O takzvané uhlíkové stopě se dnes mluví stále častěji. Jde o ukazatel zatížení životního prostředí, tedy celkový ekologický dopad, který má například výroba daného předmětu. Měří se však i uhlíková stopa lidí – například, pokud často využívají letecké přepravy. Uhlíková stopa se obvykle udává v podobě objemu vypuštěných skleníkových plynů a vyjadřuje se v ekvivalentech oxidu uhličitého. Pokud patříte k těm, kteří důsledně třídí odpad a snaží se minimalizovat svůj dopad na životní prostředí na nutné minimum, můžete tento postup zkusit aplikovat i ve výběru materiálů a postupů při stavbách a rekonstrukcích.
Do výběru klidně zařaďte i podlahy s nižší uhlíkovou stopou. Vybraný dekor najdete mezi nimi určitě také...
"Eko" už neznamená ošklivé
Řeč bude o podlahových krytinách. Vybrali jsme ty, které jsou zároveň dobře dostupné, nezruinují rozpočet a jejich uhlíková stopa je nejnižší. Dnes již neplatí, že „ekologická“ podlaha musí nutně evokovat buď rustikální kýč, být předražená, nebo naopak nevýrazná tak, že by si ji člověk dal leda do skladu vedle kanceláře. Podlahy s menší uhlíkovou stopou se dnes hravě vyrovnají svým konkurentům. Mohou být stejně barevné, mít stejné vzory a případně i dezén. Pro mnohé bytové architekty a návrháře představují oblíbený artikl k zakomponování do interiérů.
Ideální volba? Bambus
Bambus vás nezklame.
Je-li vodorovná, vynikne „duše materiálu“ – tedy původní kresba dřeva. Svislé uspořádání zase nabízí jemné rovnoběžné linie. Můžete se setkat také s bambusovými dílci vyráběnými lisováním orientovaných štěpených bambusových lamel. Tento typ, nazývaný také Strand-woven, vyniká pevností a překvapí vás, jakou zátěž dokáže vydržet. Ostatně, bambus klame tělem - roste rychle i v různých podmínkách, přesto nabízí na podlahu vysoký standard. Nemusíte se ho bát umístit ani ven. Bonusem navíc je pestrost, se kterou se dá zpracovat. Můžete vybírat z nepřeberné škály barev a odstínů.
Tady asi tipnete, že jde o korek. Nemusí tomu ale tak být...
Korek nemusí být jen hnědý…
Dub korkový najdete kousek jižně od portugalského Lisabonu, přes Španělsko, Francii a Itálii, Sardinii, či Korsiku, až po Alžírsko a Maroko. Právě z jeho kůry se vyrábí korek, respektive korkové podlahy. Korek sice známe primárně jako uzávěr do hrdla láhve vína, v poslední době je ale skloňován i v souvislosti s trvale udržitelnými zdroji. Stromy se nekácí, kůra zase doroste.
Korek si zachovává svou měkkost, což příjemně působí na naše chodidla. Korkové podlahy jsou pružné, tlumí hluk, mají skvělé tepelné vlastnosti, a pokud jsou kvalitně nalakované, jde taktéž o vysoce odolný materiál. Použít se proto dá nejen do domácnosti, ale i do kanceláří, nebo třeba obchůdků (kde se nejezdí nákupními vozíky). Dnešní korkové podlahy si nepředstavujme jako špunt z láhve přejetý parním válcem. Dá se vybírat z nepřeberně dekorů. Korková podlaha může mít klidně design mramoru nebo dřeva.
Gumová podlaha? Třeba do kuchyně…
Guma jako mramor? Proč ne...
Křehké sklo pod nohama? Není se čeho bát
Podlaha ze skla? Pro celý dům či byt asi ne, ale v některých prostorách, přechodech (nebo na schodech) či jen částech místností může být sklo také podlahovou variantou. Nutno podotknout, že zde se již cena může vyšplhat výš, protože jako podlahový materiál bývá vyráběna zakázkově. Může jít ale jen o skleněné dlaždice, a ty se vyrábějí obvykle recyklací starých láhví. Využívají se tam, kde je vlhko – jsou zcela neporézní, takže se jich nedrží plíseň. Zakázková podlaha (v nabídkách firem se objevuje pod označením skleněná pochozí podlaha) se obvykle skládá ze tří vrstev skla a folie. Spodní část má nosný účel, horní chrání sklo a případně zabraňuje skluzu. Jaká bude konkrétně která vrstva? To je různé. Záleží na tom, kde přesně sklo bude a jak bude uchycené, jak bude velké a jaká je plánovaná zátěž.
Sklo nám evokuje spíše kanceláře. Není to ale dogma...
