Vánoce vždy bývaly plné tradic a zvyků. Některé se dodnes dodržují, jiné zůstávají často v zapomnění. Nejznámější naší zvyklostí je zdobení vánočního stromečku, pečení cukroví a vánočky, štědrovečerní sváteční večeře, zpívání koled či rozbalování dárků.
Mezi ty prastaré tradice stále patří i pouštění ořechových skořápek po vodě nebo třeba rozkrojení jablíčka. Za dob našich předků se však dodržovalo zvyků mnohem více. Pojďte si alespoň některé připomenout.
Inspirovat se můžete ve videu:
Uctěte anděly jmelím
Jmelí bylo kdysi považováno za posvátnou rostlinu Keltů a věřilo se, že má kouzelnou moc. Zvyk zavěšování jmelí se k nám dostal zhruba před sto lety, a to z Anglie. Jedná se o jakousi poctu a poděkování ochranný symbol, který chrání dům od všech zlých mocností.
Jmelí muselo vždy viset, protože jinak by ztratilo svou magickou sílu. Nikdy ho tedy nedávejte do vázy. Umístěno by mělo být ve středu místnosti anebo nad jídelním stolem, a to na Štědrý den ráno. V domácnosti by mělo viset po celý rok, protože prý přináší štěstí, zdraví a boží požehnání.
jmelí
Proč rozkrojit a posolit cibuli
Každý hospodář si přál do dalšího roku příhodné počasí, aby se dočkal bohaté úrody. Současným zahrádkářům a pěstitelům by tato tradiční zkušenost mohla přijít vhod. Vyzkoušejte ji. Rozkrájela se jedna velká cibule na 12 plátků a každý kousek se rovnoměrně posolil. Podle toho, který plátek zvlhl a který ne, se poznalo, který měsíc v roce bude deštivý a kdy bude naopak sucho.
Jak začít ráno Štědrý den? Otužováním!
Dnes tolik oblíbené otužování patří i mezi tradiční vánoční zvyky. Voda má v tu dobu údajně čarovnou moc, a tak se hned po ránu chodili lidé umývat studenou pramenitou vodou, která dokázala ochránit jejich zdraví. Právě touto vodou se poté vykrápělo i celé stavení, protože po rozeznění kostelních zvonů se hladina vody měnila v kouzelné zrcadlo. Kdo chtěl, mohl vidět svou budoucnost a mladé dívky i tvář svého budoucího manžela.
Pokud byl na Štědrý den napadaný sníh, chodilo se nejprve po studené bělostné pokrývce bosky a následně se sněhem omylo celé tělo. Věřilo se, že díky tomu bude člověk nejen po celý příští rok zdravý a plný síly, ale jeho pokožka získala nádherný mladistvý vzhled.
Pro některé je oheň jeden z důvodů, proč si pořídil dům.
Oheň pro štěstí
Oheň byl pro člověka odjakživa důležitý, a proto k němu měli lidé vždy tu největší úctu. Kdysi se o Štědrém večeru házely do ohně drobečky. Bylo to proto, aby byl oheň celý rok „sytý“ a v příštím roce neškodil, ale byl symbolem zdaru a úspěchu. Oheň, ani žhavé uhlíky se nesměly z domu vynášet pryč, protože to znamenalo, že se z domu odnáší štěstí. Na Vánoce se také často vykuřovala bylinami nejen stavení, ale prostory s chovem zvířat.
Večeře v tichosti, v noci však bujará zábava
Štědrovečerní večeře měla vždy slavnostní atmosféru a odehrávala se zpravidla v klidu a tichosti, jednalo se o společný prožitek a jisté rozjímání. Ovšem poté vždy následovala veselá zábava na oslavu vánočních svátků. A to nejen u rodinného krbu, ale i v ulicích či při společných slavnostech se sousedy. Ulicemi kdysi chodili mladíci, co práskali biči, ponocní a pastýři vytrubovali, střílelo se z pušek, a dokonce se bouchalo i dynamitem. To vám však rozhodně nedoporučujeme zkoušet.
Zdroje: www.promaminky.cz, www.vanocnisen.cz, www.jarodic.cz
