Velký průvodce ložním prádlem: Pravidla údržby i výběru, která by měl znát každý. Nechybujete v tom?

Co je důležité při výběru povlečení? Samozřejmě materiál, ale také úprava látky, zapínání a v neposlední řadě i volba barev. To všechno přispěje k pocitu odpočatosti a možná i k tomu, že se večer nebudete moct dočkat, až se do peřin zachumláte.

Materiál je jedna věc, druhá je jeho konkrétní zpracování. I „obyčejná“ bavlna totiž může hřát stejně jako chladit. Záleží na struktuře vláken. (A samozřejmě i jejich délce a gramáži látky.) Struktura je proto další věcí, kterou byste měli při výběru zohlednit.

Zdroj: Youtube

Na zimu hledejte spíš silnější gramáž a pokud chcete něco opravdu hřejivého, vsaďte na bavlněný flanel nebo rovnou vlnu. I když za tu si samozřejmě připlatíte, a když už do ní chcete investovat, je lepší si ji pořídit ve formě deky nebo peřiny, která by měla přece jen vydržet déle. Flanel je ale ideální volba na studenou chalupu nebo pro toho, komu je věčně zima. Stejně jako pořádná flanelová košile vás flanelové povlečení nebo prostěradlo pěkně zahřejí, a zároveň se v nich nezpotíte.

Kdo netrpí zimomřivostí nebo zkrátka bydlí v bytě, vystačí si i v chladnější části roku s pevnější bavlnou či lnem. Až ale přijde horko, možná oceníte trochu odlehčení. Pak se vyplatí sáhnout po chladivém bavlněném saténu nebo krepu, případně vaflované bavlně. Druhé dvě jmenované chladí i díky tomu, že mají v látce „důlky“ a díky tomu pouští k tělu víc chladivého vzduchu i za horkých nocí. Kdo má rád pocit „jako u babičky“, může třeba po internetových bazarech nebo ve vintage obchodech pátrat i po popelínu či bavlněném batistu a saténu. Oba jsou v létě k nezaplacení.

Zapnout, rozepnout

Někomu to možná přijde jako zbytečná úvaha, ale kdo často povléká víc než jednu postel, dobře ví, jak těžká práce to může být. A pohodlné zapínání ji docela usnadňuje. Knoflíky, pevné nebo i ty vyndavací už dnes na většině povlečení nenajdete. Pokud ale máte třeba staré povlečení po mamince, kterého se nechcete vzdát, ale zároveň ho neradi povlékáte právě kvůli obtížnému zapínání, nebojte se s ním pracovat. Někdy se stačí podívat, jestli nemá dostatečně dlouhé rohy k tomu, aby z něj peřina nevyjížděla. Jindy je dobré nechat šikovnou švadlenu všít zip nebo chlopeň a zaslepit dírky. Tak, že ze starého uděláte vlastně modernější.

Právě zip nebo „chlopeň“ jsou dnes nejčastějšími způsoby zakončení povlečení. Obojí urychluje převlékání. Jenže zároveň se může stát, že peřiny nebo polštáře z některých materiálů začnou třeba z chlopňového povlečení vyjíždět a v obou případech se skrčí. Zkrátka to nejsou duchny, které držely v čemkoli. Myslí na to výrobci lepšího povlečení a jejich výrobky jsou vybavené stužkami, které přivážete do rohů peřiny či polštáře, případně poutky či „kapsičkami“, kam rohy vložíte. Sice se tím zase o trochu prodlouží převlékání, ale odměnou bude nepomačkaná peřina a nevyjíždějící polštář.

Někde mezi

Ochranné návleky a povlaky jsou něco, co si do českých ložnic zatím spíš postupně hledá cestu. Přitom jde o skvělé pomocníky, kteří s malými náklady pomáhají chránit to, do čeho jste investovali nejvíc. Tedy polštáře a peřiny a hlavně matrace. A slušně jim prodlužují životnost. Ochranné povlaky můžete prát stejně často jako povlečení, nebo alespoň při každém druhém cyklu. Zabráníte tak roztočům a bakteriím, aby se do lůžkovin dostali ve větším množství, a ochráníte je i před skvrnami. Nejčastěji se prodávají právě chrániče na matrace, ale pokud máte doma alergiky, je vhodné zvážit i pořízení ochranných povlaků na polštáře. Ty nejúčinnější se vyrábějí s pomocí nanotechnolgií a ničí bakterie i roztoče, takže se nestihnou rozmnožit a zajistí lepší spánek i pevnější zdraví.

Ideální barva? Neexistuje.

Nebo alespoň nějaká, která by byla univerzální. Někteří odborníci tvrdí, že byste neměli spát v příliš křiklavém povlečení, protože spánek podvědomě ruší. Jiní zase zatracují sytě červenou či oranžovou, protože na mozek působí povzbudivě a to při usínání není vhodné. Jenže ve chvíli, kdy zhasnete, je i červené povlečení černé.
Obecně lze proto říct jen to, že byste měli spát v barvách a vzorech, které se vám z jakéhokoli důvodu líbí a je vám milé se na ně dívat při usínání i probouzení. A jestli to budou papoušci na červeném pozadí, proč ne. Třeba vás alespoň hned po ránu nabijí optimismem pro celý den.

Večer s žehličkou

Musí se povlečení žehlit? Ano i ne. Pokud ho perete na 60 °C, často převlékáte a necháte alespoň v létě sušit na slunci, nutné to není. Drobné pomačkání se vyrovná během jedné noci a když vyloženě netoužíte po nažehlených peřinách, ničemu to nevadí. Jestli ale perete z jakéhokoli důvodu na méně stupňů, je lepší si žehličku připravit. Větší teplo totiž pozabíjí zbytek bakterií i roztočů a povlečení pak bude ještě jednou „dezinfikované“. Pokud to jde, přejeďte občas ze stejného důvodu horkou žehličkou i polštář a peřiny. Ušetříte si tím jeden prací cyklus a trochu snížíte množství dráždivých organismů uvnitř.

Do pračky. Nebo ne?

Kvalita vašeho spánku závisí i na tom, jak často perete ložní prádlo i polštáře a peřiny, případně čistíte matraci. I když tahle činnost ne každého baví, je nesmírně důležitá. V nepraných peřinách se totiž usazuje velké množství kožních buněk i prachu a na nich zase hodují roztoči. A čím víc roztočů, tím víc prachových částic a potenciálních alergenů, kvůli nimž se vám hůř dýchá. Jak by to tedy mělo být v ideálním případě?

Ložní prádlo, tedy povlečení na polštáře a peřiny a samozřejmě i prostěradla, plus ideálně kryty matrací, pokud je používáte, perte minimálně jednou za dva týdny. Pokud je ale někdo z rodiny alergický, klidně zkraťte interval na týden i méně. To samé platí, pokud někdo trpí nadměrným pocením nebo jinou zdravotní obtíží, která vede k potřebě měnit prádlo častěji.

Při praní volte raději delší programy, při nichž se prádlo lépe vymáchá a vyždímá a nepřehánějte to s množstvím pracího prášku. Na aviváž úplně zapomeňte, protože uzavírá textilní vlákna a vy naopak chcete, aby pěkně sála. Perte nejlépe naruby a pokud to jde, volte teplotu 60 °C, při níž máte jistotu, že zabijete všechny roztoče. Pokud je to ale nutné a převlékáte opravdu často, vystačíte si i se 40 °C.

To samé jako pro povlečení platí i pro všechny přehozy a deky, které máte běžně na posteli, především pokud je používáte i při spaní. Podobně jako na povlečení na ně sedá prach a dostává se na ně mastnota z rukou a těla, nejen během spánku, ale třeba i při stlaní postele. Pokud je používáte jen přes den, tedy jako estetickou záležitost a ochranu povlečení, ale na noc je z postele sundaváte, pak perte přehoz alespoň jednou za měsíc. V každém případě na něj totiž sedá prach a podobné prachoviště mít v ložnici nechcete.

Polštáře byste měli prát alespoň jednou za půl roku, mnohem lepší je ale cyklus po třech měsících. Na rozdíl od peřin se v nich totiž ještě zachytávají všechny viry a bakterie, které nás opustí při dýchání, a ačkoli ne všechny v polštářích přežijí, nemůžete si představit, že by jen tak zmizeli. Vždy se řiďte pokyny výrobce. Univerzálně ale platí, že polštáře můžete prát na alespoň 40 °C, na jemný cyklus. Pokud je budete sušit v sušičce, nikdy nezapomeňte na míčky, a pokud budou schnout volně rozložené, pak je pravidelně natřásejte, abyste co nejvíc předešli zcuckovatění výplně.

Výjimku mají polštáře z paměťové pěny. Ty v pračce prát nemůžete, pravidelně je proto vysávejte, čistěte pouze případné skvrny a častěji perte ochranný obal samotného polštáře.

Přikrývky si zaslouží zvláštní péči alespoň jednou za rok. Perte je podle pokynů na cedulce, protože ty se mohou měnit podle materiálu i výrobce. V každém případě nastavte teplotu alespoň na 40 °C (ale 60 °C je lepší) a pokud to jen trochu jde, naplánujte si tuhle činnost na léto a nechte je uschnout venku na sluníčku. Tak se zbavíte všech zbytků roztočů a případných plísní. Při praní polštářů i přikrývek se navíc doporučuje přidat jeden máchací cyklus navíc. Tak, abyste z nich vypláchli všechny zbytky pracího prášku.