležet především na tom, co jste si původně od domácího prášku na praní slibovali. Pokud chcete především ušetřit, asi je lepší poohlížet se po slevách a dalších výhodných nabídkách. Kupovat větší balení, pokud je to možné. Pamatujte si, že pokud chcete zároveň chránit pračku, je vždy lepší používat sypké prášky, případně prací proužky, než gely a kapsle. Šlem z nich se totiž v pračce usazuje podobně jako ten mýdlový. A nezapomínejte ani na pravidelné čištění alespoň jednou za měsíc – na 90 °C, se speciálním přípravkem nebo půl litrem octa.

Prací proužky

Pokud je pro vás ale zároveň důležitá ekologie, a navíc se snažíte co nejvíc omezit množství obalů, máte možností celou řadu. Nejpraktičtější jsou v tomto ohledu asi prací proužky a případně vajíčka – tedy koule naplněná enzymatickými kuličkami.

Mýdlové ořechy

Zdroj: Youtube

Stejně tak můžete zkusit používat mýdlové ořechy, které jsou jedním z nejekologičtějších prostředků vůbec. Neperou však tak dokonale a častěji vyžadují předpírku.

Výběr je jen na vás. Ale když nic jiného, můžete si být jistí, že nezničí ani prádlo, ani pračku.

Proč to dřív fungovalo?

Možná, že jste s vlastnoručně vyrobeným práškem prali před patnácti lety, možná jste si jen vzpomněli, že si ho míchala vaše maminka a jak krásně voněl, protože do něj pokaždé přidala pár kapek levandulového nebo pomerančového éterického oleje. Olej voní pořád stejně, ale to, že prášek nefunguje, má dva tři hlavní důvody:

Teplota

Starší pračky nemívaly možnost nastavení na nízkou teplotu, většina prádla se prala na 60 °C, později na 40 °C, ale o dvaceti nebo třiceti stupních si mohly hospodyňky nechat jen zdát. Přitom právě vysoké teploty jsou pro rozpouštění tuků zásadní. S domácím práškem byste se tedy museli vrátit zpátky k šedesátce, jenže to už je proti zásadám šetrného praní.

Voda

Kdo má pračku novější než pět let, už si nejspíš všiml, jak málo vody do ní při praní i máchání proudí. V první fázi se prádlo vlastně jen navlhčí, samotnou vodu v bubnu uvidíte pravděpodobně těžko. Jenže čím méně vody, tím menší pravděpodobnost, že se vyplaví přebytečný tuk.

Mechanické tření

Čím je pračka starší, tím méně ohleduplná je k textilním vláknům. O to víc se tedy oblečení v pračce mezi sebou třelo, o to víc se točil buben při praní i máchání. Pračky bez množstevní automatiky se navíc vždy samozřejmě plnily až po okraj, dnes cyklus mnohem častěji pouštíte s poloviční náplní, protože víte, že se jí pračka přizpůsobí.

Rozhovor s Markétou Vlčkovou, lékařkou a členkou České mykologické společnosti, si poslechněte v podcastu iReceptář do ucha přímo TADY:

Související články

Zdroj: časopis Receptář