V obou případech bychom měli navštívit místní stavební úřad a získat informace, která povolení budeme potřebovat, a také případně zjistit místní regulativy týkající se například typu či barevnosti střešní krytiny. To je obzvlášť důležité u památkově chráněných objektů nebo u domů stojících v chráněné krajinné oblasti, kde obvykle platí přísnější pravidla.

Kdy žádat o jaké povolení?

Pokud pouze měníme střešní krytinu za stejnou, jde o udržovací práce, které řeší stavební řád. Pokud však budeme například celou střechu zdvíhat, měnit její tvar, přidávat vikýře apod., čeká nás docela dlouhý proces — územní řízení, které zkoumá vliv změn stavby na její okolí, územní rozhodnutí, stavební řízení a případně stavební povolení.

Jak je na tom krov?

Pokud jen vyměňujeme stávající krytinu za novou, měli bychom důkladně prohlédnout stav krovu. Dřevo nesmí být napadené plísněmi, dřevokaznými houbami nebo hmyzem. V případě menšího poškození lze stávající konstrukci ošetřit příslušnými přípravky. Je-li ovšem napadení větší, bývá nutné část nebo celý krov vyměnit.

Kdo se rozhodneme pro těžší střešní krytinu, rozhodně by měl mít podrobný projekt a posudek statika — stávající krov by totiž nemusel novou krytinu udržet, připočíst musíme i váhu záklopu a tepelněizolačního materiálu.

Nová střecha jen zateplená

Součástí rekonstrukce střechy nebo výměny krytiny obvykle bývá i nové zateplení. Střechou totiž z domu uniká nejvíce tepla — uvádí se až 35 %, což je ještě víc než obvodovým pláštěm. V posledních letech se přitom značně zvýšily nároky na parametry zateplení a tím se zvýšily i požadavky na sílu tepelné izolace především u nejběžnějších — šikmých střech.

Jednoduše řečeno: Tam, kde dříve stačilo 12—14 cm minerální vaty, musíme dnes počítat s 18 cm. To samozřejmě stojí nejen víc peněz, ale někdy také vyžaduje zpevnění současné střešní konstrukce, jelikož se zvýšila i váha použitého materiálu.

Další problém pak nastává s upevněním silnějšího izolantu. výše zmíněných původních 12—14 cm minerální vaty se pohodlně vešlo mezi krokve o stejných rozměrech. Dnes musíme počítat s několika vrstvami izolačního materiálu, které se až donedávna vkládaly pod krokve na speciální rastr. Nevýhodou tohoto řešení je ovšem fakt, že zmenšuje tzv. světlou výšku místnosti, která u podkroví starších domů bývá i tak napjatá (zákon vyžaduje světlou výšku 2,3 m). Navíc je toto řešení velmi choulostivé na kvalitní provedení, v případě nedokonalé práce řemeslníků může v izolantu kondenzovat pára. Vlhkost nejenže znamená riziko vzniku plísní, ale také negativně ovlivňuje tepelně–izolační vlastnosti nové střechy.

Čím dál tím častěji se proto prosazuje zateplení nad krokvemi — část nebo celá izolační vrstva se přenese nad krokve pod krytinu, která se pak klade přímo na izolaci. Tento způsob zateplení má hodně výhod:

  • Nevznikají tepelné mosty,
  • tepelný odpor bývá vyšší než u izolace vkládané mezi krokve při stejné síle izolantu,
  • v místnosti můžeme zachovat přiznanou konstrukci krovu apod.

Jedinou nevýhodou je, že vyžaduje sejmutí veškeré krytiny a střešních prvků, nehodí se tedy pro částečné rekonstrukce.

Co si dáme na střechu?

Střecha je složité souvrství, které dům chrání před teplotními výkyvy (ochlazováním v zimě a ohříváním v létě), dešťovými či sněhovými přeháňkami a větrem. Zároveň musí být bezpečná, trvanlivá, zdravotně nezávadná a v neposlední řadě domu „slušet“.

Výběr krytiny by se neměl řídit pouze osobním vkusem, je nutné vzít v potaz také nadmořskou výšku (jiná krytina je vhodná do Polabí, jiná pak do hor), místní klima (například časté větry), orientaci domu vůči světovým stranám a míru znečištění ovzduší (odolnost vůči usazování prachu, spadu, proti mechům a lišejníkům).

Krytinu měníme pouze párkrát za život, proto bychom měli její výběr dobře zvážit. Z čeho můžeme vybírat?

Pálená taška je vyráběna z tradičního přírodního materiálu: hlíny, jílu nebo jílovitých materiálů. Keramické tašky můžeme pokládat i na střechy se sklonem 22—40° (někdy i nižším), mají dlouhou životnost (80 až 100 let), výborné tepelně izolační vlastnosti a odolnost vůči UV záření, ptačímu trusu nebo emisím z ovzduší. Dobře tlumí hluk a lze je rychle pokládat, vyžadují ovšem kvalitní střešní konstrukci, protože jsou těžké.

  • Na výběr máme buď klasickou režnou tašku, nebo můžeme zvolit dražší variantu s povrchovou úpravou engoby nebo glazury.

Betonová taška je také vyráběna z přírodních materiálů (křemičitého písku, portlandského cementu a vody). Betonové tašky jsou vhodné pro střechy se sklonem od 22° (někdy od 12° či dokonce 7°), jsou však poměrně těžké a nemusí je unést každý krov. Jak pálené, tak i betonové tašky mohou být velkoformátové či maloformátové, neposuvné (u nich je nutné přesně dodržovat rozteče latí) či posuvné — v tomto případě je lze posouvat o 30 i více mm, pokládka je tak snazší a lépe se vyrovnává nesouměrnost střechy.

  • Betonové tašky jsou mrazuvzdorné, velmi pevné a odolné vůči mechanickému poškození, jsou tedy vhodné do náročných přírodních podmínek, jejich pokládka je jednoduchá.

Plechové krytiny jsou odolné a lehké, potěší i relativně nízkou cenou. Patří mezi lehké střešní krytiny, proto jsou vhodné zvláště při rekonstrukcích. Doporučený minimální sklon střechy je přitom alespoň 14°. Plechové střešní krytiny mohou mít podobu šablon, tabulí, které napodobují tvar klasických tašek, nebo svitkového plechu. Nejčastěji je plechová krytina vyráběna z ocelového plechu a následně povrchově upravena (posypem, nebo polyesterovým či polyuretanovým lakem), čím dál častěji se ale objevují i střechy hliníkové, výjimečně pak měděné.

  • Pokládka plechové střechy je rychlá, někomu však může vadit, že hůře tlumí zvuk (tento nedostatek se dá vyřešit dodatečnou izolací).

Asfaltové krytiny patří mezi lehké střešní krytiny, jsou relativně levné, jejich výhodou je přizpůsobivost různým tvarům střech. K dostání bývají v podobě asfaltových šindelů či pásů. Základem je nosná vložka, na niž je za horka oboustranně nanášena asfaltová krycí hmota a nakonec barevný minerální posyp. Pokládka je poměrně jednoduchá, většina šindelů je opatřena samolepicími pruhy. Asfaltové krytiny jsou odolné vůči povětrnostním vlivům a pohlcují hluk při dešti. Jsou vhodné pro střechy s minimálním sklonem 7°, jejich nevýhodou je ale kratší životnost.

  • Pozor bychom si měli dát zvláště na velmi levné výrobky, které mohou brzy ztrácet ochranný posyp, rychle stárnou a křehnou.

Plastové krytiny mohou mít podobu tradičních polykarbonátových desek, vyrábějí se však i plastové kopie šindelů či tašek. Jsou lehké, pevné a odolné, odolávají vlivům počasí, mechům a lišejníkům. Jejich výhodou je také dlouhá životnost, jednoduchá montáž a relativně nízká cena.

Cementovláknité krytiny jsou moderní obdobou někdejšího eternitu, který obsahoval karcinogenní azbestová vlákna. Šablony z cementovláknitých materiálů jsou ideální pro krovy se sníženou nosností a s minimálním sklonem střechy 15—20°. Jsou odolné vůči povětrnostním vlivům, lehké a umožňují pokrytí různě tvarovaných ploch.

Ostatní krytiny se používají méně často, především z důvodu vyšší ceny nebo pracnosti při pokládce — například štípaná břidlice, kdysi tradiční slaměné a rákosové došky a dřevěné šindele. Tyto materiály ale patří k finančně náročnějším krytinám.

Foto Shutterstock, Bramac a Lindab