Otázek, které se vynoří ještě ve fázi plánování nové koupelny, nebo naopak až při začátku bourání či třeba obkládání dlaždičkami, může být nespočet. Pokusili jsme se vybrat několik nejfrekventovanějších.
Čím mám začít? Potřebuji stavební povolení?
Na prvním místě je důležité si ujasnit, co chcete – a to do detailu. Vana nebo sprchový kout? Zůstanou všechny stěny tam, kde jsou? Musí se měnit i elektřina, přeložit voda, instalovat topení? Jakou bude mít koupelna dispozici? Nezapomeňte si udělat nákres, nebo projekt zadejte koupelnovému studiu, které ho vypracuje. Pokud máte menší byt, nežeňte se do všeho po hlavě. Nejdřív je třeba zastavit elektřinu, vodu, případně plyn, vybourat stávající a teprve pak navézt materiál na stavbu budoucího. Pokud bude odpadu hodně, vyplatí se objednat kontejner. Větší vás přijde orientačně na 3000 korun.
Rekonstrukce koupelny. Ty levné začínají na 70 000 korunách. Tato bude dražší...
Pokud bouráte umakart, pamatujte, že je kotven ke stropu a podlaze a dá se snadno přepůlit pilou. Na takovou rekonstrukci stavební povolení nepotřebujete, maximálně tak souhlas družstva, je-li byt družstevní. Pokud ale hodláte zasahovat i do nosných zdí, respektive je bourat, musíte již případ konzultovat se stavebním úřadem a možná budete i potřebovat stavební povolení. Lidé jsou při rekonstrukcích „samo domo“ někdy schopni předvést neskutečné kousky – například kvůli lacině sehnané vaně vybourat část nosné zdi, aby se vešla.
Při vybírání nových obkladů se nemusíte omezovat na tradiční malé dlaždice. Pro ty velkoformátové ale raději počítejte se spárořezem a práci nechte odborníkům. Jedna malá chybička vás jinak vyjde v průměru na 1500 korun.
Jaké stavební materiály jsou vhodné?
Pokud se bavíme o rekonstrukci od základu, tak můžete budovat třeba z tvárnic a sádrokartonových systémů (nejslavnější je Ytong, ale můžete zkusit i Hebel, Rigips nebo Knauf). Ty jsou vhodné zejména, pokud se zbavujete umakartového jádra. Máte-li již za sebou nějaké řemeslné zkušenosti, tuhle fázi práce možná zvládnete svépomocně. Tvárnice jsou lehké, není problém si jejich velikost přizpůsobit speciální ruční pilkou. Tvárnice se nelepí maltou, ale speciálním vodou ředitelným lepidlem, které nanášíme zubatou stěrkou. Pokud se chystáte použít sádrokarton, pro koupelny je vhodný pouze zelený. Je voděodolný.
Vše předem dobře rozmyslete. Na velké dlážky je vhodné mít spárořez.
Lze dát do koupelny dřevěnou podlahu?
Zdálo by se, že dřevo nemůže v koupelně dlouho vydržet. Je nasákavé a oproti jiným materiálům velmi citlivé. Pokud je ale dřevěná podlaha v koupelně vaším snem, nemusíte se jí vzdát. Na tyto vlhkem zkoušené podlahy jsou vhodné tropické dřeviny, za které si samozřejmě připlatíte. Jde například o bambus, teak a exotičtější wengé či ipe a massarandubu. Ty se často používají i na venkovní terasy. Prkna do koupelny by měla být tepelně upravená. Tento proces je nechá projít teplotou vysokou přibližně 200 stupňů, čímž se stanou pevnější a odolnější proti vodě. I tak je ale musíte udržovat olejem. Zachováte tak barvu podlahy i její výjimečné voděodolné vlastnosti.
Jaký typ vytápění je do koupelny nejlepší?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Záleží na konkrétním prostoru i vašich zvyklostech a preferencích. Nejmodernějším rozšířeným způsobem je infra ohřev. Díky němu rychle stoupne teplota povrchu předmětů. Mnohem častější – a také levnější – jsou ohřevné žebříky. Mohou být buď na otopnou vodu (z kotle), na elektřinu, anebo kombinované. Třetí možnost bývá nejlepší. Kotel někdy není nutné v létě nechávat aktivní, a tak se vyplatí pro případ nouze mít elektrickou zálohu. Výhodou žebříčků je i sušení ručníků. Pro studené domy je skvělé podlahové topení. To však vyžaduje složitější rekonstrukci, musíte podlahu přizpůsobit.
Žebřík, klasika do moderní koupelny.
Vyplatí se koupit novou vanu?
Pokud netoužíte po masážní vaně s vířivkou a doma vám stojí stará smaltovaná, určitě uspoříte značnou částku její renovací. Není to nic složitého, stačí trocha šikovnosti a trpělivost. I z oprýskané a zašedlé vany se dá vykouzlit běloskvoucí součást vaší budoucí koupelny. Vyberte si nátěrovou hmotu, která splňuje atesty pro styk s pitnou vodou. Tahle podmínka je nutností hlavně ve chvíli, kdy máte doma děti. Vanu nejdříve vydrhněte odmašťovacím přípravkem a poté důkladně omyjte. Poté ji přebruste vlhkým smirkovým papírem. Není-li vana příliš poškozená, mohlo by to stačit a můžete přejít k nátěru. V opačném případě musíte spravit ještě oprýskané kusy. Použijte tmel a až zaschne, přebruste místa do ztracena. Na natírání si pořiďte velurový váleček s kratičkým vlasem. Barva vám při správné konzistenci nebude stékat a krásně se rozvrství. Postupujte podle návodu na obalu – obvykle jsou potřeba nátěry dva, a to v intervalu alespoň jednoho dnu kvůli dobrému zaschnutí.
