Běžná životnost kuchyňské linky se pohybuje mezi 15 až 20 lety. Po této době dochází nejen k opotřebení jednotlivých součástí, ale kuchyň obvykle zastará i „morálně“ — objevují se nové technologie, materiály nebo celkové pojetí kuchyňského prostoru.

Kdo bydlí v pronajatém bytě a ví, že v něm nezůstaneme do konce života, asi do cizího majetku nebude chtít investovat peníze. Podobně na tom může být mladá rodina s dětmi, která chce koupi nové kuchyně odložit na chvíli, až budou děti větší. I tak by nám však stávající kuchyně měla umožňovat bezproblémové uchovávání potravin a přípravu jídla, případně lahodit našemu estetickému vnímání. V tomto případě nejspíš postačí částečný „facelift“.

Také drobná změna se počítá

I při částečné renovaci můžeme vylepšit dispoziční řešení kuchyně: Například „přeskládáme“ spodní skříňky tak, aby mezi varnou a mycí plochou zůstala větší pracovní plocha. Můžeme také jednu skříňku vyjmout a namísto ní pod pracovní desku vsunout užitečného pomocníka — podstavnou myčku.

Kuchyně získá modernější vzhled také tehdy, když odstraníme některé nebo dokonce všechny horní skříňky a namísto nich připevníme vzdušné police.

Pokud máme mezi spodními a horními skříňkami obkládačky s problematickými spárami, můžeme je zaměnit za sklo (stačí i obyčejné drátosklo) nebo za desku z kovolaminátu. Na rozdíl od obkladaček se hladká plocha mnohem lépe čistí a kuchyň tak snáze udržíme čistou.

I částečná rekonstrukce ovšem vyžaduje důkladnou přípravu. Především se musíme kritickým okem podívat na stav jednotlivých kuchyňských skříněk. Jsou-li ve špatném stavu korpusy, rekonstrukce se nevyplatí.

Jen zastaralá nebo poničená dvířka lze opravit: polepit tapetou, nebo zbrousit, přetmelit a natřít barvou nebo mořidlem, případně je nahradit novými. Snadno vyměníme i nemoderní či poničené úchytky.

Natíráme

Dvířka vysadíme, odšroubujeme kování a povrch odmastíme benzinovým technickým čističem. Pak použijeme vhodnou, nejlépe pololesklou vodou ředitelnou barvu, a to ve dvou vrstvách. Barvu pokaždé necháme řádně zaschnout. Poté opět našroubujeme kování a dvířka opatřená novými úchytkami znovu nasadíme.

Tapetujeme

V tomto případě nepoužíváme klasické tapety, nýbrž samolepicí fólie. Stejně jako v předchozím případě je nutné nejdříve dvířka vysadit, odšroubovat závěsy a případné nerovnosti povrchu vyrovnat tmelem.

  • Aby fólie vypadala opravdu hezky, musí být precizně nalepená.
  • Není-li povrch dvířek dokonale rovný, je lepší namísto jednobarevné fólie vybrat variantu s drobným dekorem, ve kterém se nerovnosti opticky ztratí.

Poškozenou pracovní desku lze opravit pouze v případě, že je zhotovená z masivního dřeva. Zbrousíme ji a napustíme olejem. Desky z jiných materiálů musíme vyměnit za nové.

Před zahájením prací bychom si proto měli udělat předběžnou kalkulaci, na kolik peněz nás vlastně renovace staré linky přijde. Možná pak zjistíme, že je výhodnější pořídit menší sestavu kuchyně z hobbymarketu, která sice nebude vysoké kvality, zato nás vyjde na několik tisíc korun a navíc ušetříme čas, který bychom strávili při renovaci staré kuchyňské linky.

Zcela nová kuchyně

Kdo se rozhodne pro totální rekonstrukci, neměl by podcenit důkladné plánování. Tak se povede změnit věci, které vadily uživatelům staré kuchyně, vyměnit nebo přemístit zastaralé rozvody a vše rozmístit na nejvhodnější místo. Výměna rozvodů sice stojí peníze navíc, dovolí však zásadní změnu stávajícího uspořádání a zvýšení uživatelského komfortu.

Prvním krokem by mělo být detailní změření prostoru, který máme k dispozici, a jeho převedení do plánku v příslušném měřítku. Odměříme vzdálenost mezi stěnami a jejich výšku, do plánku zakreslíme současné umístění dveří a oken (zakreslíme i prostor, který je nutný k jejich otvírání), ventilace, přívodu a odtoku vody (například příprava napojení pro myčku), elektřiny (některé moderní spotřebiče, například sklokeramické či indukční desky nebo pečicí trouby, které vyžadují vyšší příkon a samostatný jistič, a radiátorů.

Při plánování nové kuchyně nám mohou pomoci pracovníci kuchyňských studií, kteří k tomuto účelu používají speciální počítačové programy. Naplánovat novou kuchyň ovšem můžeme i klasickým způsobem: na čtverečkovém papíru.

Jsme-li zběhlejší v používání počítače, můžeme využít konfigurátory, které mají na svých internetových stránkách někteří prodejci.

Aby dobře sloužila

Aby kuchyně dobře sloužila hodně let, nemusí být přehnaně velká, měla by být především praktická a logicky uspořádaná. Důležité je, abychom použili co nejkvalitnější materiály, které vydrží náročný kuchyňský provoz.

Při plánování zohledníme životní styl rodiny. Nemá význam přehnaně se „rozmachovat“, pokud denně nevaříme teplé jídlo pro početnou rodinu. Také uvážíme případné změny; rodina se může během několika let významně rozrůst, ale také zmenšit, když ji například opustí dospělé děti.

Dobře navržená kuchyně je rozdělená do několika pracovních zón, které tvoří základ tzv. pracovního trojúhelníku činností, jehož strany jsou v ideálním případě dlouhé 1,3 až 3 metry. Tento pracovní trojúhelník souvisí se třemi hlavními funkčními zónami v kuchyni, kterými jsou:

  • úschova potravin (chladnička, mraznička, potravinová skříň),
  • mytí nádobí (dřez s baterií, myčka nádobí) a jeho ukládání,
  • vaření (sporák, trouba, varná deska, mikrovlnná trouba).

Tvar a délka trasy, kterou při těchto činnostech musíme překonat, svědčí o tom, zda je kuchyně optimálně uspořádaná. Ergonomické řešení počítá s logickým rozmístěním zón tak, aby vzdálenost mezi hlavními pracovišti nebyla příliš velká a pohyb mezi nimi byl co nejjednodušší, aby práce byla pohodlná a bezpečná.

Z hlediska pracovního trojúhelníku jsou nejpraktičtější kuchyňské linky tvaru písmene U a G, případně ostrůvková dispozice, kterou lze ovšem použít pouze ve větším prostoru.

Uspořádání závisí také na tom, zda je uživatel pravák nebo levák.

V případě praváka by měly být zóny orientovány ve směru zleva doprava v pořadí: úschova potravin, umývání, vaření. Z tohoto důvodu by měla být například chladnička umístěná u pracovní plochy, myčka nádobí v blízkosti dřezu a někde na konci varná deska s troubou.

Při plánování nové kuchyně si rozvrhneme nejprve spodní skříňky, teprve podle nich rozmístíme horní.

Možnosti uspořádání kuchyně

Základním způsobem uspořádání je tzv. lineární kuchyně, kdy je linka umístěna podél jedné stěny. Toto řešení je vhodné pro úzké místnosti, před kuchyňskou linkou však nutně musí zůstat volný prostor s minimální šířkou 120 cm. Lineární linky dobře poslouží v případě domácností s jedním či dvěma členy, v garsonkách nebo v prostorech pro příležitostné bydlení.

U tohoto typu kuchyně je velmi důležité, aby jednotlivá pracoviště byla ve správném pořadí: chladnička (zásoby) — dřez (mytí) — vařič (vaření a pečení). Při tomto řešení by linka měla být dlouhá maximálně 3 metry, jinak se příliš naběháme.

  • Důležité také je, aby mezi jednotlivými zónami zůstal pracovní prostor alespoň 80, nebo lépe 100 centimetrů.

V porovnání s předchozím typem je praktičtější linka ve tvaru písmene L. Chladničku, dřez a varné centrum lze rozestavět tak, aby trasa mezi nimi vytvářela výše zmíněný trojúhelník. Výrazně se tak zkrátí vzdálenosti, které je potřeba překonávat při přípravě jídla.

Ještě výhodnější je kuchyně ve tvaru písmene U, kde může mít každá strana jednu funkci, takže se úložné, varné a mycí centrum dostanou do optimální vzájemné polohy v rozích pomyslného rovnostranného trojúhelníku. Díky tomu budou vzdálenosti mezi jednotlivými zónami nejkratší a každá zóna ještě bude mít dostatečnou vlastní pracovní plochu.

  • Toto řešení je ovšem vhodné pouze do prostorů s minimální šířkou 250 cm, raději ovšem větší.

Výhodou kuchyňské linky uspořádané do tvaru U je také to, že alespoň jedna zóna bude nejspíš umístěna pod oknem a člověk se v takovém prostoru nebude cítit stísněně.

Podobné výhody jako kuchyňská linka ve tvaru písmene L či U má tzv. paralelní kuchyně — dvě lineární linky naproti sobě. Toto řešení je výhodné v tom, že odpadá komplikace v podobě rohových skříněk, které se obvykle nedají prostorově zcela využít a navíc bývají drahé.

  • Mezi oběma linkami ovšem musí zůstat prostor široký alespoň 120 centimetrů, abychom mohli pohodlně otevírat zásuvky či skříňky.

Ostrůvkové řešení umožňuje kuchaři, aby byl obrácen čelem do obývacího prostoru a byl tak v kontaktu s ostatními členy rodiny nebo hosty.

Luxusnější variantou paralelní kuchyně je pak tzv. ostrůvková kuchyně, která ovšem vyžaduje velký prostor a většinou i kompletní přebudování rozvodů vody, plynu či elektřiny.

Na ostrůvek, který stojí nezávisle na zbývající kuchyňské lince, je pak možné umístit dřez nebo varnou desku a nad nimi výkonnou digestoř.

V našich končinách se ještě příliš nezabydlelo řešení tzv. mobilní kuchyně. V ní je část kuchyňské linky obsahující spotřebiče přidělaná napevno. Zbytek tvoří mobilní víceúčelové skříňky na kolečkách, které lze rozmisťovat a používat podle potřeby. Díky jim ze své kuchyně můžeme snadno vytvořit kteroukoliv z výše zmíněných kuchyňských linek a nemusíme se omezovat pouze na jednu variantu.

Trocha čísel

Standardní výška běžné kuchyně je stále ještě 85 cm, což nejenže nevyhovuje jedincům vyšších postav, ale také odporuje pracovní ergonomii. Při práci bychom měli stát vzpřímeně, nepředklánět se, ani se příliš nenatahovat.

  • Aby netrpěla páteř, tělo by mělo být maximálně ve 20stupňovém předklonu.
  • Ruce by měly v lokti svírat tupý úhel, což znamená, že z mokrých rukou by nám voda neměla kapat z loktů, ale měla by stékat ke dlaním.

Pro různé činnosti je potřeba různá výška, proto by měly spodní skříňky stát na výškově nastavitelných nožičkách. Všeobecně vzato je vyšší pracovní plocha pohodlnější a platí to především pro dřez.

Toto výškové zónování lze ovšem uplatnit pouze v kuchyních s členitější dispozicí.

Mycí centrum by tedy mělo být umístěno výše než jiné zóny, abychom pohodlně dosáhli na dno dřezu a při mytí nádobí se nehrbili.

Naopak varná deska by měla být umístěná níže, abychom měli lepší přehled o obsahu hrnců.

Pracovní deska nemusí mít jen standardní hloubku 60 cm. Pokud si ji necháme zhotovit u truhláře na míru, může mít klidně hloubku 80 cm. Díky tomu se nám bude nejen pohodlněji pracovat, ale navíc získáme víc pracovní plochy a za spodními skříňkami větší prostor pro rozvody energií.

  • Díky hlubší desce můžeme také zavěsit horní skříňky níže než obvykle. Ty by ale vždy měly být mělčí než spodní skříňky, jinak do nich budeme narážet hlavou.

Pokud nezvolíme spodní kuchyňské skříňky na přiznaných nožkách, měli bychom pozornost věnovat i soklu. Ten by měl být nejen dostatečně vysoký, ale také přiměřeně zahloubený, alespoň 10 cm, abychom se k lince mohli postavit co nejblíže a nemuseli se předklánět.

Stanovení správné výšky digestoře není snadné. Předepsaná povinná minimální vzdálenost digestoře od varné desky je u elektrického sporáku 65 cm, u plynového minimálně 75 cm. Čím je však digestoř výše, tím méně je účinná. Naopak je–li příliš nízko, komplikuje výhled do zadních hrnců a hrozí úrazem hlavy.

Pozor na časté chyby!

  • Ke sporáku u stěny je obtížnější přístup, chybí jedna odkládací plocha po straně a navíc stěny se budou rychle špinit.
  • Myčka by měla být umístěna vedle dřezu: Nádobí tak do ní snadněji uložíme a nebudeme s ním manipulovat na velké vzdálenosti.
  • Pečicí troubu je vhodné umístit zhruba do úrovně očí. Nemusíme se k ní ohýbat a její používání bude bezpečnější.
  • Pokud budeme mít u stěny klasickou spodní skříňku s dvířky otvíravými do strany, nezapomeneme na výplňovou lištu, která zajistí dostatečný „distanc“ od stěny.
  • Chceme–li dřez umístit pod kuchyňské okno, musíme vzít v úvahu výšku baterie, která by mohla vadit při jeho otevírání.

Připraveno s využitím publikace Praktický průvodce rekonstrukcí kuchyně, vydala Pražská energetika, a. s.

Foto IKEA a Shutterstock