Ze sádrokartonu lze postavit prakticky cokoli, zároveň rychle a relativně levně. Údržba i opravy jsou snadné, a když se nám výsledek časem znelíbí, lze sádrokarton ekologicky zlikvidovat a opět zrecyklovat.

Mezi přednosti sádry patří její schopnost regulovat vlhkost v místnosti. Díky tomu sádrokarton udržuje příznivé mikroklima. Stěny a příčky ze sádrokartonu už jsou běžnou součástí našich bytů i domů. Tím však možnosti tohoto materiálu nekončí: Sádrokarton je mimo jiné i materiál „hravý“, s nímž se směle můžeme pustit do zajímavých projektů.

Nejdříve je dobré ujasnit si, zda se do práce se sádrokartonem pustit vlastními silami, nebo pozvat odborníka. Názory se liší, záleží hodně na zkušenosti i manuální šikovnosti. Podle Ing. Roberta Hoška ze společnosti Rigips se tuhle práci naučíme teprve v okamžiku, kdy jsme s ní skončili. Pro úplné laiky je tedy lepší začít s drobnějšími věcmi, seznámit se s vlastnostmi materiálu, vyzkoušet všechny postupy a teprve pak se vrhnout na větší sousto.

Rychlá a levná změna

Pokud potřebujeme vytvořit v interiéru nenosnou příčku nebo jakoukoliv dělicí konstrukci, nenajdeme lepší materiál než sádrokarton. V malých bytech se polopříčka skvěle hodí k vytvoření soukromých zón: například k oddělení prostoru pro spaní od obývací části pokoje. Pokud do ní zapracujeme ještě různé niky na odkládání věcí nebo pro příruční knihovnu, vyřešíme tím několik problémů najednou. Efekt zvýšíme přidáním vnitřního osvětlení niky, což nás také zbaví nutnosti používat lampičky.

Ideálním řešení pro fanoušky minimalistických řešení je vytvoření sádrokartonové předstěny, do které lze schovat veškeré úložné prostory. V hladké sádrokartonové stěně pak budou vidět jen dvířka, případně výklenky, v nichž může být uložena elektronika, umělecké předměty apod. Veškeré instalace lze vést vnitřkem konstrukce, „bonusem“ je krásně hladký a rovný povrch stěny, který můžeme upravit jakýmkoliv způsobem.

Naprostým hitem pak je sádrokartonová příčka v případě, že do ní chceme umístit zasouvací dveře. Příčku totiž snadno přizpůsobíme typu dveřního pouzdra. Do tohoto systému můžeme osadit jakýkoliv typ dveří od klasických až po celoprosklené.

Nábytek na míru

Nemáme dost financí na vestavnou skříň? Se sádrokartonem vytvoříme celou šatnu za zlomek nákladů. Stejně tak snadno nahradíme knihovnu, skříňky, kuchyňskou linku, psací stůl. Není problém vyrobit i méně obvyklý nábytek, například přebalovací pult do koupelny, čelo postele s nočními stolky, vybavení venkovní kuchyně apod. Můžeme použít rovné i oblé tvary, zvolit libovolnou barvu nebo povrchovou úpravu.

Proč nezkusit vytvořit kuchyňskou sestavu pro změnu ze sádrokartonu? Tento materiál je ideální třeba pro spížní skříň, ke které budeme potřebovat kromě sádrokartonových desek a profilů už jenom poličky a dvířka. I kuchyňskou linku můžeme vytvořit přesně na míru a vyhnout se často složitému manévrování v prostoru, kde se hraje o centimetry.

Mezi sádrokartonové sloupky můžeme ukrýt i pračku, milovníci rustikálního vzhledu použijí místo dvířek látkové závěsy. Další možností je „zapustit“ veškeré spotřebiče do sádrokartonu a vytvořit tak čistý a vzdušný prostor.

Hravá koupelna

Skutečným hřištěm pro všechny příznivce sádrokartonových konstrukcí je koupelna. Celkem obvyklé je již vytváření rafinovaných úložných prostor, výklenků, podhledů se skrytým osvětlením apod.

Nesmíme ovšem zapomenout, že ve vlhkém prostředí je nutno použít impregnovaný „zelený“ typ desky.

Existují však i netradiční možnosti: Třeba sprchový kout podle svých představ zvládneme s jednou příčkou, můžeme ovšem zkusit i futuristicky oblý tvar. Vana „zazděná“ do příčky s obloukem ve stylu orientálních lázní zase potěší romantické duše a umožní větší intimitu.

  • Novinkou pro extrémně vlhké prostředí (bazény atd.) je pak deska Glasroc H, která vedle impregnace sádrového jádra má místo běžného sádrokartonového papíru vodoodpudivou skelnou rohož a neobsahuje žádný organický komponent, který by mohl představovat živnou půdu pro plísně.

Oblé vychytávky

Méně známé je, že sádrokarton lze libovolně tvarovat i ohýbat do relativně velmi malých poloměrů. Ohýbání desek je ovšem už trochu „vyšší dívčí“. Ohýbat desky lze za mokra nebo suchou cestou, záleží na doporučení výrobce.

Pracovní postup s ohýbanými deskami se pak nijak výrazně neliší od běžného postupu. Nůžkami na plech ustřihneme kovové profily v žádané délce, nastříháme je po jedné straně, stočíme do žádaného tvaru a přišroubujeme k podlaze. Dále pokračujeme jako u rovných stěn.

Méně obvyklé, ale velmi efektní jsou různé dekorativní příčky nebo polopříčky s obloukovými výřezy, které slouží k oddělení různých prostorů v bytě — například jídelního koutu či lůžka. Za obloukem můžeme schovat i vanu umístěnou v ložnici nebo kuchyňku v předsíni.

Ohýbáme sádrokarton

Při způsobu ohýbání za mokra položíme desku (Knauf) na rovnou podložku. Desku rovnoměrně perforujeme z horní strany příčně i podélně, nejlépe perforovacím válečkem. Perforovanou stranu desky navlhčíme houbou, necháme několik minut nasáknout a postup několikrát opakujeme.

Pak desku položíme na předem vyrobenou šablonu, ohneme a zafixujeme ji a ohnutou necháme vyschnout. Takto lze ohýbat desky o síle od 6,5 do 12,5 mm, u nejtenčí desky uvádí výrobce poloměr ohybu za mokra až 300 mm, u té nejsilnější musíme počítat s tím, že poloměr oblouku nebude menší než jeden metr. Tento způsob je ovšem vhodný pro zkušenější kutily, desky se lehce mohou zlomit.

Jinou cestu představuje využití speciální desky ohebné za sucha (Glasroc F Riflex ). V tomto případě není ohebná deska sádrokartonová, nýbrž sádrovláknitá a vlákna jsou uvnitř uspořádána tak, že se deska po délce ohýbá. Desku připevňujeme na profily, které jsou o něco hustěji uspořádané (mají menší vzájemnou rozteč), po namontování je konstrukce tuhá a stabilní.

  • Tyto desky lze použít i při náročnějších architektonických požadavcích: oblinách, složitějších klenbách apod. I tyto desky jsou na trhu v silách 6, 10 a 12,5 mm. Nejtenčí desky lze ohýbat za sucha až na poloměr 600 mm.

Rekonstrukce podkroví

Zvlášť ve starších domech se snažíme nezatížit stropní trámovou konstrukci více, než je zdrávo, těžká betonová podlaha tedy nepřichází v úvahu.

Mezi výhody tohoto systému patří nejen nízká hmotnost, ale i suchý a rychlý postup stavby bez dlouhých technologických přestávek a celková výsledná kvalita povrchu, který je rovný a také méně průzvučný.

Řešením je plovoucí podlaha ze speciálních sádrokartonových nebo sádrovláknitých desek určených pro suché podlahové konstrukce (Rigips Rigidur, Knauf F 146).

Podlahové dílce (např. sádrovláknitá deska Rigidur 1000x1500 mm, síly 12,5 mm) jsou odděleny od podkladní konstrukce pružnou mezivrstvou z minerálních vláken, polystyrenu nebo suchého podsypu a od obvodových stěn izolačním okrajovým páskem. Hotová podlaha má potom s ohledem na izolační mezivrstvu vyšší parametry kročejové neprůzvučnosti a tepelného odporu. Samozřejmostí je možnost instalace podlahového vytápění. Elektrické topné rohože osazujeme přímo pod podlahové desky, teplovodní trubky do speciálních prefabrikovaných prvků. Na podlahu pak můžeme následně použít libovolnou krytinu — lino, dlažbu, koberce apod.

Co je dobré vědět

  • Při stavbě nábytku bychom neměli zapomínat na to, že sádrokarton není všemocný materiál, přece jen má své limity, vysvětluje ing. Hošek. Například desku na kuchyňskou linku z něj vyrobit nelze, byť bychom ji obložili keramikou.
  • I při stavbě nábytku platí stejné zásady jako u stavby příček, samotné desky nejsou nosné, potřebují vnitřní konstrukci. Začínáme proto upevněním vodorovných a svislých profilů, následuje jejich opláštění a další úpravy.
  • K vzniklým sloupkům či bokům nábytku pak připevňujeme vrchní desku (dřevo, lamino atd.), případně poličky a dvířka dle potřeby. Na nábytek lze použít běžnou stavební sádrokartonovou desku, jen v případě vlhkého prostředí je dobré zvolit desku zelenou, odolnou proti vlhkosti.

Konec hlasitých sousedů

Někdy jsme svým sousedům blíže, než je nám příjemné, minimálně akusticky. Zvláště v panelových domech vyjící pes, hádky, hlasitá televize nebo hudba dokážou brnkat na nervy velmi intenzivně. Jednou z možností je požádat zmíněné sousedy o odhlučnění jejich bytu, mnohem reálnější je však odhlučnit byt vlastní.

Pro tyto účely můžeme využít deskovou dutinovou konstrukci, čili předsazenou stěnu se speciálními akustickými deskami. Předstěny pohlcují zvuk jednak rozkmitáním desek a zároveň vloženou minerální izolací.

Například modrá akustická sádrokartonová deska Rigips má jádro ze sádry s upravenou krystalickou strukturou, která zabraňuje přenosu zvuku. Síla této předstěny může být pouhých 7,5 cm, což je vzhledem k výraznému zlepšení zvukové izolace snesitelné i v rozměrech panelového bytu. Někdy je zapotřebí neomezit se pouze na odhlučnění jedné zdi a přidat ještě odhlučnění stropu. V takovém případě se nabízí i podhled z modrých akustických desek, který bude silný 5 až 10 cm.

Montáž akustických konstrukcí se neliší od montáže běžných sádrokartonových konstrukcí, je třeba ale dodržovat určité zásady, které nám poradí ve specializovaných centrech.

Pro dokonalý detail

Je známo, že detail dělá celek a i ta nejlepší práce se dá pokazit „drobností“, jakou mohou být otlučené rohy (což platí nejen pro sádrokartonové konstrukce, ale právě u nich je to častý problém). Obvyklým řešením jsou hliníkové profily na zpevnění rohů.

Vývoj však poskočil přece jen o trochu dál k polymerovým sloučeninám. Například systém No Coat Ultra Flex je pevnější než hliník, ale také slibuje menší spotřebu tmelu a daleko větší odolnost rohu proti mechanickému poškození než klasické rohové lišty.

Základem je kopolymerové jádro s ohebným středem, potažené z líce i rubu speciálním papírem. Tuto pásku vkládáme do tmelu, poslouží nejen k dokonalé ochraně nároží, ale i koutů.

Postup je jednoduchý a rychlý. Na plochu obou desek v pruhu potřebné šířky naneseme tmel, do vrstvy tmelu vložíme pásku, vyrovnáme ji aplikátory nebo stěrkou a vytlačený tmel použijeme k přestěrkování a roztažení tmelené plochy do patřičné šířky.

Skutečným bonbonkem je pak vodou aktivovaná samolepicí lišta AquaBead, určená pro ochranu vnějších pravoúhlých rohů sádrokartonových konstrukcí v interiéru. Lišta se skládá ze speciálního plastu, vysokopevnostního papíru a lepidla na bázi škrobu. K osazení rohu lištou není potřeba už vůbec žádný tmel. Lepidlo, kterým je lišta opatřena, se aktivuje obyčejnou čistou vodou, tmel naneseme až následně na osazenou lištu.

Záplatujeme

Sádrokarton je sice velmi pevný materiál, ale stejně jako u jiných povrchů nelze zcela vyloučit lokální poškození. Může se objevit větší či menší otvor či trhlinka, nebo budeme třeba potřebovat přemístit elektrickou zásuvku. Není to žádné neštěstí, otvorem není porušena funkce zdi a postižené místo můžeme poměrně snadno „záplatovat“.

Při tradičním postupu vezmeme čtverec sádrokartonové desky o něco větší než je otvor, přiložíme jej na poškozené místo, obkreslíme a pak poškozenou část vyřízneme. Do otvoru vsuneme a přišroubujeme dva CD profily (pokud je nemáme, postačí dvě latě). K nim pak přišroubujeme opravný čtverec.

Nesmíme zapomenout seříznout hrany, aby vznikly spáry, do kterých pak naneseme spárovací tmel. Poté celé dílo přetmelíme, přelepíme vyztužovací páskou, ještě jednou přetmelíme a přebrousíme.

Další možností je využití speciální samolepicí záplaty, kterou zvládne připevnit opravdu každý. Hodí se zvláště těm, kdo doma neschovávají zbytky sádrokartonových desek a dalšího náčiní.

Záplatu tvoří tenká kovová síťka se samolepicí tkaninou. Potřebné místo jednoduše začistíme, strhneme ochrannou fólii a záplatu nalepíme. Celé místo přetmelíme, lehce přebrousíme a hotovo!

Jak upozorňuje Ing. Hošek, jediná nevýhoda tohoto vynálezu je, že záplaty jsou vyráběny jen v jednom rozměru (asi 100x100 mm), a to z pochopitelného důvodu: Při větší velikosti záplaty by se mohly oslabit důležité vlastností konstrukce – např. tuhost, neprůzvučnost, požární odolnost atd. Při malém rozměru je ale oslabení konstrukce zanedbatelné.

Foto Rigips a archiv