Vycházíme z toho, že i bytové plísně patří do mikroskopické skupiny hub, kterým se dobře daří ve vlhku. Vyskytují se hlavně tam, kde se vodní pára opakovaně sráží na chladnějších předmětech a udržuje na nich trvalou vlhkost. Většinou to bývá v koupelnách, kuchyních či kolem oken a vstupních dveří. Tam se plísně projevují jako páchnoucí černé, někdy ale také jako narůžovělé, žluté či zelené skvrny.

Zdroj: Youtube

1. Přiměřená vlhkost

Poměr mezi okamžitým obsahem vodních par a jejich množstvím, které by měl mít vzduch při plném nasycení, se nazývá relativní vlhkost a udává se v procentech. V bytě se považuje za ideální 40–60 % při teplotě kolem 22 °C (40–55 % v létě, 45–60 % v zimě), přičemž příliš suchý vzduch může činit potíže jeho obyvatelům. Když totiž relativní vlhkost srazíte pod 30 %, abyste výrazně omezili tvorbu plísní, vysušíte si tím dýchací cesty a ohrozíte obranyschopnost organismu. Proto si ostatně lidé instalují zvlhčovače vzduchu a pěstují větší množství květin.

V první řadě si kupte pokojový vlhkoměr, prodávají se v cenách od 50 do 500 Kč. Nechte ho vždy delší čas v místech, kde se tvoří plísně, abyste zaznamenali hodnoty, z nichž můžete vycházet. Jestliže vlhkost v průběhu dnů znatelně kolísá, zkuste najít příčinu, kdy se tak děje – třeba při větrání, když topíte/netopíte, když jste/nejste doma, při vaření, návštěvách a podobně. Podle toho pak změňte ty podmínky, kdy vlhkoměr ukazoval 70 % a více. Pokud je velmi vysoká vlhkost stabilní, musíte v bytě změnit klima.

2. Přirozené prostředí

Když chodíte často z optimálně vyhřáté místnosti do místnosti nevytápěné nebo trvale chladné, bude se vodní pára na stěnách srážet intenzivněji, čímž se zvýší riziko, že se objeví plíseň. Není řešení nechodit tam vůbec, ale vytvořit přirozené prostředí, to znamená udělat to tak, aby bylo stejné klima v celém bytě. 

Nedělejte z bytu botanickou zahradu. Několik pokojových květin vlhkost nezvýší, několik desítek však už může být znát. Zkuste je „rozsadit“, omezit jejich množství nebo změnit skladbu, velkolisté nahraďte třeba sukulenty či kaktusy, které nevypařují tolik vláhy. Nedělejte z kuchyně vývařovnu. Máte-li v ní digestoř s tzv. recirkulací, která vzduch čistí a vrací do místnosti, vyměňte ji za digestoř s odtahem - pokud je to technicky možné, samozřejmě. Nesušte prádlo v koupelně, kterou nelze vůbec nebo jen obtížně větrat. 

3. Proudění vzduchu

Mikroskopické spory plísní se spolu s živinami šíří vzduchem, nesmíte jim tedy dovolit, aby se někde usazovaly. Například za nábytkem, kde je navíc chladnější stěna, protože nemá možnost se prohřát. Důležité je tedy samovolné proudění vzduchu ve všech prostorech. Tím není myšlen průvan, nýbrž přirozená cirkulace, kdy teplý vzduch stoupá vzhůru a chladný dolů. Myslete i na to, že třeba při vytápění kamny může tato výměna vzduchu zasáhnout jen určitou část místnosti, takže zůstanou nedotčená chladnější místa a na plísně bude zaděláno.

V místnostech náchylných na plísně nedávejte nábytek až těsně ke stěnám. Pokud je to možné, třeba na noc, nechávejte v bytě otevřené dveře mezi pokoji, aby mohl volně proudit vzduch.

4. Pravidelné větrání

Je to nejjednodušší i nejlevnější prevence a pro většinu bytů také nejúčinnější. Jednak se tím zlepší klima v bytě, jednak se rozproudí vzduch, promíchají teplejší a studenější zóny.
* Větrejte krátce, ale intenzivně, v chladnějších dnech kratší dobu, když mrzne, stačí i pět minut. Doporučuje se to takhle udělat třikrát až čtyřikrát za den.

5. Protiplísňové opatření

Když je byt nedostatečně zateplený, objevují se plísně v místech, kterým se říká tepelné mosty – stěny nebo zárubně jsou tam chladnější než okolí. Například u starých chalup jsou ale chladné celé stěny a boj s plísněmi je pak nekonečný. U takových stavení je nejdříve třeba zkontrolovat, zda někde nezatéká a zda není porušená izolace mezi základy a stěnami, do nichž pak vzlíná zemní vlhkost.

Pořiďte si čističku vzduchu, prodávají se v cenách od 2000 do 7000 Kč. Účinkují i proti plísním, protože ze vzduchu odstraňují škodliviny, což vedle pevných mikroskopických částic mohou být i spory hub.

Lokální výskyty v rozích místnosti nebo kolem vany odstraňte dezinfekčním prostředkem proti plísním. K dostání jich je celá řada a prodávají se v cenách od 50 do 250 Kč podle množství. Místo postříkejte, nechte nějaký čas působit a poté uvolněné nečistoty setřete. Postup však budete muset nejspíš několikrát opakovat.

Nemusíte používat jen chemii, zkuste biologický přípravek obsahující mykoparazitickou houbu (Pythium olygandrum), která likviduje jiné houby, tedy i plísně. Když s jich zbaví, sama „zahyne“. Mykoparazitickou houbu zkoušeli v Mikrobiologickém ústavu AV a pouhý nástřik ochránil velmi zaplísněný strop po dobu jednoho roku. Přípravky v obchodech hledejte pod popisem „chytrá houba proti plísním“, dáte za ně asi 300 Kč.   

Plísně často bují ve spárách, např. mezi vanou a stěnou, kolem umyvadla a všude tam, kde se používají silikonové tmely. Ty hodně zasažené vyměňte za tmel s protiplísňovou složkou. Kartuše se prodávají v cenách kolem 250 Kč a zkušení instalatéři doporučují spíš akrylátové než jen silikonové, měly by plísním odolávat déle.

Pokud se plísně vyskytují ve velkých plochách a nejste schopní odhalit příčinu, natož ji nějak omezit, nebojte se obrátit na specializovanou firmu. Bude to však něco stát. Můžete pak použít buď sanační omítku, která ze zdi odvádí vzdušnou vlhkost díky pórům, nebo chemickou injektáž, kdy se na vlhkém zdivu vytvoří impregnační vrstva, která brání vzlínání.

Nechte si stěny vysušit tzv. elektroosmózou, tedy elektromagnetickým polem vytvořeným speciálním přístrojem.

Uvažujte i o hydroizolační výplni. To všechno je ale opravdu práce pro firmu a vlastně i nad rámec tohoto článku.

Co mají rády bytové plísně?

Stálé vlhko, teplo, místa, kde se sráží pára, nedostatečné proudění vzduchu, místnosti bez přímého slunce a ideální podklady, to znamená takové, na nichž se snadno zachytávají živiny z prachu. Mějte na paměti, že v ideálním případě může být v 1 m3 vzduchu 3–6 tisíc spor.

Související články

Zdroj: časopis Receptář