Tato fyzikální hříčka je zároveň vysvětlením, proč se v rovinném zrcadle vidíme jinak, než jak nás vnímají ostatní nebo jak vypadáme na fotografii. Vzniká iluze, že je odraz obrácený. A opět důkaz, podejme si se svým zrcadlovým já ruku: my napřáhneme pravou, a ejhle, ono nám podává levou. Ne, nepodává, je to naše pravá ruka, v zrcadle zobrazená vpravo, jenže my jsme zvyklí na živé protějšky, tudíž očekáváme tu vlevo. I proto říkají moderátoři otočení k publiku: „A po mé pravici stojí, respektive z vašeho pohledu vlevo…“
Řečeno téměř odborně, jev se nazývá zobrazení odrazem, děje se tak na lesklé rovinné ploše a vytvořený obraz je osově souměrný se svým vzorem podle roviny zrcadla.
Nesouměrně vystouplý rám nabídne prostor pro další dekoraci
Pro perfektní odraz
A právě rovinná zrcadla, pro která platí výše uvedené, používáme v domácnosti nejčastěji. Vedle toho se vyrábějí dutá zrcadla (konkávní – kulová nebo parabolická), v nichž se vidíme zvětšeně a vzdálené předměty jsou rozmazané, a vypuklá (konvexní), jež zmenšují. Jsou i zrcadla speciální, ale my zůstaneme u běžných rovinných.
Odrazná vrstva se nachází na zadní straně skleněné tabule a tvoří ji velice tenký kovový potah, dnes nejčastěji na bázi hliníku. Protože je citlivý na poškrábání a kov by mohl korodovat, překrývá se ochranným nátěrem s neprůsvitnými pigmenty. Sklo propouští asi 95 % světla, většina se odrazí od odrazné plochy vzadu, jen nepatrná část od přední stěny skla. Vzniká zdvojený obraz, je však zanedbatelný, takže jej pouhým okem nepostřehneme. Daleko větší zkreslení zaznamenáme, když jednak není plocha skla s nanesenou vrstvou zcela hladká – nezbroušená – a jednak sklo není naprosto rovné, je třeba nepatrně prohnuté. Platí, že čím tenčí sklo, tím lepší odraz, jenže tím vyšší je riziko, že se bude prohýbat. Zrcadla bez rámů vypadají hezky, při výběru si však dáváme pozor, bychom zvolili opravdu kvalitní výrobek – a na druhou stranu, i rám musí být rovný, nikoliv zkřížený.
Zrcadla použitá jako obkladačky
Kam je pověsit
Rad najdeme spoustu. Dokonce se tvrdí, že pokud máme v místnosti negativní energii, zrcadla ji znásobí, proto bychom je v takovém případě neměli používat. Jisté je jedno, že zrcadla prostor opticky zvětší a prosvětlí. Můžeme tak třeba vhodným umístěním většího zrcadla zjasnit tmavý kout pokoje nebo vytvořit přijatelnou pohodu v malé místnosti, která by jinak působila stísněně.
Když například dáme v úzké předsíni velkoplošná zrcadla proti sobě, vznikne jakoby nekonečný prostor. Jenže to zároveň může komplikovat orientaci, ne každý takové vjemy dobře snáší. Lepší je zrcadlo na pohledové stěně, třeba proti vchodovým dveřím, nebo dvě úzká, od rohu odsazená vysoká zrcadla na sousedících stěnách. Aspoň se před odchodem z bytu můžeme překontrolovat zepředu i z boku.
Světlo především
Není pravda, že zrcadla dostanou do bytu více denního světla, to by popíraly zákon o zachování energie, jen světlo lépe zužitkují. Světelné paprsky se totiž od nich odrážejí v daleko větší míře než od ostatních předmětů, v tom je ono kouzlo, které lze využít v náš prospěch. Malá zrcadla světelné podmínky příliš neovlivní, ta velká už mohou mít zásadní vliv, proto se je snažíme umisťovat tak, aby co nejvíce působil zákon odrazu, tedy pod jakým úhlem světlo na zrcadlo dopadá, pod takovým se odráží. Bytový architekt by měl účinky odhadnout nebo dokonce vypočítat, pro nás to bude složitější, hledat optimální umístění můžeme se zakoupeným zrcadlem, těžko očekávat, že nám jich obchod půjčí několik na vyzkoušení.
Účelné osvětlení zvolíme pro zrcadla, v nichž se chceme především prohlížet, třeba v koupelně nebo v ložnici u toaletního stolku (ženy se raději líčí při denním světle). Abychom se dobře viděli, musí být ostře osvětlený náš obličej (nebo postava), nikoliv plocha zrcadla. Světlo nesmí být za námi, proto se například používají směrové lampičky přímo u zrcadla, které „přesvítí“ hlavní lustr uprostřed stropu. I pro denní světlo zrcadlo umístíme tak, aby bylo okno z boku nebo ve stejné stěně. Se světly a zrcadly se dá kouzlit, jestliže zařizujeme byt a máme na to dost času, můžeme si s nimi doslova pohrát, za příjemné bydlení to stojí.
Jak by mělo být velké
Někdy potřebujeme vědět, jak velké zrcadlo máme koupit a jak vysoko je musíme pověsit, abychom se v něm viděli celí. Pomůžeme si dvěma jednoduchými rovnicemi vycházejícími ze zákona odrazu.
Koupíme zrcadlo vysoké 88 cm a pověsíme je tak, aby byl spodní okraj 80 cm od podlahy. A opět je tu malé kouzlo? Uvidíme se celí, ač budeme od něj stát v jakékoliv vzdálenosti. Do rovnic tato hodnota není potřeba.
x = h/2
y = (h - a)/2
- Naše výška ............................ h = 175 cm
- Střed očí od temene hlavy ..... a = 15 cm
- Výška zrcadla ........................ x
- Dolní okraj zrcadla od země .. y
175/2 = 87,5
(175 - 15)/2 = 80
A něco na závěr
Před zrcadlem dodržujeme určité rituály. Mezi tradované patří například ten, který praví, že když se pro zapomenutý předmět vracíme do bytu, musíme se na něj podívat přes zrcadlo. Tím vyrušíme smůlu, kterou bychom si přivodili návratem ze započaté cesty. A pozor, upíři se v zrcadle neodrážejí. My dnes však víme, že když v něm nějakého člověka nevidíme, držíme je pod špatným úhlem.
Hitem posledních let je takzvané chytré zrcadlo
DO POHÁDKY
Hitem posledních let je takzvané chytré zrcadlo. Dnešní technologie totiž umožňují, aby nám klidně odpovědělo, kdo je na světě nejkrásnější. V podstatě je to polopropustné zrcadlo, za nímž je tenký monitor s reproduktory, vše řídí miniaturní počítač zapojený v bezdrátové síti. Pak už je na programátorovi, co se spustí, když ráno přijdeme do koupelny: nejnovější zprávy, počasí či náladová muzika. Ovládání hlasem není nic neobvyklého. Chytré zrcadlo vybavené kamerami, váhou a patřičnou databází lze využit i tak, že se před něj dívka postaví a dívá se, jak se na její postavě mění různé oblečení, aby se pro některé rozhodla. Ba co víc, program její postavu dlouhodobě hlídá a přikazuje jí, co má dělat, aby byla taková, jaká chce být.
