Parkety, palubky nebo plovoucí deskové podlahy z přírodních materiálů patří dnes k nejoblíbenějším podlahovým povrchům. Návrat ke dřevu je pozvolný, ale setrvalý, a zdaleka se nemusí jednat pouze o podlahy zcela nové. Sešlapané a vyrudlé koberce či linolea kryjí často velmi kvalitní podlahoviny, které se po renovaci mohou stát vpravdě uměleckým dílem s patinou starých časů.

Brousit ano, či ne?

Dřevo je příjemný a trvanlivý materiál, který zútulní interiér, a dřevěná podlaha je v každém ohledu dobrou investicí. Abychom však ocenili všechny její výhody, musí být kvalitně provedená do posledního detailu, to znamená do dokonalého povrchu. Prvním krokem k němu je po položení podlahových prvků broušení.

To sestává z několika fází, které je nezbytné pro dosažení bezchybného vzhledu bez funkčních i estetických vad dodržet. Nedostatky výbrusu se projeví až po finální úpravě, tedy olejování, lakování či voskování. Zbrousit je nutné jak podlahy staré, tak nově položené, povrch musí být co nejrovnější bez přechodů mezi jednotlivými podlahovými prvky. Starou podlahu tak zbavíme i původního laku, nečistot a škrábanců, musíme však počítat s odstraněním části dřevěné vrstvy. Velký pozor musíme dávat zvláště u podlah, kde je vrstva dřeva slabší – například u parket či plovoucích deskových podlah.

Broušení krok za krokem

Broušení sestává z několika kroků – od nejhrubšího po nejjemnější. Pokud to povrch vyžaduje, podlaha se po jemném broušení navíc leští. Některé těžké brusné stroje totiž zatlačují dřevěná vlákna do povrchu podlahy a v takovém případě je optimální ho ještě vyleštit, aby se taková vlákna odstranila. Brousit začínáme hrubým brousicím materiálem o zrnitosti P36 nebo P40, při velkých nerovnostech volíme zrnitost až 24. Následuje střední broušení pro odstranění větších rýh od hrubého broušení a stop po spuštění brusky.

Které stroje vám odlehčí práci?

K broušení podlah potřebujete hned několik strojů. Velkou rotační nebo pásovou brusku s hrubým úběrem. Menší brusku s jemným zrnem a malou brusku vhodnou do rohů. K tomu potřebujete také brusné papíry hned v několika velikostech a zrnech. Počítejte, že na jednu místnost padne minimálně jedna sada brusných papírů. Používáme brousicí materiál zrnitosti P50 až P80.

Před posledním broušením podlahu důkladně zkontrolujeme a speciálním spárovacím tmelem opravíme všechny vady. Aby měl tmel stejnou barvu jako podlaha, smícháme ho s prachem z broušeného povrchu. Poslední jemné broušení se provádí až po dokonalém zaschnutí tmelící hmoty zpravidla brousicím materiálem o zrnitosti P100, ovšem pokud chceme podlahu lakovat některým z laků ředitelných vodou, hodí se více zrnitost P120. Aby na podlaze nezůstávaly rýhy a jiné stopy, měly by být provedeny všechny fáze broušení. Na plošné broušení se používají velké kotoučové podlahové brusky, pro broušení u okrajů nebo v rozích jsou určeny excentrické, vibrační nebo pásové brusky. Po dokonalém vybroušení můžeme podlahu natřít.

Nepřítel prach

Při broušení dbáme nejen na perfektní provedení, ale také na dokonalé odstranění vznikajícího prachu. Znepříjemňuje nejen práci samotnou, ale může ovlivnit i výsledný podlahový povrch. Jemný brusný prach se ve velmi tenké vrstvě usazuje i na stěnách místnosti a jeho vysávání je pracné a zdlouhavé. Mnohé brusné stroje jsou proto vybaveny odsavačem. Prach je tak při broušení jímán do speciálního vaku s filtrem. Sací zařízení je výkonnější než klasické vysavače, šetří čas (vak snadno vyprázdníme bez toho, aby se prach dostal zpět do místnosti). Mezi všemi fázemi je nutné pořádně vysát celý prostor. Například zrnka kovového prachu, pokud je necháte na zemi, zreagují s nátěrem a na podlaze se vám nakonec objeví černé tečky.

Konečná úprava podlahy

Konečnou úpravu provádíme lakováním, voskováním či olejováním. Vzhledem k tomu, že podlaha je velmi mechanicky zatěžovaný povrch, používáme kvalitní nátěrové materiály. Olejované i voskované podlahy jsou stejně odolné proti otěru, jako lakované povrchy, neměly by však přijít do styku s chemikáliemi. Mechanická poškození nejsou tak viditelná a lze je snadno odstranit lokálním vyčištěním nebo opravou dotyčného místa.

  • Při lakování můžeme zvolit některý z laků ředitelných vodou nebo laky na bázi rozpouštědel, v závislosti na zatížení a druhu dřeva přihlédneme také k pružnosti, tvrdosti a odolnosti laku proti chemikáliím. Používáme vždy lak základní a na něj nanášíme svrchní lak. Jednotlivé vrstvy lehce přebrousíme například diskem z netkané textilie s brusivem.
  • K tradiční povrchové úpravě patří také olejování, záleží na způsobu nanesení první vrstvy a na množství oleje. Na dřevu se tak vytvoří sametově matný film, tmavé druhy dřev se oživí, světlé dřeviny je nutné pečlivě udržovat, neboť jsou na nich více vidět nečistoty.
  • Při voskování se obvykle používají polymerové vosky. Ty vytvoří na podlaze matný až hedvábný film, některé druhy zajistí dokonce vysoký lesk.

převzato z webu dumazahrada.cz