V předchozím článku nazvaném Tajemství sušíren ovoce jsme vás nechali nahlédnout do historie sušíren ovoce. A slíbili jsme vám praktické rady pro záchranu starých sušíren ovoce.

Ideální místo pro sušárnu ovoce

Při výběru umístění sušárny bychom měli dbát na tradici a funkčnost – sušárny se stavěly poblíž sadů, aby byly blízko zdroje surovin, dál od obytných stavení, neboť často zahořely a mohly by ohrozit obydlí, a ideálně poblíž vodního toku, aby bylo v případě neštěstí čím hasit.

Zaměřit, zakreslit a očíslovat

U stěhování staré sušárny, přestože se jedná o drobnou a nepříliš náročnou stavbu, musíme mít od samého počátku na paměti úsloví „dvakrát měř, jednou řež“. A to už před samotným rozebíráním stavby. Především je potřeba si stavbu řádně zaměřit a v závislosti na svých výtvarných schopnostech co nejdůsledněji zakreslit její skladbu. Jen tak se vyhnete při jejím opětovném skládání nemilým dilematům, kam patří který trám.

Nároží a zhlaví trámů je vhodné si očíslovat (tesaři používají např. křídu, která ale rychle oprší, nebo naopak barvu ve spreji, která se těžko odstraňuje), ideálně permanentním fixem na čtverečky nařezané z kusu starého linolea a přikleplé dočasně hřebíčkem. Nezapomeňte očíslovat oba konce trámu – při stěhování se může stát, že jeden ze štítků odpadne.

Zachraňte vše, co aspoň trochu půjde

Těžko se dá předpokládat, že se nám povede využít všech prvků z původní stavby. Pravděpodobnější je, že část trámů, střešních krokví apod. bude shnilá. Ještě před stěhováním je tedy vhodné se v okolí porozhlédnout po materiálové rezervě z jiných demolicí, ze které chybějící vadné prvky přeřežeme. Nemusíme potom používat dřevo nové, řezané na pile. Ti šikovnější si ale mohou nové trámy širočinou otesat sami!

Myslet je třeba i na střešní krytinu, ta stávající bude nejspíše za hranicí své životnosti. V případě keramické bude část střešních tašek nejspíš popraskaná nebo chybět úplně. Rozhlédněte se proto okolo, není vyloučeno, že náhradní tašky najdete uskladněné u hrany stavby pod okapem, staří hospodáři totiž většinou mysleli na všechno a nechávali si rezervu. Původní krytinu šindelovou budete muset nahradit šindeli novými, staré těžko seženete, respektive ani nemají takovou životnost, aby se je oplatilo skladovat. Použijte ale vždy lehkou, nejlépe jednofalcovou krytinu, vyhněte se betonovým taškám, ty na takovou stavbu určitě nepatří.

Rozebrat, naložit a převézt, hodit se bude i torzo pece

Pokud jsou přípravy jsou u konce, nadešel čas povolat kamarády a s jejich pomocí začít sušárnu pěkně odshora rozebírat a začít přesouvat jednotlivé prvky na místo svého budoucího určení. Doporučujeme stěhovat všechny, i rozpadlé prvky. Lépe se pak podle nich vyřezávají náhradní. Sušárna se dá převézt i na obyčejném přívěsném vozíku, pokud však máte tu možnost, nákladní automobil je rozhodně rychlejším řešením.

Po rozebrání veškerých dřevěných prvků před vámi zbude zděná pec, nebo spíše její torzo. Nebojte se rozebrat i tu, kameny, šamotové cihly nebo i pálené kachle se vám budou při stavbě nového topeniště hodit. Buď v samotné sušárně (nejčastěji na její půdě), nebo v jejím bezprostředním okolí také narazíte na staré sušící rošty – lésy, což jsou dřevěné rámy vyplétané vrbovým nebo lískovým proutím, na nichž se ovoce sušilo. Nejspíše však nebudou použitelné a především z hygienických důvodů rozhodně doporučujeme vyrobit si nové dle starého vzoru. Použít se po drobné opravě ale dají třeba jako originální paravány. Nejpozději okamžikem složení rozebrané sušárny na místě jejího budoucího určení přichází řada na tesaře, bez jehož pomoci se určitě neobejdete.

Spáry utěsněte mechem, s pecí vám pomůže kamnář

Hloubení základů vám moc práce nedá, koneckonců i přemísťovaná sušárna nejspíš stála jen na pár rohových kamenech, není proto důvod něco měnit. Na nasucho vyskládaných základnových kamenech může směle začít růst sušárna zjednodušeně řečeno v opačném směru, než byla rozebírána. Po sestavení hrubé stavby včetně krovu by se mohlo zdát, že většinu práce máme za sebou, nenechte se ovšem zmýlit.

Spáry mezi trámy je nyní třeba důsledně vycpat mechem (buď nově nasbíraným v lese nebo původním ze staré demolice) a v sušící komoře ještě zamazat hlínou smíchanou s na drobno nasekanou slámou. V manipulačních prostorech (přebírárně) přijde vhod alespoň jednoduchá dřevěná, hliněná nebo kamenná podlaha, a hlavně, srdcem každé sušárny je pec! Na její stavbu si zdatnější kutil troufne určitě i sám, v opačném případě si s ní bude vědět rady každý kamnář. Jak již bylo řečeno, naši předkové různě improvizovali a i pece stavěli z materiálu, který byl zrovna po ruce, vy určitě nic nezkazíte, když sáhnete po osvědčených šamotových cihlách.

Sušit můžete nejen ovoce, ale i bylinky. Na houby raději zapomeňte!

Po vyschnutí tělesa pece, zasunutí lés na svá místa a připravení dostatečného množství ovoce stačí jen škrtnout sirkou, pozvat přátele nebo rozdělit služby u topeniště mezi nadšeným příbuzenstvem a po pár desítkách hodin udržování ohně a průběžného otáčení a přebírání sušicího se ovoce se můžete těšit na voňavou pochoutku, kterou určitě na pultech obchodů v celofánových pytlících nenajdete.

Fajnšmekři si mohou doplnit sušárnu ještě o topeniště s kotlíkem na vaření povidel, počítejte ovšem s tím, že při sušení ovoce je sice nutné trvale v sušárně topit, ale pokud k tomu přidáte ještě vaření povidel, čtyřiadvacetihodinová směna s vařechou v ruce vás nemine. Kdyby vám bylo líto, že sušírnu využijete jen pár dní v podzimní sezoně a zbytek roku je opuštěná, nevěste hlavu. Stejně dobře jako pro sušení ovoce může posloužit například i k sušení bylinek. V žádném případě však nesušte v sušírně houby, jejich aroma je natolik výrazné, že může další sušení ovoce naprosto znemožnit!