Patří okurky do plastového obalu?
Kroutíte hlavou nad tím, proč výrobci balí stále více ovoce a zeleniny do plastu, potravinářské folie, vaniček a podobně? Ne vždy je to hloupý nápad. A jak je to v případě okurek?
Prozradí vám to Robert Lindsay, který je velkopěstitelem okurek a o nutnosti použití plastového obalu natočil toto kratičké video na YouTube kanálu Vegetables.co.nz.
Obal prodlužuje trvanlivost okurek až třikrát
U okurek je to poměrně jasné a vysvětlení farmáře není překvapivé ani záhadné. Protože se okurky hodně odpařují, dochází ke ztrátě vody, kterou jsou ve velké míře tvořeny a okurky vadnou, měknou, vrásčí a stávající se náchylnější na plísně i zahnívání. To je ale jen jeden důvod, co ty další tři?
Jednoduchý plastový obal jednoduše prodlouží trvanlivost minimálně o několik dalších dnů, dokonce se uvádí, že v plastu vydrží okurka i třikrát déle. Samozřejmě, že plastový obal chrání poměrně měkkou okurku před poškozením. Každý vryp může znamenat rychlou zkázu plodu. V neposlední řadě je to také ochrana před kontaminací, a to jak nečistotami, tak bakteriemi.
Další obaly používané v potravinářském průmyslu
Oloupaný pomeranč nebo banán v plastovém sáčku či krabičce nedává smysl, protože ovoce má poměrně odolnou slupku, která jej chrání. Nicméně různé typy obalů mají odlišné vlastnosti a hodí se je znát.
Zaprvé je dobré vědět, že není plast jako plast. Tyto folie určené k balení například okurek jsou polyetylenové s vysokou propustností kyslíku a malou vodních par. Zato polypropylenové jsou vzdušnější, a naopak zabraňují zadržování vláhy, a proto snižují riziko plísní. Třetí a poslední kategorií mezi plastovými obaly jsou biodegradabilní folie, které jsou ekologičtější a jsou vyrobené z obnovitelných zdrojů.
Při balení potravin pro udržení jejich čerstvosti se využívá také vzduch či různé plyny. Při běžném vakuovém balení dochází k odsátí vzduchu, zatímco u takzvaného modifikovaného atmosférické balení se používá směs plynů, která zpomaluje zrání ovoce a zeleniny.
Nejde o žádné vzácné plyny, ale směs kyslíku, oxidu uhličitého a dusíku v konkrétních poměrech, které neodpovídají běžnému ovzduší. Důležité je především redukce kyslíku, takže běžně jde o snížení z 21 % na 5 až 0 %.
Ač by se mohlo zdát, že papírové obaly jsou ty nejlepší, některé jsou voskované, a proto například hůře kompostovatelné. Síťoviny jsou nejčastěji z polypropylenu nebo nylonu, které samozřejmě patří recyklovat, výjimkou je polylaktid, což je biodegradabilní materiál. Zcela přírodní jsou sítě a látky z juty, bavlny či celulózy.
Neviditelné, zato jedlé, jsou vosky, škroby, celulóza či bílkoviny, kterými se záměrně potahují některé plody pro delší trvanlivost. Tyto jedlé a okem nerozpoznatelné materiály se používají často pro udržení čerstvosti citrusových plodů, jablek a hrušek, avokáda, ale i rajčat či okurek. Z exotického ovoce může jít o mango, papáju nebo granátové jablko.