Nejde ani tak o úspory jako o správnost volby: Hrubá stavba přijde zhruba na desetinu ceny kompletního rodinného domu. Je ovšem základem jeho kvalit.

Cihelné bloky

Klasické plné cihly použijeme při malých opravách nebo pro speciální účely, ale chceme-li stavět rozsáhlejší zdi, sáhneme po takzvaných cihelných blocích. Jsou větší, takže se s nimi dobře pracuje, ale hlavně mají nesrovnatelně lepší vlastnosti. Jejich výrobci se rádi chlubí tím, že padesáticentimetrová zeď z cihelných bloků udrží stejné teplo jako dva a půl metrů silná zeď postavená z klasických plných cihel.

Tzv. cihelný střep dýchá a navíc mu nevadí, když se mění vlhkost vzduchu, a protože strukturu tvoří plná mřížka a dutiny, mají bloky dobrou akustiku a schopnost akumulace. Vyžadují však pečlivé zdění, protože jakékoliv nepřesnosti se těžko napravují.

Aby cihly propustily co nejméně tepla

Pří výběru materiálu, ze kterého budeme stavět, potřebujeme znát nejen rozměry stavebních prvků, ale také jejich vlastnosti. Dnes se především dbá na to, aby standardně silná vnější zeď propouštěla co nejméně tepla, protože pak ušetříme za topení.

U cihelných bloků tedy sledujeme tepelně-izolační vlastnosti, hlavně takzvaný součinitel prostupu tepla (U), který by měl být co nejnižší, nebo tepelný odpor (R), který by měl být co nejvyšší.

Například tepelný odpor R = 4,12 m2K/W použitého materiálu odpovídá součiniteli prostupu tepla U = 0,24 W/m2K. Nebo obráceně stěna z materiálu se součinitelem prostupu U = 0,20 W/m2K má tepelný odpor R = 4,96 m2K/W. Norma doporučuje hodnotu U = 0,25 W/m2K, resp. R = 3,83 m2K/W.

Některé firmy nabízejí na svých internetových stránkách výpočtové tabulky či kalkulačky, a to včetně výpočtu předpokládaných nákladů za vytápění při použití toho kterého zdiva a omítky.

Broušené cihly

Jedinečnost jim dodává přesné zbroušení dvou protilehlých stran, takže cihly mají tyto plochy naprosto rovné, vodorovné a stejně daleko od sebe; zabroušené cihly jsou přesné na 1 mm.

Jinak jsou pálené stejným způsobem jako jiné výrobky tohoto typu, jsou duté s mřížkou a na vnějších stranách mají drážky pro snadnější sestavování a svazování ve zdech.

Cihly při vyzdívání potřebují tenkou ložnou spáru a velice přesné založení, což může být problém, pokud jsme zvyklí na klasické zdění.

První řadu cihel pokládáme na souvislou vrstvu vápenocementové malty nanesené na izolačních pásech, jenže vrstva musí být na povrchu dokonale vodorovná, protože další řady cihel nelze tak jednoduše vyrovnávat maltou jako u klasických plných cihel, a neměla by ani být nižší než 1 cm.

Oceníme proto dobrou vodováhu, nejlépe s laserovým paprskem (nebo speciální nivelizační přístroj). První dvě cihly položíme do krajů, mezi ně natáhneme zednickou šňůru a klademe cihly, které vyrovnáváme gumovou paličkou. Výškové rozdíly by neměly přesahovat 1 mm.

Na další vrstvy cihel použijeme speciální malty pro tenké spáry, které zpravidla koupíme spolu s cihlami. Směs připravíme podle návodu a pak ji nanášíme

  • buď speciálním válečkem na již položené cihly (na mřížku, dutiny zůstávají průchozí) a nové cihly přikládáme,
  • nebo do ní cihly před položením jednu po druhé namáčíme ložnou plochou, ne však hlouběji než 5 mm. Tento způsob ale zvyšuje spotřebu malty.

Při pokládání spouštíme cihlu k cihle po drážkách přesně na místo, protože bychom s nimi po položení už neměli hýbat vodorovně, abychom nesetřeli tenkou vrstvu malty.

Do rohových vazeb použijeme rohové a poloviční cihly, kterým podle potřeby vyklepneme přepážky a kapsy vyplníme tepelně-izolační maltou.

Pro upravování cihel do mezer, které jsou menší než celá nebo půlená cihla, si raději pořídíme vhodný řezací nástroj, dělení kladívkem jako u klasické cihly totiž vyžaduje hodně fortele.

Vnitřní stěny a příčky napojujeme podobně jako při běžném vyzdívání, jednodušší je však použít speciální nerezové kotvy, které po jedné nebo po dvou vkládáme do každé druhé ložné spáry, kde v cihle zbrousíme nebo sklepneme hranu, aby spára nemusela být vyšší, než je u ostatních cihel.

Vedle broušených cihel pro vyzdívání lze také koupit různé doplňkové cihly, které nám umožní přesně vymezit okenní a dveřní otvory, nadpraží, parapet a podobně bez toho, že bychom všechno museli složitě dozdívat.

Lícovky

Lícovky jsou cihly vypalované při vysoké teplotě, čimž jejich povrch tzv. sline, to znamená, že vytvoří souvislou vrstvu, která dlouhodobě odolá povětrnostním vlivům. Cihly jsou také

  • vyráběné v různých odstínech,
  • relativně stálobarevné,
  • minimálně nasákavé,
  • těžké,
  • pevné.

Proto snesou velkou mechanickou zátěž. Právě tyto vlastnosti využijeme, jestliže zdi nechceme omítat.

Vedle nosných zdí lze z lícovek stavět také vnitřní příčky, venkovní krby, komíny a komínové obezdívky, ozdobné prvky v interiérech, ploty, různé zídky a podobně.

Jak zdít lícovkami

Pro zídky a drobné stavby vybereme plné lícovky včetně doplňků, jako jsou parapety nebo stříšky.

Lícovky přesně založíme a dále vyzdíváme velmi přesně, protože všechno bude vidět.

Spáry vyplňujeme v celém prostoru, a to přímo při zdění nebo dodatečně takzvanou spárovací maltou, která je speciálně určená k tomuto účelu; síla ložných spár bývá zpravidla 12 mm a styčných spár 10 mm.

Když uložíme několik řad cihel, dáme všem viditelným spárám konečnou podobu tím, že je mírně zaoblíme, aby nezadržovaly vodu a nečistoty.

Nebo spárujeme dodatečně, zejména pokud chceme, aby spáry měly určitou barvu, jinou, než má zdicí malta.

Lícovkami můžeme rovněž obložit už postavenou zeď, třeba při rekonstrukci. Slouží k tomu takzvané lícové pásky, které na očištěnou stěnu nalepíme, aniž bychom museli rozšiřovat základy kolem domu.

Zajímavé jsou rovněž lícovky vyráběné ručně, které vypadají jako staré cihlové zdivo s patinou. I zeď z lícovek nebo obložená lícovkami dýchá.

Co je zvlášť důležité

Než začneme z lícovek stavět, vypočítáme si spotřebu cihel a rozmyslíme si, jakou použijeme vazbu, kterou pak budeme přísně dodržovat, protože zeď nebude omítnutá.

  • Klasicky se používá takzvaná běhounová vazba, kdy řady cihel přesazujeme o půl nebo čtvrt cihly,
  • nebo bloková vazba, ve které se podélné (běhouny) a příčné (vazáky) cihly střídají a styčné spáry řad leží kolmo přes sebe. Možností je však daleko víc.

Než se pustíme do zdění, je dobré si připravit všechny potřebné cihly a odebírat je současně z několika palet, aby se případné rozdíly v jejich odstínu při pohledu na celek ztratily.

V každém případě si koupíme speciální maltu pro lícové cihly. Ušetříme si nejen spoustu práce při dávkování a míchání, ale předejdeme dalším problémům – třeba takzvaným výkvětům, které nevypadají pěkně a stěnu na pohled znehodnotí.

Výhody tvárnic

Tvárnice nenecháváme na dešti a rozestavěné zdivo proti němu chráníme.

Nejen pálené cihly, ale také tvárnice se hodí pro stavbu nosných zdí.

Jsou vyrobené z drcené kameniny, cementového pojiva a různých přísad a příměsí, a to tak, aby měly co nejvyšší tepelný odpor při co nejmenší síle.

Tvárnice tedy dobře tepelně i zvukově izolují, navíc jsou díky materiálu a dutinám lehké a dobře se s nimi zdí, protože jsou všechny stejně velké (tzv. kalibrované nebo broušené). Ukládáme je do vrstvy malty ne vyšší než 2 mm.

Tvárnice odebírají maltě vodu pomaleji než jiné druhy zdiva, proto s tím musíme počítat při míchání malty.

Klademe je uzavřenými nebo částečně uzavřenými dutinami nahoru, a když mezi nimi vzniknou mezery (např. kapsy), vyplníme je maltou při zdění, nikoliv dodatečně.

Příčky s nosnými stěnami nejlépe spojíme ocelovými pásky (nikoliv kapsami) a stěny delší než 18 m opatříme dilatačními spárami.

Malty

Vápenné malty (písek, vápno, voda) použijeme pro běžné zdění, ale tam, kde potřebujeme větší pevnost, zvolíme malty vápenocementové nebo cementové.

Při zdění plnými cihlami spotřebujeme asi 10 l malty na 25–30 cihel.

Pro přesné zdění cihlovými bloky, broušenými cihlami nebo pórobetonovými tvárnicemi je lepší použít speciální malty, které jsou k tomu určené, je s nimi lehčí práce a někteří výrobci je nabízejí současně s cihlami. Tyto směsi jsou navíc už namíchané, takže stačí přidat jen vodu.

Fasády a jejich technologie

Změna podoby a barvy fasády většinou podléhají ohlašovací povinnosti místnímu stavebnímu úřadu. Stanovisko stavebních úřadů ale může být v každé lokalitě jiné, proto je dobré se předem informovat a tím se vyvarovat nepříjemných tahanic s úředníky.

Nátěry

Nejjednodušší povrchovou úpravou fasády je nátěr speciální fasádní barvou:

  • akrylátovou (nepropouští vodu a je prodyšná),
  • silikátovou nebo-li minerální (odpuzuje vodu a propouští ven vlhkost, vytvrzuje starou omítku),
  • silikonovou (chrání proti povětrnostním vlivům, je prodyšná a omyvatelná),
  • latexovou a plastovou (je méně prodyšná, ale odolná proti chemikáliím),
  • vápennou (je paropropustná, odolná proti vlhkosti, povětrnostním vlivům, hodí se pro vlhké omítky),
  • Pokud při opravě omítky použijeme omítku jiného složení nebo typu, než měla ta původní, hrozí, že vlivem nestejné tepelné roztažnosti či nasákavosti opravená omítka popraská. speciálními, například protiplísňovými, protipožárními, otěruvzdornými nátěry a podobně.

Jádro

Tradičním a prověřeným materiálem jsou tvrdé jádrové omítky (např. břízolit). Jejich výhodou je přijatelná cena a prodyšnost a naopak nevýhodou minimální tepelný odpor (málo izolují).

Izolační systémy

Ještě před rokem 1990 se většina stavebníků rodinných domů tepelnou ochranou obvodového zdiva příliš nezabývala a proto bylo nejčastějším řešením fasády tradiční omítání obvodových zdí nejprve vrstvou jádra a poté vrchní omítkou.

Různobarevné tenkovrstvé omítky o síle 1–5 mm, jsou chemicky stále a většinou se prodávají jako namíchané suché směsi.
Na trhu jsou také omítky, které umožňují povrchovou úpravu struktury například škrábáním nebo rýhováním.

Dnes jsou však na trhu tepelně–izolační fasádní systémy, které splňují současné normativní požadavky na tepelnou izolaci, takže jádrové omítky ustupují.

Akrylátové dekorativní omítky jsou určené pro ochranu povrchů fasád, především fasádních systémů, které mají různé tepelné a izolační vlastnosti, jsou velice pevné, propouštějí vlhkost a přitom jsou vodotěsné, dobře drží na každém povrchu a jsou odolné proti UV záření.

Mezi takzvané předezděné fasády patří jednoduchý představěný vnější plášť, předezdívka s vnitřní izolací (bez vzduchové vrstvy) nebo předezdívka s izolací a se vzduchovou vrstvou. Stavějí se například z lícových cihel, vápenopískových cihel nebo z přírodního kamene, a to zpravidla u novostaveb, které se zatížením základů počítají.

Jako fasáda dobře vypadají keramické pásky, které ale nemají dobré tepelně–izolační vlastnosti, proto je kombinujeme s jinými fasádními prvky.

Dřevěnou fasádu instalujeme na laťování, které upevníme na nosné vnější zdi.

Termoizolační nátěry

U starších domů a bytů můžeme mít problémy s plísněmi na vnitřních stěnách. Příčiny pomáhají odstranit antikondenzační a termoizolační nátěry.

Obsahují malé duté sklokeramické kuličky (50–100 mikronů), které fungují jako malé termosky, a jejich povlak odpuzuje vodu. Snižováním vlhkosti materiálu snižují i jeho tepelnou vodivost.

  • Nátěry zpravidla nanášíme ve dvou vrstvách na čistý, suchý, penetrací opatřený podklad, a to malířskou štětkou, válečkem nebo stříkáním v intervalu doporučeném výrobcem.

Platí, že čím hladší omítka, tím nižší spotřeba. Nátěry můžeme tónovat, kvůli schopnosti odrážet teplo jsou však vhodnější světlejší odstíny.