Stavět svépomocí, nebo na klíč? A kterou technologií?

Svépomocí se v českých zemích stavělo léta, jiná možnost ani nebývala. Mnozí tento způsob výstavby volí i dnes, přestože si dům nechají navrhnout od architekta a stojí je to několik desítek tisíc korun.

K rozhodnutí stavět svépomocí často vede snaha ušetřit. Ale řešením bývá například i tehdy, když je projekt něčím neobvyklý a investorovi se nedaří najít firmu, která by dům postavila za přijatelnou cenu a podle jeho představ.

Ten, kdo dává přednost domu stavěnému tzv. na klíč, si může koupit dům připravený k nastěhování, nebo jako projekt a sledovat jeho stavbu. Přitom si stavebník buď vybírá projekt z katalogu tzv. typových domů, nebo si nechá své představy zpracovat do projektu architektem.

Stavět svépomocí lze samozřejmě s využitím katalogu: Stavebník si koupí pouze projekt (zpravidla za 5 až 15 tisíc korun) a podle něho staví sám. Má tak jistotu, že stavba bude provedena podle jeho představ. Navíc může měnit některé detaily, jako je umístění příček, volit varianty materiálu, barvu oken a podobně. Větší zásahy do konstrukce, které by ovlivnily statiku nebo její funkčnost však vyžadují odbornou pomoc a další schvalování.

Další variantou individuální výstavby může být koupě stavby v určité fázi rozpracovanosti, například po dokončení hrubé stavby.

Trh nabízí i domy montované, které se na pozemku montují z připravených dílů, ať už betonových panelů nebo třeba dílců z dřevěných materiálů. Montáž obvykle provádí firma, ale existují i verze připravené pro stavbu svépomocí. Hrubá stavba je pak hotová během několika dnů.

Z cihel, nebo ze dřeva?

Existují i méně obvyklé materiály, například domy ze slámy či z hlíny, ale jejich majitelé zpravidla vědí už dávno dopředu, že chtějí bydlet v takovém domě a mají dostatečně nastudované výhody i nevýhody.

Cihly

Dnes se staví hlavně z pálených cihelných bloků, které jsou kvůli jednodušší a rychlejší stavbě vybavené systémem per a drážek, takže například není nutné do svislých spár dávat maltu. Maltu na vodorovné spoje navíc nahrazuje speciální pěna nanášená aplikační pistolí. Zdivo zůstává suché, výstavba se značně zrychlila. Stavět se tak dá i v zimě do –5 °C.
Na připravené základové desce se tak dá hrubá stavba zhotovit do týdne. To při klasickém zdění nebylo proveditelné.

Tvárnice

Jde o nepálené zdivo, které se hojně používá především pro základové zdi. Tvárnice dostatečně tepelně i zvukově izolují, díky materiálu a dutinám jsou lehké, dobře a rychle se s nimi pracuje, protože jsou všechny stejně velké, jen narozdíl od moderních cihlových bloků potřebují maltu: jednak k vzájemnému spojování, a potom také pro vyplňování různých mezer.

Tvárnice se obvykle vyrábějí z drcené kameniny, cementového pojiva a různých přísad a příměsí, a to tak, aby měly co nejvyšší tepelný odpor při co nejmenší síle.

Pórobetonové tvárnice jsou homogenní, tedy plné. Stavba rychle roste. Bloky se snadno opracovávají, dají se řezat i hoblovat, což oceníme u členitých a tvarově náročných staveb. Spojují se tenkou vrstvou speciální malty na bázi lepidla.

Lícovky

Domy s cihlovou fasádou jsou příznačné pro starou Anglii, ale objevují se i v Česku. Mezi barevnými fasádami tak můžeme zahlédnout dům, kde se jasně rýsuje cihlové zdivo: takzvané lícovky.

Lícové cihly se vyrábějí ze speciální hlíny a pálí se při vysokých teplotách kolem 1100 °C. Díky tomu odolávají rozmarům počasí a bez údržby vydrží celá desetiletí. Vyrábějí se v několika rozměrech a různých barevných variantách. Fasáda z lícovek vyžaduje precizně provedenou práci. Lícovky mají podobu klasických cihel, nebo se vyrábějí v podobě pásků, kterými lze obložit stěnu postavenou z jiných materiálů. Hodí se pro venkovní zdivo i pro oživení interiéru a mohou sloužit i jako zajímavý prvek například při zateplení starších budov.

Beton

Vnější i vnitřní nosné stěny lze postavit například z takzvaného termoizolačního stavebního systému. Jde o moderní technologii, jejíž základem jsou speciální tvarovky vyrobené z expandovaného polystyrenu se samozhášivou úpravou.

Stavební materiály se většinou prodávají jako systémy. To znamená, že v nabídce jsou například i speciální překlady či schodové díly a podobně.

Jednoduše řečeno: Z tvarovek sestavíme ztracené bednění, vylijeme je polotekutým betonem s maximální zrnitostí 8 mm a tím vytvoříme kompaktní stěnu s oboustrannou tepelnou a zvukovou izolací.

Tvarovky mají zámky, takže se nejen dobře skládají k sobě, ale zároveň ve spojích nevznikají žádné tepelné mosty. Stěnu lze jednoduše opatřit elektro- i vodoinstalacemi a běžným způsobem omítat. Výhodami jsou snadná a rychlá montáž.

Dřevostavby

Ke stavbě dřevěných domů se nejčastěji využívá smrkové dřevo. Může být použito jak v rámové kostře dřevostavby, tak v domě postaveném z masivního dřeva, ať už jde o roubenou technologii, nebo třeba lepené nosné panely ze dřeva.

K často užívaným konstrukčním prvkům panelových dřevostaveb patří systém dvou stěn z dřevoštěpných OSB desek, mezi nimiž je izolační materiál. Síla panelů bývá různá, záleží na majiteli a jeho požadavcích na izolační vlastnosti. V interiéru se stěna zakrývá sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami a upravuje obvyklým způsobem: výmalbou, obkládem či tapetami. Běžné bývá i řešení fasádního systému takového domu, který je zakončen omítkou ve zvoleném odstínu.

Stavebník, který hodlá přiložit ruku k dílu, se může poohlédnout po nabídkách firem, které vyrábějí dílce v podobě celých stěn či panelů z dřevěných materiálů. Díly vyrobené podle projektu v továrně se na pozemku smontují během několika dnů. Některé firmy vyžadují pro své produkty profesionální montáž, jiným stačí řemeslná zručnost laických montérů.

Rámovou dřevostavbu lze postavit i tzv. staveništní montáží, tedy postupně kostru se stěnami, izolační vrstvy, střešní konstrukci a další části domu. Stavba je velmi náročná na pečlivé provedení; je třeba řešit každý detail s ohledem na ochranu dřeva proti vzdušné vlhkosti.