Typy šikmých střech a co je třeba na střeše pravidelně kontrolovat

Šikmé střechy se mezi tuzemskými stavebníky těší velké oblibě, jejich výskyt často motivuje i stavební úřady, aby je na nových domech požadovaly. Obecně lze říci, že vyjdou dráž než ploché, zato mají své výhody.

Prostor pod šikmou střechou lze využít k bydlení.
Sklonité střechy též působí jako prvek, který se výrazně podepíše na vzhledu domu; trh nabízí střešní krytiny v různých barevných odstínech, velikostech a tvarech.
Při správné stavbě střešní konstrukce a pokládce jednotlivých vrstev mají šikmé střechy velmi dlouhou životnost.

Odborné názvosloví používá termín šikmé střechy pro sklon střešních ploch od 7° do 45°, jako strmé označuje střechy se sklonem nad 45° a obě varianty pak nazývá souhrnným pojmem sklonité.

Jaké jsou typy střech?

Sedlová

Nejrozšířenější typ u nás; najdeme ji jak u rodinných domů, tak bytovek. Skládá se ze dvou svislých rovin spojených přímočarým hřebenem. Má dva štíty.

Mansardová

Jde o variantu sedlové střechy; každá ze šikmých rovin je rozdělená na další dvě, které se od sebe liší sklonem (jsou prolomené směrem ven). Má dva boční štíty. Tyto střechy jsou nejlepší pro vestavbu obytných místností.

Pultová

Má jen jednu střešní rovinu, ale zato tři štíty: dva boční a jeden takzvaný hřebenový. Je ideální, pokud dům stojí na samotné hranici pozemku, nebo přiléhá k sousední stavbě. Je–li dům správně orientovaný na světové strany, je tato střecha přímo ideální na umístění solárních panelů – pak se hovoří a takzvaných solárních domech.

Pilová

Vzniká opakováním střech pultových a tvoří jakousi zubatici, kterou známe hlavně z velkých továrních hal a dílen, kdy svislé části střechy zároveň sloužily jako světlíky.

Stanová

Někdy se pro ni používá i označení jehlanová a to naprosto přesně popisuje její tvar – je to čtyřboký jehlan. Má čtyři svislé části, které se sbíhají do jednoho středového vrcholu. Používá se nejčastěji na samostatně stojících budovách přibližně čtvercového půdorysu.

Existují však i další, méně obvyklé střechy, mezi které patří třeba střecha dlátková, lamelová, motýlková, přilbová, skořepinová a další.

Široká nabídka krytin

Kdo staví nebo rekonstruuje střechu, má z čeho vybírat. Výrobci a prodejci stavebnin nabízejí desítky typů z řady materiálů i barev.

Výběr krytiny by se měl řídit především místem, kde dům stojí, nebo kde bude stát. Jinému zatížení čelí střecha ve městě a jinému na horách, kde musí i několik týdnů v roce odolávat silné vrstvě sněhu a ledu. Krytina proto musí být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala konstrukci domu.

Druhým důležitým parametrem je sklon střechy. I když všeobecné pravidlo uvádí, že pro střechy se sklonem nižším než dvacet stupňů bychom neměli používat pálené tašky, pod sedmnáct stupňů už se nedoporučují ani klasické betonové.

Klasika z hlíny a betonu

Většina stavebníků volí klasiku, za kterou se v Česku považují střešní krytina z pálené hlíny a krytina z betonu. Oba typy tašek se vyrábějí v mnoha barevných odstínech a výhodou je i široká škála doplňků.

U pálených tašek patří stále k nejžádanějším červená barva, přesněji řečeno památkově červená pálená taška. Důvodem je hlavně cena, jde totiž o základní odstín, který je nejlevnější.

Náročnější zákazníci mají na výběr povrchové úpravy typu glazura nebo engoba. První by měli volit ti, kteří dávají přednost lesklé střeše, engoba je naopak pololesklá, až matná. Oba typy těchto povrchových úprav jsou podstatně hladší, než je povrch běžných režných tašek, takže se tolik neznečišťují a nechytá se na ně mech.

Stejnou oblibu jako taška pálená si během posledních let získala i betonová taška. Na rozdíl od všech ostatních materiálů se pevnost betonových střešních tašek s časem zvyšuje a zajišťuje tak jejich dlouhou životnost.

O betonových taškách se dlouhou dobu tvrdilo, že jsou oproti páleným příliš těžké a zbytečně zatěžují konstrukci střechy. Není to však pravda. Samotná taška sice může vážit více, většinou však platí, že je jich třeba na zastřešení méně. Proto v konečném součtu je váha pálené i betonové střešní krytiny prakticky srovnatelná.

Lehké krytiny do hor i do měst

Mezi takzvané lehké krytiny se řadí například výrobky ze zdokonaleného eternitu a i ve městech velmi rozšířené ocelové krytiny. Uvádí se, že metr čtvereční váží kolem pěti kilogramů.

Taková hmotnost výrazně snižuje riziko přetížení střešní konstrukci vrstvou mokrého sněhu. Majitelé rovněž oceňují, že se o moderní krytiny s odolnými ochrannými vrstvami nemusejí nijak výrazně starat a natírat je. Moderní výrobní technologie činí z ocelových krytin prakticky bezúdržbový střešní materiál a navíc dovolují dát plechu vzhled klasických tašek.

Břidlice a šindel a jejich imitace

Zejména v horských oblastech jsou hojně k vidění střechy ze štípané břidlice. Má výborné tepelně izolační vlastnosti a dobře tlumí hluk. Kromě toho je břidlice mrazuvzdorná a odolná vůči větru či dešti. Ačkoli vypadá mohutně, konstrukci vahou příliš nezatěžuje. Metr čtvereční váží zhruba 20—25 kg.

Dřevěný šindel se vyrábí speciálním paprsčitým štípáním kulatiny. Vypadá samozřejmě mnohem lépe než jeho náhražky, se kterými má společné snad jen jméno.

Ať už se rozhodneme pro jakýkoli typ, vždy bychom měli dodržovat pravidlo, že střecha není jen krytina, ale také spousta doplňků, které bychom měli vždy pořizovat jako ucelený systém od jednoho výrobce. Jen tak totiž bude mít vlastnosti, které firma slibuje.

Takzvaný bonnský či kanadský šindel jsou totiž vyrobeny na bázi asfaltové lepenky. Přesto mají na trhu místo a jsou hlavně kombinací výborných technických vlastností a velmi přijatelné ceny. K jejich přednostem patří i odolnost vůči atmosférickým vlivům, dlouhá životnost, minimální nároky na údržbu, snadná a rychlá pokládka.

Na šikmých střechách se prosadil i plast. Z něj se také vyrábějí šindele, které mají nízkou hmotnost a vysokou houževnatost zabraňující mechanickému poškození třeba při krupobití či prošlápnutí. Tyto materiály mají hladký povrch a zcela odpuzují vodu, takže se na střeše neusazují mechy a lišejníky. A jak už to u plastu bývá, vybírat lze z mnoha barevných variant.

Pravidelné kontroly střechy jsou důležité

Blížící se zimní období roku, ale také každá vichřice či bouřka by nás měly přimět k tomu, abychom střechu zkontrolovali. Předejdeme tak mnohem větším škodám, jejichž oprava by nás pak stála nejen více sil, ale hlavně peněz.

Zkontrolujeme celkový stav střešní krytiny.
Prověříme oplechování střešních prvků a průniků kolem komínů, světlíků, vikýřů, odvětrávacích prvků a podobně.
Pokud jsou zanesené, vyčistíme plechy za komínem, vikýřem nebo střešním oknem, aby mohla odtékat voda.
Prohlédneme a vyčistíme okapy a odtokové roury.
Zkontrolujeme stav těsnění a kvalitu nátěrů u střešních dřevěných oken.
Důkladně prohlédneme podkroví, zda někde nezatéká, nebo dokonce netvoří–li se na částech dřevěných krovů houba a plísně.
Sebemenší závadu ihned odstraníme; otálení totiž může opravu prodražit.