Majitelům novostaveb a čerstvě rekonstruovaných bytů či domů instalaci požárních detektorů nařizuje zákon již od roku 2008. Ostatní majitelé nemovitostí by měli zvážit rizika vzniku požáru možnou ochranu před ním. Někdy ani maximální opatrnost nestačí.
Kouřový detektor sice nedokáže vzniku požáru zabránit, ale včasným varováním, může významně omezit škody na majetku a také riziko úmrtí či zranění.
Je-li současně byt či dům vybaven funkčními přenosnými hasicími přístroji (a to by podle zákona měl), je mnohem vyšší šance uchránit majetek před zničením.
Hasiči na základě vyšetřování příčin požárů jednoznačně doporučují instalaci kouřových čidel ve všech domácnostech. Argumentují faktem, že autonomní kouřové čidlo je levné zařízení, které dokáže zachránit životy a zabránit škodám. Zejména spící člověk se ocitá v ohrožení života vinou jedovatých zplodin hoření.
hořící dům
Kdo musí mít požární hlásič?
1. července 2008 nabyla účinnosti Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, která stanovuje požadavky pro navrhování a provádění nových staveb. Stavebníci, kterým bylo vydáno stavební povolení po tomto datu, musejí nové či rekonstruované domy nebo byty povinně vybavit zařízením autonomní detekce a signalizace požáru (obecně hlásičem požáru) a také přenosnými hasicími přístroji.
Podle vyhlášky musí být v rodinném domě kouřový detektor umístěn v části vedoucí k východu z bytu, u mezonetových bytů a rodinných domů s více byty by měl být umístěn v nejvyšším místě společné chodby nebo prostoru.
obrázek z archivu ireceptar.cz
V rodinném domě do 150 m2 podlahové plochy stačí jeden požární hlásič.
Jedná–li se o byt v rodinném domě s podlahovou plochou větší než 150 m2, musí být hlásič požáru umístěn také v jiné vhodné části bytu.
Objekty schválené před 1. červencem 2008 budou muset být takto vybaveny pouze tehdy, pokud stavba či její část projde rozsáhlejší stavební úpravou. Nicméně odborníci instalaci hlásičů požáru a hasicích přístrojů důrazně doporučují i ve starších objektech.
kouřový hlásič
Autonomní, nebo rádiový?
Ne každý požární hlásič se hodí do každého prostředí, proto je nutné jej správně vybrat. Hlásič může detekovat
- vznikající kouř,
- zápach vznikajícího požáru,
- zvyšující se teplotu.
Pokud požární hlásič špatně vybereme nebo ho umístíme do nevhodného prostředí, může se stát, že bude reagovat na jiné podněty, než je požár (prach, vlhkost…), a bude hlásit alarm zbytečně. V horším případě naopak nezareaguje na vznikající požár.
S výběrem vhodného požárního hlásiče pomůže internet − zadáme–li ve vyhledávači heslo detektory kouře, objeví se odkazy na řadu odborných firem, na jejichž webových stránkách nalezneme množství základních informací.
Nejlevnější požární detektory jsou autonomní, které na požár upozorňují lokálně vestavěnou sirénou a blikačem. Jsme–li v blízkosti, tak svůj účel splní a varují nás před požárem. Není–li však někdo právě doma, o požáru se nedozvíme a větším škodám na majetku už asi nezabráníme.
Lepší volbou jsou proto požární detektory, které jsou vybaveny i rádiovým vysílačem. Bezdrátově vyhlásí poplach v celém domě, aktivují GSM hlásiče (v domácím alarmu nebo samostatné), které informují o požáru majitele na mobil.
Plnohodnotným řešením je napojení zároveň na dispečink bezpečnostní agentury. Tím je zajištěna rychlá reakce i v případě, že majitel má zrovna vypnutý telefon nebo je právě na dovolené v zahraničí.
detektor hořlavého plynu nebo páry
Jak hlásiče nainstalovat
Při instalaci požárního hlásiče nebo detektoru plynu je nutné dodržovat určité zásady.
- Rozmístění požárních hlásičů po objektu je třeba pečlivě zvážit. Rozhodně není nutné je instalovat do každé místnosti, ve většině případů je to dokonce nežádoucí.
Nejprve je proto nutné zvážit a vytipovat nejpravděpodobnější místa vzniku požáru. Požár může vzniknout od elektroniky (televize, počítač…), případně od některých zdrojů tepla či od ohně (kamna, krby, svíčky, nedopalek cigarety…).
obrázek z archivu ireceptar.cz
Lepší je umístit protipožární čidlo do středu místnosti, protože v koutech místností nebo blízko u stěn se i při požáru koncentruje jen málo kouře.
Ačkoliv nejvhodnější pro instalaci požárního hlásiče je umístění nad rizikové místo, často se dává do některé ze spojovacích místností, například na schodiště nebo do chodby.
Reakce citlivého přístroje tak teoreticky sice přichází o něco později, ale na druhou stranu nehrozí planý poplach od kouře z krbového topeniště či z připálené pánve.
Jediná místnost, kam požární hlásič patří v každém případě, je ložnice − ve spánku totiž neucítíme kouř. Včasná aktivace požárního hlásiče (případně detektoru plynu) v ložnici tak může uživateli zachránit život.
tady už je pozdě
Typy požárních hlásičů
Opticko–kouřový
požární hlásič detekuje vznikající kouř při hoření. Hlásič spustí poplach v momentě, kdy kouř dosáhne k místu, kde je hlásič namontován.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Není vhodné instalovat požární hlásiče do míst se silnějším prouděním vzduchu, blízko ventilací nebo klimatizací. Při výběru umístění je nutné přihlédnout také k typu požárního hlásiče.
Opticko–kouřový požární hlásič je spolehlivý, levný a velmi odolný proti falešným poplachům. Nejčastěji se montuje do obývacích pokojů, ložnic, na chodby a podobně. Není vhodný do prašných a vlhkých prostor (dílny, sklepa, koupelny aj).
Ionizační
požární hlásič detekuje velmi citlivě a rychle vznikající zápach nejen ze spalování. Z tohoto důvodu není vhodný tam, kde lze předpokládat vznik přirozeného zápachu (garáž, obývací pokoj propojený s kuchyní). Na rozdíl od opticko–kouřového požárního hlásiče nevyvolává poplach v prašném prostředí.
stropní detektory
Plynový
požární hlásič detekuje unikající plyny (zemní plyn, propan–butan, oxid uhelnatý). Je vhodný do místností, kde hrozí únik plynu, jako jsou kotelny, kuchyně, koupelny s karmou.
Umístění tohoto požárního hlásiče závisí na typu plynu, který chceme detekovat. Pro těžké plyny jej montujeme k podlaze, pro lehké plyny ke stropu, vždy však na stěnu. Plynový požární hlásič ovšem nedetekuje kouř ani vznikající požár.
- Princip detektorů plynů nedovoluje provoz na baterie, proto je vhodné vybrat místo blízko rozvodu 220 V.
Testování tlačítkem, sprejem, cigaretou
Po namontování je vhodné požární hlásiče otestovat. Tento test je vhodné opakovat nejméně jednou za půl roku. Testování lze většinou provést speciálním testovacím tlačítkem. Po jeho stisku hlásič zvukovým signálem potvrdí funkčnost. (Požární detektory zapojené do bezpečnostního systému mohou mít odlišný způsob testování.)
testovací aerosol
Pro účely testování existuje také testovací aerosolový sprej. Ten asi do 5 s přiměje detektor zareagovat. Aerosol je nutno stříknout do štěrbiny mezi stropem a detektorem, protože čidla jsou konstruována na tzv. valivý kouř u stropu.
V domácích podmínkách lze využít k testu požárního hlásiče cigaretový dým. Pokud foukneme větší množství cigaretového dýmu do štěrbiny mezi stropem a detektorem, vyvoláme požární poplach. Elektronika zareaguje na pronikající kouř asi do 10 sekund. Při tomto testu je nutné dávat pozor na silný zvuk sirény, který by mohl poškodit sluch!
Foto Leoš Kučera – HZS Praha, Jablotron a Shutterstock
