Sousedské spory je vždy nejlepší řešit přátelskou domluvou.
Zdroj: Shutterstock.com

Zapáchá k vám ze sousedova pozemku? Rady odborníků, jak řešit sousedské spory

Sousedské spory. Kolik se do těch dvou slov vejde komických i tragických příběhů, kolik soudních sporů, a přitom by někdy stačilo si jen naslouchat a mít pochopení pro nějaký ten vlastní kompromis.

V minulých letech se v právnické poradně Receptáře objevilo hned několik čtenářských dotazů, které se týkaly právě sousedských vztahů. Zjistili jsme, že se v určitých obměnách opakují, proto neuškodí, když si některá právní řešení připomeneme.

CIZÍ STROM STÍNÍ NAŠI ZAHRADU

Dotaz: Asi jen metr od našeho plotu roste na sousedově zahradě strom, který je dnes už tak vysoký a košatý, že nejen větvemi přesahuje k nám a kořeny má téměř do poloviny naší zahrady, ale hlavně pozemek stíní tak, že nemůžeme nic pěstovat. Soused neuvažuje, že by s ním něco dělal, jenže nám to hodně vadí.

Stromy od sousedů ná dokáží potrápit Stromy od sousedů ná dokáží potrápit Zdroj: Shutterstock.com

Rada: Pokud do naší zahrady výrazně přesahují větve a kořeny stromu, který roste na vedlejším pozemku, majitele požádáme, aby ho porazil. Tak jednoduché to však není. Pro nás ani pro něj. Když odmítne, s žalobou se můžeme obrátit na soud, aby mu to nařídil. Pak se nejspíš odvoláme na občanský zákoník, § 1017, podle něhož vlastník nesmí vysazovat stromy s obvyklou výškou více než 3 m ve vzdálenosti do tří metrů od hranice pozemků. Jestliže tam už takový strom roste a my jako sousedé shledáváme rozumný důvod, proč nám vadí, máme podle téhož paragrafu právo žádat, aby ho odstranil. Rozumným důvodem by mohlo být, že stíní „nad míru přiměřenou poměrům“, o čemž pojednává i § 1013 občanského zákoníku. Asi budeme muset dokázat, že strom v sezoně vrhá na podstatnou část naší zahrady po celý den takový stín, že nelze vytvořit záhony a pěstovat zeleninu, protože by se jí nedařilo. Ostatně o tom Receptář píše často. Kořeny jsou někdy vidět i na povrchu, tady je to zřejmé. Pokud soud shledá, že je naše žaloba oprávněná, sousedovi odstranění stromu uloží, a bude to na jeho náklady.

Jenže co když jde o strom, k jehož pokácení je nutné rozhodnutí správního orgánu, třeba podle § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny? I to bude zřejmě soud zjišťovat. A pak se může stát, že sice uzná naše argumenty, ale strom přežije. Možná jen souseda vyzve, aby ho vhodně upravil nebo nechal upravit odborníky.

Povolení se mimo jiné nevyžaduje pro pokácení ovocných dřevin, které jsou na pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří (kolonka druh pozemku), stejně tak pro dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm.

VŽDYŤ MY SE TAM ANI NEDOSTANEME

Dotaz: Zdědili jsme nevelký pozemek, k němuž nevede žádná veřejná cesta. Hledáme způsob, jak ji zřídit, nebo zajistit jiný přístup, jinak nemůžeme daný prostor využívat.

Rada: Na to pamatuje občanský zákoník, konkrétně ustanovení § 1029 zákona č. 89/2012 Sb. Je to tehdy, když osoba, která vlastní nemovitost, na ní nemůže hospodařit, respektive řádně ji užívat, protože k ní nevede veřejná cesta. Všude kolem jsou jen soukromé pozemky. Tato osoba pak může podle zmíněného zákona žádat některého ze sousedů, aby jí za náhradu povolil takzvanou nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Samozřejmě že je nejlepší, když se sousedé dohodnou. Sepíšou třeba nájemní smlouvu na užívání soukromé cesty, případně průchod skrz sousedův pozemek za určitých podmínek a podobně, a dohodnou si všechno kolem nájemného. Někdy je domluva těžká, v takových případech rozhodne soud, který se opře právě o zmíněné ustanovení. Přihlíží však k tomu, do jaké míry by cesta a náklady na její zřízení omezily práva vlastníka sousedního pozemku. Pokud existuje více možností, jak přístup zajistit, vybírá se varianta, která ho omezuje či obtěžuje co nejméně.

Jenže soud může rozhodnout, že cestu nezřídí. Důvody jsou dané. Třeba kdyby škoda na sousední nemovitosti převýšila výhodu, kterou získá ten, kdo cestu požaduje (např. zabere velkou část sousedova pozemku), dále i tehdy, když si nemožnost přístupu na svůj pozemek způsobila osoba sama úmyslně či z hrubé nedbalosti (hrubou nedbalostí se rozumí lehkomyslné až bezohledné jednání). Nárok odpadá i tehdy, kdy by cesta měla být jen proto, aby byl přístup pohodlnější (existuje alespoň nějaký). A pak je tam takový dovětek, který se týká prostor uzavřených za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, nebo když tomu bání veřejný zájem. Tady bychom tipovali vojenské nebo vodárenské pozemky.

Vlastníkovi pozemku, který pravidelný průchod umožní, náleží podle zákonného ustanovení úplata a současně odčinění újmy (pokud není zahrnuta v úplatě). Úřední větou je v podstatě řečeno, že zřízení cesty není zadarmo. Pokud se obě strany nedohodnou, soud částku stanoví prostřednictvím znalce.

JEHO DVŮR PÁCHNE AŽ NEUVĚŘITELNĚ

Dotaz: Sousední rodinný domek koupil člověk, který se do něj nastěhoval a začal chovat různá hospodářská zvířata, včetně jednoho prasete. Line se odtamtud zápach, někdy je to až nesnesitelné, nemůžeme jako dřív užívat zahradu. Že by toho nechal, nechce ani slyšet.

Ze sousedovi zahrade se line zápach Ze sousedovi zahrady se line zápach? Zdroj: Shutterstock.com

Rada: V zákoně je to definováno jako sousedské imise. Vlastník nemovitosti se musí zdržet všeho, co má za následek, že se kouř, pach, hluk a jiné rušivé jevy dostávají na pozemek souseda. Ale pozor, musí to být v takové míře, která jednak není přiměřená místním poměrům a jednak podstatně omezuje obvyklé užívání tohoto pozemku. Pokud si myslíme, že jsou obě podmínky splněny, můžeme se obrátit na soud s takzvanou negatorní žalobou. Soud našemu sousedovi nařídí, že svého chovatelského koníčka musí vykonávat tak, aby nás to neobtěžovalo. Chov prasete mu ale nemůže zakázat (pokud neporuší jiné podmínky, třeba hygienické, nebo se nedostane do rozporu se zákonem o týrání zvířat). Jak to udělá, je na něm. Háček je v tom, že se vše posuzuje individuálně. Třeba na vesnici, kde i jiní obyvatelé chovají užitková zvířata, bude zápach a hluk chápán jinak, než když se ve stejné intenzitě objeví v řadové příměstské zástavbě rodinných domů, kde jsou pouze zahrádky. Problematické mohou být i důkazy toho, jak moc nám to vadí. Asi bychom se měli nejdříve dohodnout, přijít za sousedem s nějakým řešením, nabídnout mu pomoc. Možná nás to přijde levněji než soud.

OPRAVDU DO TOHO SOUSEDŮM NIC NENÍ?

Dotaz: Plánujeme, že na zahradě vysadíme nové stromy. Musí s tím souhlasit i bezprostřední sousedé?

Plánujeme, že na zahradě vysadíme nové stromy. Musí s tím souhlasit i bezprostřední sousedé? Plánujeme, že na zahradě vysadíme nové stromy. Musí s tím souhlasit i bezprostřední sousedé? Zdroj: Shutterstock.com

Rada: V zásadě nemusí, jen je třeba dodržovat určité zásady, potažmo paragrafy, protože i na to pamatuje občanský zákoník. Obecně platí, že na svém pozemku si můžeme dělat, co chceme, pokud to nezasahuje do práv jiných osob. Jako vlastníci zahrady totiž máme povinnost se zdržet všeho, co by znemožňovalo nebo významně omezovalo užívání pozemků v sousedství. Sázení stromů upravuje zejména § 1017 občanského zákoníku. Soused může požadovat, abychom dřeviny nevysazovali v těsné blízkosti společné hranice pozemků, pokud má pro to rozumný důvod. Zákoník uvádí, že stromy vysoké do tří metrů lze vysadit 1,5 m od společné hranice, pokud jsou to stromy, o kterých se ví, že budou vyšší, pak se musí dodržet třímetrová vzdálenost. Ale je to individuální, kdyby se chtěl soused časem soudit, abychom dřeviny odstranili, soud by jednak posuzoval konkrétní situaci a jednak důvody, proč mu stromy vadí. Pohled z druhé strany je v odpovědi na dotaz Cizí strom stíní naši zahradu.

Soused nám tedy nemusí dávat žádné dobrozdání, je však přinejmenším zdvořilé se s ním domluvit. Nehledě na to, že Občanský zákoník má i paragrafy 1024 až 1028, jež ošetřují takzvané rozhrady. Pokud totiž stromy či keře tvoří hranici pozemků, takzvanou rozhradu, pak zmiňovaná omezení (1,5 m a 3 m) neplatí. To ovšem není případ vysazování nových stromů.

Titulka Receptar 3 Zdroj: Shutterstock

Zdroj: Časopis Receptář

Akční letáky