Když se podíváte zpět do éry komunismu, setkáte se s velmi přísnými normami, které byly vynucovány ve jménu "společného dobra". Mnohdy však spíše sloužily k upevnění moci režimu a potlačení jakéhokoliv odporu. V jakých, dnes již zcela běžných, každodenních aktivitách byli lidé dříve omezování?
Bylo za komunismu levněji nebo dráž? Ve videu na YouTube, na kanálu ČT Jihozápad se můžete dozvědět přepočítané tehdejší ceny na ty dnešní:
Zákaz snímků každodenního života
Jedním z mnoha bizarních zákazů bylo fotografování v metru, které se za dob komunismu nesmělo. Tento zákaz nebyl zdůvodněn ani bezpečnostními aspekty, ani ochranou soukromí.
Převážně ale sloužil k udržení kontroly nad veřejným prostorem a potlačení jakéhokoliv nežádoucího záznamu o životě v režimu. Občané tak byli nuceni dodržovat tuto absurdní normu pod hrozbou přísného potrestání.
Během komunismu panoval také přídělový systém na omezené potraviny.
Postih za pomluvu režimu
Dalším aspektem, který byl pevně kontrolován, byla veškerá kritika nebo pomluva režimu. Lidé museli dodržovat oficiální propagandu a chválit politické vůdce. Kritika či odhalení skutečné podstaty komunistického režimu mohla mít vážné následky, včetně uvěznění nebo vyhnanství. To vytvářelo atmosféru strachu a nedůvěry, která přetrvávala po celá desetiletí.
Vymezená módní pravidla
Co se týče oblékání, tak i tam panovaly určité předpisy. Často tak lidé byli odsuzováni za nošení nevhodného oblečení, které neodpovídalo ideálům režimu. Ženy byly tlačeny k nošení skromných a jednoduchých šatů, zatímco u mužů se očekávalo, že se budou oblékat v praktickém a nenápadném stylu. Jakákoli odchylka od těchto pravidel mohla mít negativní důsledky, včetně šikany ze strany úřadů.
Za nedodržení předpisů a pravidel hrozil lidem trest.
Omezení pohybu do zahraničí
Všeobecně známým bizarním zákazem z dob komunismu byly velmi nízké možnosti výjezdu do zahraničí, a to hlavně kvůli omezenému přístup k pasům a vízům. Toto omezení znemožňovalo poznávat jiné kultury a země, načež také sloužilo k udržení kontroly nad informacemi.
Režim se totiž obával, že lidé, kteří by měli možnost vidět život v jiných zemích, začnou pochybovat o vlastním systému a rozhodnou se hledat jiné alternativy.
Cenzura a kontrola myšlení
Za režimu byl vysoký důraz kladen rovněž na omezení vlastnictví zahraničních knih a publikací. Lidé proto byli nuceni se spoléhat pouze na oficiální propagandu a česká literární díla, která podporovala ideály režimu.
Jakékoli pokusy získat nezávislé informace zvenčí mohly vést k pronásledování a šikaně ze strany úřadů. Tento zákaz také omezil intelektuální a kulturní výměnu mezi lidmi v různých částech světa.
Související články
Zdroje: extrafit.cz, abicko.cz, denik.cz
