Zdroje: www.bydlimekvalitne.cz, www.bydlimekvalitne.cz

Pravým jménem hoja masitá se pod starším názvem perluha obecná objevila v české odborné literatuře již na konci 19. století. Tato velmi rychle rostoucí popínavá rostlina má však svůj původ v Asii, konkrétně v Číně, Indii a Malajsii. Není to ale žádná rozmazlená exotická výstřednice, naopak se velmi dobře adaptovala na naše středoevropské podmínky.

Jedná se o rostlinu velmi atraktivního vzhledu, pro který si také vysloužila své lidové jméno voskovka. To přitom není úplně přesné, protože pod názvem voskovka se ukrývá jiný rostlinný rod, z čeledi brutnákovitých. Hoja si ho však přivlastnila, a kdo se na ni podívá, tak pochopí proč. Rostlina skutečně vypadá se svými tmavě zelenými, lesklými kožovitými listy jako navoskovaná. A to není zdaleka všechno – trumfem voskovky jsou totiž její květy, které nese zhruba od června do října. Drobné hvězdicovité kvítky bílé nebo narůžovělé barvy s červeným středem, složené do polokulovitého květenství, někomu připomínají skulpturu z vosku, ale mnozí se nebrání ani přirovnání k porcelánové kráse. Každý kvítek je navíc doplněn lesklou kapičkou sladkého nektaru, který hoja hojně vylučuje. Květy opravdu silně, až omamně voní, nejedná se proto rozhodně o rostlinu vhodnou pro alergiky. Pokud vám ale vůně rostlinného původu nevadí, můžete ji zkusit do svého společenstva pokojovek zařadit, její vzhled je skutečně nezaměnitelný a její pěstování přitom není náročné.

Vhodná i pro začátečníky, parádu dělá desítky let

Hoja pro své dlouhé stonky, které mohou dosáhnout délky i několika metrů, potřebuje oporu, je tedy vhodné ji vyvázat. Tradičně se vyvazovala na kruhovou oporu, ale pěkně bude vypadat i na bambusovém žebříčku, případně převislá v závěsném květináči. Voskovka-hoja potřebuje dostatek denního světla, svědčí jí ranní či večerní dávka slunečních paprsků, ale ne ostré přímé slunce, které spaluje její listy. Naopak místo tmavé či osvětlované jen umělým zdrojem způsobí, že vás voskovka nikdy neodmění svými květy, což by byla velká škoda. Výběr vhodného stanoviště je důležitý, protože hoja se obrací za světlem a změny místa, byť by se jednalo o pouhé otáčení květináče, nemá ráda, zvlášť v době květu, kdy by takové chování mohla potrestat rychlým opadáním poupat i květů.

Teplota vzduchu

Naopak na teplotu je nenáročná a běžná pokojová teplota pro ni bude naprosto vyhovující. V zimě je dobré přenést ji na chladnější, ale dostatečně světlé stanoviště, kde se bude teplota pohybovat kolem 12–13 °C, nikdy by neměla klesnout pod 10 °C. Co se týče substrátu, dobře se jí daří v propustné zemině s příměsí písku. Hoja masitá je listnatý sukulent, takže dokáže ve svých dužnatých listech zadržet dostatek vody, a je proto schopná přežít i s vynecháním zálivky. Pokud ji tedy zapomenete zalít, nemusíte se bát, že o ni přijdete, může to ale ohrozit její kvetení. Aby pěkně kvetla, potřebuje pravidelnou, ale mírnou zálivku odstátou měkkou, nejlépe dešťovou vodou, tak aby substrát nebyl ani vyschlý, ani přemokřený. Rostlině také svědčí, když květináč postavíte do misky s vlhkými oblázky, a má ráda i rosení, ale pouze listů, nikoliv květů. Stejně tak v období vegetace uvítá pravidelné přihnojování nejlépe tekutým hnojivem. V zimě zálivku ještě omezte a rostlinu není nutné ani rosit, případný prach z listů setřete měkkým hadříkem. Voskovku neseřezávejte ani neodstraňujte odkvetlé stonky, protože z nich vyrůstají nová květenství.

Pěstování voskovky tedy není nikterak náročné, zato získáte vzhledově velmi výraznou, dnes nepříliš běžnou rostlinu, která budí pozornost. A kromě nezaměnitelných květů vás může překvapit i jedním velmi zajímavým účinkem, jehož kořeny sahají do její indické domoviny. Mladé části hoji-voskovky se totiž údajně dají zevně využít jako lék při uštknutí kobrou indickou neboli známým „brejlovcem“. Kdo by to do důstojné ozdoby úpravných prvorepublikových příbytků řekl, že?