Co „vaří“ E.ON v Mydlovarech?

Rýdl: Mydlovary jsou pro nás inovativní hub. Jako pilotní projekt tady probíhala dekarbonizace – z původní zastaralé kotelny na uhlí vznikl moderní energetický zdroj využívající obnovitelné zdroje energie. Kromě kotle na biomasu zde máme i kogenerační jednotku, což už z dnešního úhlu pohledu není nic nového. Ale probíhal tu i pilotní projekt velkého bateriového úložiště. V současnosti jsme dokončili studii proveditelnosti pro výrobu zeleného vodíku, kterou bychom v Mydlovarech rádi spustili.

Fiedler: Také máme záměr zde v Mydlovarech postavit zkušební polygon pro vodíkovou technologii, který se bude skládat z prvků, z nichž je standardně sestavená distribuční síť zemního plynu – potrubní rozvody, redukční stanice, armatury, plynoměr i samotné spotřebiče. Kromě toho, že budeme získávat technické zkušenosti s výrobou a distribucí vodíku, bude celé zařízení sloužit jako demonstrátor technologií výroby vodíku elekrolýzou. Vodík je totiž dobrý pro akumulaci elektřiny z obnovitelných zdrojů v okamžiku, kdy je jí přebytek. Dovedu si představit, že by v budoucnosti mohl vodík sloužit třeba k pohonu autobusů městské dopravy v Českých Budějovicích, které jsou blízko.

Mohl byste zkusit popsat genezi celého projektu? Od začátku až po vodík.

Fiedler: První zdroj elektřiny a tepla vznikl v Mydlovarech už před sto lety. Byla to jedna z prvních elektráren na území tehdejšího Československa, která měla původně sloužit k zásobování Jihočeského kraje elektrickou energií. Řízením osudu se v teplárně k výrobě elektrické energie používalo méně hodnotné hnědé uhlí – lignit –, který se přímo zde těžil. Po jeho vytěžení se začalo dovážet hnědé uhlí ze Sokolovska. Teplárna se postupně rozšiřovala až na 100 MW tepelného výkonu a zásobovala teplem i velkou část Českých Budějovic. V 90. letech zde ale provoz uhelné teplárny skončil a technologii spalování uhlí nahradily plynové kotle pro dodávku tepla do blízkého městečka Zliv. V roce 2009 zde E.ON instaloval kogenerační jednotku a nedlouho poté i kotel na biomasu s kondenzační turbínou. Vedle toho jsme zde instalovali tři menší fotovoltaické elektrárny a chystáme již zmiňovanou výrobu zeleného vodíku.

Jak si stojí projekt dnes?

Fiedler: Kogenerační jednotka byla v roce 2009 jedna z prvních svého druhu a velikosti v Čechách. Existovaly malé kogenerační jednotky do půl megawattu, ale tato měla více než dvojnásobný výkon. Její instalace byla také jedním z našich pilotních projektů. Po 12 letech provozu můžeme říci, že se celé zařízení osvědčilo a zaplatilo. Dnes provozujeme asi 30 kogeneračních jednotek v režimu regulace – poskytujeme nejen teplo a elektrickou energii, ale i takzvané podpůrné služby. Když je v elektrické síti nedostatek energie, naše kogenerační jednotka spolu s dalšími zdroji, které pracují v jednom bloku, startují a poskytují nebo doplňují chybějící výkon. B

Rýdl: Ve vodíku vidíme velkou perspektivu do budoucna. Vzhledem k tomu, že jsme jedním z největších hráčů na poli obnovitelné energie, nás možnost výroby zeleného vodíku zajímá. A protože v Mydlovarech máme kombinaci fotovoltaiky a energetického zdroje využívajícího biomasu, tato lokalita se nám pro výrobu vodíku logicky nabízela, a tak jsme se začali zabývat studií proveditelnosti. Po několika měsících jsme dospěli k tomu, že projekt má velkou naději na realizaci a dopočítali jsme se tržní ceny za kilogram zeleného vodíku. V tuto chvíli jsme ve fázi zpřesňování našich dat na vstupu a výstupu a ověřování aktuálních cen zeleného vodíku na trhu. Přece jen jde o investici ve výši několika milionů EUR, takže k tomu přistupujeme velmi zodpovědně.

Kdy předpokládáte, že se vyrobí první vodík?

Rýdl: Odhaduji, že první vodík v elektrolyzéru vyrobíme někdy na konci roku 2024. Je to můj reálný, byť trochu optimistický odhad. Klíčová ale bude legislativa – hlavně to, jaké energetické zdroje se budou moci na výrobě zeleného vodíku podílet.

Vidíte vy sám perspektivu ve vodíkové technologii?

Fiedler: Bude hodně záležet na tom, jak se bude vyvíjet situace na trhu s energiemi. Čím dražší bude zemní plyn a elektrická energie, tím bude výroba vodíku zajímavější. Vodíková energetika dává smysl i z pohledu zmíněné regulace. V Evropě i v Česku rostou další fotovoltaické elektrárny, budou vznikat další větrné parky a poroste tedy potřeba akumulace přebytků „zelené“ elektrické energie. A proto se vodík hodí.

Elektrolyzér

Jedná se o zařízení vyrábějící vodík rozkladem vody za pomoci elektrického proudu. Často využívané jsou nyní elektrolyzéry s polymerní elektrolytovou membránou (PEM). Na výrobu jednoho kg vodíku je potřeba cca 50 kWh elektrické energie. Technologie elektrolyzérů se ale rychle rozvíjí a účinnost těchto zařízení roste. Elektrolýzu vodíku lze docela dobře škálovat - existují malá pokusná zařízení, která budou určena pro domácnosti, i velké elektrolyzéry s výkonem v jednotkách i desítkách MW.