Sprchové kouty s vaničkou či na dlažbě šetří vodu i prostor

Zatímco vana v délce 120 cm se nám jeví jako malá, sprchovou vaničku ve stejném rozměru pokládáme za komfortní. Sprchováním navíc ušetříme desítky litrů teplé vody, které bychom potřebovali ke koupeli.

Při srovnání spotřeby vody a jejího ohřevu se ve prospěch sprchového koutu uvádí až 80% úspora. Navíc sprchování je zdravější a sprchový kout svým způsobem i bezpečnější než vana.

Sprchové kouty či boxy se však mění. Za prvé se zvětšují — dříve klasický rozměr 80x80 cm je dnes již považován za malý.

Standard tak představuje 90x90 cm.
Pro opravdové pohodlí se doporučuje rozměr 100—120x80—100 cm.
Výjimkou však už nejsou sprchové vaničky či kouty ve velikostech 140—180x100 cm apod. V nich už se mohou najednou sprchovat dva dospělí nebo tři děti…

Důležitá je také hloubka. Stoupá zájem o ploché sprchové vaničky s hloubkou menší než 3 cm; na trhu jsou i vaničky hluboké pouhých 2,3 cm. Takové ulehčují pohyb starším nebo hendikepovaným lidem.

Vaničky, žlábky, baterie

Jasně převažují bílé vaničky, barevné jsou výjimkou. Sprchové boxy z bílého plastu, připomínající spíš telefonní budky, nahrazuje stále častěji elegantní, tzv. bezrámové provedení sprchových koutů, či dokonce pouze jediná zástěna z kaleného skla. U takovýchto sprchových koutů nemusíme mít ani sprchovou vaničku, stačí dlažba.

Obligátní gulu pro odtok vody vystřídaly odtokové žlábky. Sprchové kouty s podlahovou vpustí či žlábkem potřebují lehké vyspádování podlahy, sklon by neměl být větší než 2 až 3 %. Důležitá je dokonalá hydroizolace (a to i po stranách minimálně do výše 15 cm) a protiskluzné provedení dlažby. Některé systémy nabízejí odtok integrovaný ve stěně.

Na stěnu nebo na sprchovou sestavu lze připevnit i dávkovače tekutého mýdla. Ty jsou praktičtější než závěsné mýdelníky, z nichž mokré mýdlo rádo padá. Zejména pro starší osoby není ohýbání bezpečné!

Do sprchového koutu pak jednoznačně patří termostatická baterie, kde si lze nastavit teplotu vody. Nemůžeme se tak opařit, což u pákových baterií (a v malých sprchových koutech) bývá poměrně časté — stačí nechtěně loktem zavadit o páku. Termostatické baterie šetří v porovnání s klasickými kolem 40 až 50 % vody a nákladů na její ohřev.

Police na kosmetiku ve sprchovém koutu nahradíme nikami, aby do prostoru nic nevyčnívalo. Uplatníme je jak ve starších cihlových domech se silnými zdmi, tak v nových koupelnách, kde byl použit předstěnový systém, sádrokarton nebo tvárnice.

Smalt, nebo akrylát?

Co se týče materiálu, běžně se prodávají především akrylátové a smaltované vaničky, méně už ty z keramiky nebo litého mramoru — kvůli vyšší ceně, byť tyto typy jsou hodně odolné a snadno se udržují.

Akrylátové

U akrylátu můžeme přebrousit vrypy až do hloubky 1 mm, stačí na to brusný papír (1000 až 1200), pak použijeme brusnou pastu na autolaky a po vybroušení opravu dokončíme lehkým vyhlazením filcem na vrtačce.

Kvalitu vaničky z akrylátu určuje především složení základních dvou vrstev. Korpus je skořepina, základ představuje polyuretanová pěna se skelným vláknem. Svrchní část tvoří akrylát, který u dražších typů mívá sílu 6–8 mm, u levných bývá i poloviční.

Vaničky postačí i dětem, které milují cákání ve vodě (a rodiče kvůli nim preferují vanu). Vanička však musí mít větší hloubku kolem 28 cm. Lze v ní pak namočit i záclony, mohou mít také vyvýšený tvarovaný sedák, takže se můžeme sprchovat vsedě. Pohodlnější i bezpečnější je sklopné sedátko, které lze instalovat do sprchy podle naší výšky — zpravidla asi 50 cm ode dna vaničky.

Smaltované

V každém případě by však kvůli bezpečnosti nemělo ve sprchovém koutu chybět madlo.

Vaničky ze smaltované oceli o síle 3,5 mm jsou k mání v obrovské škále tvarů a velikostí. Smalt je velmi odolný vůči poškrábání a otěru, nevadí mu ani kyseliny nebo chemikálie. Je i barevně stálý a jeho dokonale hladký povrch se výborně udržuje.

U smaltu lze zvolit i úpravu s tzv. antislipem, případně protiskluzné podložky. Antislip představuje směs křemičitého písku, která se zataví při vysoké teplotě do smaltu, jde tedy o trvalou úpravu.

Smalt je výhodný zejména pro tzv. bezbariérové vaničky, jejichž okraj nepřesáhne 2,5—3,5 cm, tedy výšku, kterou může snadno překonat i člověk na vozíku či s berlí.

Vestavba sprchové vaničky

Nejčastěji se používají tzv. samonosné vaničky z akrylátu s polyuretanovou výztuží, které se lepí přímo na podlahu, nemusí se k nim proto dokupovat nožičky. Silikonový tmel se nanáší na polyuretanový nosič po celé stykové ploše vaničky s podlahou, pak přijde tmel po obvodu, asi 1 cm od vnější spodní hrany vaničky.

Ať už jde o instalaci samonosné vaničky s polyuretanovou nebo laminátovou výztuží, či smaltované, nebo keramické vaničky, je důležité dodržovat postup doporučený výrobcem. 90 % reklamací má na svědomí špatná montáž.

Důležité je, aby podlaha byla rovná, a to podle vodováhy. Umístění v koutě koupelny zase vyžaduje, aby přilehlé stěny svíraly skutečně pravý úhel.

Po instalaci vaničky následuje montáž celého sprchového koutu. I tady je důležitý návod od výrobce.

Konstrukce a design

V zásadě se sprchové kouty dělí do dvou hlavních skupin — na rámové a bezrámové. Druhý typ díky kombinaci skla a chromových pantů nabízí nadčasový design. Kvalitní výrobek musí mít plynulé a bezporuchové otvírání či pojezdy, snadnou údržbu a nesmí protékat.

U kvalitních sprchových koutů se proto používají tzv. antiblokační mechanismy, kdy jsou drážky, v nichž se pojezd posunuje, chráněny takřka nepoškoditelnou plastovou vložkou s výbornými kluznými vlastnostmi.

Odtok v podlaze: sprchová nika

Pokud to prostor koupelny dovolí, lze někdy jen vyzdít příčku, aby vznikla sprchová nika, kterou uzavřeme sprchovými dveřmi. Toto řešení bývá finančně méně náročné: Ve srovnání s cenou za kompletní sprchový kout můžeme zaplatit třeba jen polovinu. Lze tak také snadno vytvořit i méně tradiční rozměry, např. 80x100—120 cm, které jsou mnohem praktičtější a pohodlnější a lze v nich i snáze umístit sprchové sedátko.

Sprchová nika může být pouze vydlážděná, nebo v ní může být nainstalována vanička. Od toho se pak odvíjí i způsob odtoku vody a s tím související instalace sifonu.

Nika může mít vyzděný prah, či být bez něj. Pak je však důležité dobré těsnění sprchových dveří. Niku lze uzavřít závěsem. Pozor ovšem, aby po jeho zatažení bylo v koutu dostatek světla. Komfortnější jsou samozřejmě sprchové dveře. Výběr záleží na financích. Velkou roli hrají i prostorové možnosti před sprchovým koutem — sprchové dveře se mohou otvírat směrem do koupelny, při nedostatku místa využijeme posuvný či tzv. zlamovací princip otevírání dveří směrem dovnitř niky.

Podle čeho vybírat

Sprchový kout si dnes nepořizujeme jen kvůli nedostatku místa, často doplňuje vanu. Jeho velikost se odvíjí od velikosti prostoru, který máme v koupelně k dispozici, a od toho, kde bude umístěn. Pak vybíráme tvar vaničky:

čtvrtkruhový,
čtvercový,
obdélníkový apod.

Nepříjemnému usazování vodního kamene zabraňují speciální povrchové úpravy bezpečnostního skla.

Výška sprchového koutu bývá běžně 180 cm, může však být i vyšší.

Podstatná je šíře vstupu. Dveře široké 80 cm neznamenají, že taková bude i šíře vstupu! Pokud se dveře otevírají směrem do koupelny, je nutné počítat s několika centimetry navíc pro pohodlné otevření.

Nejčastější problémy

Zatékání za vaničku způsobené jejím průhybem při zatížení, kdy se spára mezi vaničkou a obkladem zvětšuje a silikonové těsnění nedokáže změny kompenzovat.

Nedostatečný odtok vody při použití sprchovacích hlavic a trysek o průtoku větším než 25 l/min — běžné vaničky mívají sifon s průměrem 60 mm, což je nedostatečné.

Průhyby vaniček způsobené nadměrnou zátěží způsobují mikrotrhliny na povrchu vaničky, které dříve nebo později vedou k popraskání materiálu v celé hloubce a následnému zatékání. Tomuto průhybu lze zabránit použitím polyuretanového nosiče.

Co dělat a čeho se vyvarovat

Důkladně si prostudujeme návod a postup dodržíme.
Nerovnou podlahu koupelny před instalací vaničky vyrovnáme.
Pozor na nepřesně a nerovnoměrně nanesený silikon.
Nepoužíváme jiné tmely, než doporučuje či přímo dodává výrobce.

Nejčastější chyby při montáži

Nejčastější chybou je zasilikování koutu zevnitř. Spáru mezi výrobkem a vaničkou tmelíme pouze z vnější strany, stejně jako svislou spáru mezi koutem a stěnou. Dáme–li silikon zevnitř, nebude mít kudy odcházet voda nahromaděná mezi výplní a rámem. Důsledek? Protékající kout! Nerovnosti stěn či podlahy by se v žádném případě neměly řešit nadměrným silikonováním!

Obráceně uložený magnet: Druhou častou chybou u některých typů sprchových koutů je neotočení jednoho z magnetických profilů ve dveřích koutů, které slouží jako těsnění při zavírání. Když do sebe dveře sprchového koutu správně nezapadají vinou špatné polarizace magnetu, stačí vyjmout jeden magnetický profil šroubovákem, otočit ho a zase vložit zpátky.

Opačná instalace výplní: Pozor bychom měli dávat i na to, abychom některé univerzální díly neotočili ven vnitřní stranou, která je ošetřena přípravkem proti usazování vodního kamene. Jedna část skleněné výplně by pak začala postupně ztrácet průzračnost a v porovnání se zbývajícími by působila zašedle. Stačí se pozorně dívat — díly jsou v rozích pečlivě označeny, abychom se této chyby vyvarovali.

Foto archiv