Navrch získávají takzvaní makeři a členové DIY hnutí. Ti tvoří, protože je to baví, chtějí se seberealizovat, mít něco originálního a ekologického, a navíc preferují sounáležitost v komunitě. Své práce sdílejí, doslova se jimi chlubí. Jejich počínání by se dalo charakterizovat jako vyrábění zajímavých věcí zapálenými amatéry, kteří k tomu používají prostředky 21. století, třeba 3D tiskárny. A je to záležitost povícero městská, trochu i výtvarná a také didaktická.

Makerka či maker mohou být vynikající v rukodělné činnosti, nápadech i technickém ostrovtipu, do výměny dřezu v kuchyňské lince, opravy rozvrzaných dvířek nebo vymalování bytu by se však nejspíš nepustili. To zůstává na nás, tradičních českých kutilech. Proto přicházím s tipy a nápady, které by mohly inspirovat i ty mladší, ať už si říkají jakkoliv.

Může se hodit

Nepřilepí se

Není nic horšího než nehty dobývat konec pásky, který nechtěně splynul s podkladem. Pravda, vždy po odstřižení stačí lem přehnout a slepit k sobě, ale tohle je elegantnější.

Neodře se

Také pociťujete nedočkavou nervozitu, než se pustíte do skládání právě přivezeného nábytku? Pokud díly rozložíte tímto způsobem na holou podlahu, hrozí, že se poškrábou. Lepší je koberec, ale použít lze i karton z obalů.

Neseschne

Před sezonou je dobré dřevěný zahradní nábytek ošetřit. K tomu jsou vhodné třeba lazury, které zachovávají vzhled dřeva. Dělí se na silno- a tenkovrstvé. Silnovrstvé vytvoří na povrchu souvislý ochranný film proti vlhkosti. Jenže když je nábytek stále venku na slunci a dešti, může ochranný film časem popraskat, voda se dostane dovnitř, a jelikož se kvůli neprodyšné vrstvě vypařuje pomalu, začne dřevo poškozovat. Proto jsou pro tyto účely vhodnější tenkovrstvé lazury. Jejich ochranný film je tenčí a propouští vlhkost oběma směry. Hlavně se ale větší část vsákne do dřeva, takže ho dokonale ochrání. Nevýhodou je, že nátěr musíte po čtyřech pěti letech opakovat. Výhodou, že původní nátěr nemusíte odstraňovat. Nábytek stačí očistit od prachu a hned jednou vrstvou natřít.

Zaujalo mne na internetu

Kladivo vskutku univerzální

Jako kutila mě na internetu ledasco zaujme, třeba nářadí. Nejsem však z těch, kteří si ho v e-shopu okamžitě objednají. I z fotografií či videa lze někdy usoudit, jak by daná věc mohla fungovat, a získat tak základní indicie pro případnou koupi. Tento výrobek se objevil pod názvem víceúčelové (multifunkční, univerzální) kladivo a umí toho opravdu hodně.

Asi nejvíc bych ocenil zatloukání hřebíků do tvrdého podkladu. Vypadá to, že se hřebík neohne, pokud ho zasunete dovnitř a použijete opravdové kladivo. I prsty zůstanou v bezpečí. Ovšem zatloukat hřebíky jen tímto nářadím, byť do dřeva, bych si netroufl, na to vypadá příliš subtilně. Ani materiál nevzbuzuje důvěru, natož cena – v e-shopech je tato věc k mání za 200-350 Kč. Za kvalitu bych očekával víc, zejména dnes. Univerzální kladivo tedy doporučuju spíše těm, kteří kutí jen občas a nechtějí mít na každý úkon jednoúčelové nářadí.

Oblíbené nářadí - štípačky

Odborně se jim říká silové kleště stranové štípací. I přes tento krkolomný název na ně nedám dopustit. Je to také jediné nářadí, které si s sebou beru, když někam cestuju. Hodí se, kdykoliv je potřeba něco přeštípnout, a může to být drát, provázek, lanko, párátko, plastová svěrka, prostě všechno do určitého průřezu. Vyštípnu jimi různé uzávěry, naštípnu plasty stejně jako tenké tyčky, které hodlám na daném místě zlomit, svléknu izolaci z kabelů, podeberu hlavičky hřebíků, které chci vytáhnout, udělám zahloubení pro zápustné vruty…

A pokud jde o zahrádku, pak je mimo jiné používám i při sklizni hroznů. Sympatické jsou mi i proto, že padnou do dlaně, a když potřebuju volnou ruku, snadno je šoupnu do zadní kapsy kalhot. Kdysi mi jedny daroval strejda se slovy: „Počkej, jak je oceníš, až se ke stáří nedokážeš ohnout a budeš si chtít ostříhat nehty na nohou.“

Vyloveno z archivu

Skrytá fontána

Kdo má jezírko a možnost k němu přivést elektrický proud pro čerpadlo, určitě ocení fontánku. U těch s malou nádržkou, ale dlouhou hadicí může nastat situace, že po zapnutí v nádržce klesne hladina, protože se část vody nasaje do hadice. Hladinu lze sice dorovnat další vodou třeba z vědra, jenže když čerpadlo zastavíte, voda v potrubí se samospádem vrátí do nádržky a přebytečnou vodu vytlačí přes okraj, takže ji při dalším zapnutí budete muset zase dolévat. U takových fontánek je proto lepší mít dvě nádržky, jednu větší dole a jednu vyrovnávací nahoře. Tou horní může být například položený džbán či konev s vyvrtaným otvorem pro hadici.

Se šroubovákem v ruce - fejeton na závěr

Z dítěte, které hračkami tříská a hází je po rodičích, vyroste kdovíco, kdežto z potomka, jenž už od kolébky hračky rozebírá, vznikne kutil.

Touha přijít na to, co má setrvačníkové autíčko uvnitř, že to tak příjemně vrní, ale hlavně jede, je nevyléčitelná. Za mých dětských let se taková autíčka vyráběla z plechu nebo z bakelitu, takže podvozek nebyl ke karoserii přinýtovaný jedním stiskem lisu, nýbrž přišroubovaný, a k jeho oddělení stačilo pár pohybů šroubovákem. A když nebyl šroubovák, pomohl nůž, ačkoliv se babička obvykle zhrozila a svedla se mnou boj, než mi ho zabavila, abych si neublížil.

Jaký typ setrvačníku autíčko má, jsem zjistil hned druhý den po obdarování. Jenže, a v tom se liší dítě kutilské od dítěte obyčejného, to autíčko jsem zase dal dohromady a fungovalo. Přesněji řečeno, fungovalo týden, což byl horizont, do kdy jsem z něj udělal malou přenosnou vrtačku na papír poháněnou kinetickou energií, tedy tím setrvačníkem.

Říkám si a doufám, že i dnes se snad najde dost capartů, kterým nedá spát, jak to tam uvnitř funguje, a se šroubovákem v ruce se pouštějí do prozkoumávání. Fandím jim a rodičům závidím.

O autorovi

Kutilství se „vyučil“ u svého otce. V druhé půli profesního života – což bylo více než dvacet let – se v Receptáři této oblasti plně věnoval. Za tu dobu poznal mnoho šikovných lidí a objevil, shromáždil i vyzkoušel spoustu nápadů, které si nenechává jen pro sebe.

Související články

Zdroj: časopis Receptář