Zdroj: Časopis Receptář

Několik týdnů schraňovat každý výkres a ústřižek z domácnosti, obejít sousedy a taky se stavit v obchodě a na poště. Nechat pomalu zastavět těžkými balíky nejen kout v obývacím pokoji, ale i ložnici a balkon, pokud zrovna neprší. Případně využít komoru a garáž ochotného dědy. Ten ostatně obejde kolegy v kanceláři, stejně jako rodiče. A pak konečně, jednou ráno, dovléct nálož ke škole a čekat. Která třída bude nejlepší? A kdo v ní?

Možná že tradiční školní sběry papíru, jichž se méně nebo víc nadšeně účastnily nakonec celé rodiny, jsou dnes jedním z důvodů, proč jsme v třídění papíru tak zodpovědní a podle některých statistik dokonce jedni z nejlepších v Evropě. I dnes je ostatně možné si sběrem přivydělat, i když výkupní cena papíru je velmi nízká, v současné době se pohybuje okolo koruny za kilogram. Modré kontejnery nám zkrátka přirostly k srdci. Teď už jen stačí, abychom je plnili správně.

Co do kontejneru patří

Vyhazovat do nich můžeme veškerý kancelářský papír, stejně jako sešity, letáky, noviny a časopisy. Pokud mají křídovou obálku, nebo jinou speciálně upravenou, je nutné ji odtrhnout, naopak sponky, jimiž jsou svázané, není potřeba odstraňovat, později je při recyklaci vychytají magnety. Do kontejneru na papír patří také krabice a jiné lepenkové a kartonové výrobky, dopisní obálky, včetně průhledných okének, i pevné poštovní obálky a také ty s bublinkovou folií – jen je nutné ji předem odtrhnout a recyklovat do plastu. Nově je možné třídit také obaly na vajíčka a další výrobky z už mnohokrát recyklovaného materiálu. Třídit je možné také knihy bez pevných desek. Byla by to ale škoda, mnohem lepší je zkusit je prodat nebo odnést do knihobudky, kde udělají radost někomu dalšímu.

Co do něj nepatří

Nic, co je mastné nebo jinak zašpiněné, například od barev. Třídit není možné ani termopapír, tedy všechny účtenky, pauzovací papír nebo jiné papíry s příměsí, jako jsou právě lesklé obaly časopisů. Nevyhazujeme sem ani papírové potřeby včetně dětských plen, papírových kapesníčků a toaletního papíru. (Zajímavé ovšem je, že kapesníčky a papír, stejně jako například na kousky natrhanou lepenku, je možné kompostovat, a to i v zahradních kompostérech.) A do směsného odpadu musíme vyhodit také novodobé fotografie, protože hmotu podobnou papíru, na kterou se tisknou, není možné zrecyklovat.

Jak se dál zpracovává

Obsah kontejnerů se sváží na třídicí linky, denně se na nich roztřídí přes 657 tun papírového odpadu z celé republiky. Na linkách se vytřídí nepoužitelná část odpadu a zbytek se slisuje, aby se co nejvíce zmenšil jeho objem, a odváží k dalšímu zpracování. Na rozdíl od plastů tak naprostá většina obsahu modrého kontejneru může zamířit do papíren a stát se novým papírem.

V papírnách se všechen papír mísí v takzvaném rozmělňovači s vodou a postupně míchá, až se z něj vytvoří kaše. Z té se pak odstraní nežádoucí příměsi, jako jsou plastové části obalů nebo kovové svorky, a také zbytky barev. Vyčištěná směs se pak nanese na papírenské síto a lisuje a suší, protože na začátku tvoří většinu jejího objemu voda. Výsledkem je papír vyšší či nižší kvality, podle toho, jaký byl ve směsi podíl různě recyklovaných materiálů.

Kolikrát je možné papír recyklovat?

Obvykle se uvádí, že papír je možné recyklovat pětkrát až sedmkrát. Po posledním cyklu už je původně pevné celulózové vlákno tak krátké a poničené, že se nedokáže vázat se zbytkem směsi a vytvořit pevnou strukturu. To ovšem platí, jen pokud bychom sedmkrát za sebou recyklovali jen jednu a tutéž várku s naprosto stejným složením. To se ale nikdy nestane. Do rozvláčňovače se dostane pokaždé jiná směs nových i starých papírů, z níž je možné pokaždé určitou část použít. Proto je už dnes možné vhazovat do kontejnerů na papír také například ruličky od toaletního papíru a obaly na vajíčka – nějaká část z nich nakonec vždycky uplatnění najde.

Levnější, ale přebytečný

Například papírová hmota z deseti vytříděných časopisů vystačí na výrobu jednoho kartonového obalu na televizi a celkově je výroba recyklovaného papíru skutečně výrazně úspornější než nového materiálu přímo z dřevěných vláken. Je méně energeticky náročná, až o polovinu, a tvoří se při ní pětkrát méně odpadních vod. Z recyklovaného papíru se dnes běžně vyrábí většina papíru, s nímž se setkáváme. Téměř výhradně se na něj tisknou noviny a sešity, stejně jako toaletní papír, děti na něj kreslí a používáme ho i při práci. Z recyklátu se vyrábějí nejen kartonové obaly, ale také papírová izolace nebo brikety. Na druhou stranu je ovšem z hlediska znečištění odpadních vod a energetické náročnosti jedna papírová taška pořád čtyřikrát méně ekologická než tolik vysmívaná igelitka (kterou ovšem není možné recyklovat).

Problém pak nastává i při samotném zpracování vytříděného papíru. Ačkoli hodně papíru vytřídíme, recykluje se ho v dnešní době jen asi polovina. Papír se už dnes na další zpracování nevyváží do Číny a u nás není tolik závodů, které jej dokážou zpracovat. Navíc bychom ani takové množství recyklovaného papíru, kolik by se vyrobit teoreticky dalo, nezužitkovali. Proto stále platí, že je lepší množství papíru, který využijeme a následně vyhodíme, postupně co nejvíc snižovat. Rozhodně bychom ale neměli použitý papír pálit, jen bychom přispívali ke znečištění ovzduší. Kouř z potištěného a jinak upraveného papíru navíc silně zanáší komín a vede jen k častější nutnosti čištění. Lepší je začít papírem skutečně šetřit. Tisknout jen nutné dokumenty, nakupovat raději bez obalů, pytlíky používat vícekrát, na nákup chodit s látkovou taškou. Tak, aby se papír nemusel zbytečně spalovat, ale spotřebovával se v takovém množství, jaké jsme schopní znovu použít.