Špalír kamenných postav na návrší před majestátní budovou špitálu, které jako by se otáčely za každým vaším pohybem. Jsou ostražité, posměšné, vědoucí. Zdejší alegorie ctností a neřestí jsou vpravdě barokní, někdy příliš doslovné ve šklebu a moralizování, ale úchvatné. Ani po třech stech letech neztratily nic na své působivosti. Matyáš Bernard Braun tady pro hraběte Šporka za pouhé dva roky vytvořil kolekci, ke které museli vzhlížet všichni příchozí, aby si připomínali rozdíly mezi dobrem a zlem i svůdnost hříchů. Ale pozor, tehdy vypadaly dost jinak, spíš jako z animovaného filmu. Dneska jejich detaily obdivujeme ve strohosti šedočerného kamene, ovšem v době vzniku byly barevné a na žádná zašifrovaná podobenství se nehrálo. Třeba Závist Braun vytesal do podoby zlé stařeny, ovinuté jedovatými hady, a Lenost zase má podobu dívky, opírající se o osla, v tehdejších představách symbolizujícího zvíře líné a hloupé.

Chce to drama

Matyáš se narodil v roce 1684 ve vsi Sautens v rodině kováře. Poslali ho na studia do kláštera ve Stamsu, kde získal i své prostřední jméno, svatý Bernard byl totiž světec, jehož příběh byl malovaný na nástěnných malbách právě v tomhle klášteře. Odtud se Matyáš vydal do Salzburku, Benátek, Bologni i Říma, kde ho omráčily sochy Michelangela a Berniniho. Ta živost! Ten pohyb! Ta dramatičnost! Chtěl dokázat něco podobného.

Kdo přesně byl tou rukou Osudu, která ho přivedla k nám, se neví jistě. Někdo někomu prostě řekl, že zná chlapíka, co se umí postarat o výjimečnou sochařskou výzdobu. Někdo ho doporučil opatu Tyttlovi v Plasích. Vždycky se připomíná div divoucí, který tady postavil architekt Santini: sloupy z dubů, na kterých dodnes ve vodě stojí celá stavba. Ale opat Tyttl hledal i další umělce.

Pražské kšeftíčky

Matyášovi bylo čtyřiadvacet, když přijal jeho zakázku na sousoší svaté Luitgardy na Karlův most. Pražané z ní byli jako u vytržení, a tak hned následovala zakázka další, Svatý Ivo jako patron právníků zadaný Právnickou fakultou, taky na most. Pro představu: za tuto práci dostal stejně jako předtím za svatou Luitgardu dvanáct set zlatých, což byl dvojnásobek honoráře Ferdinanda Maxmiliána Brokofa a pětinásobek honorářů ostatních pražských sochařů.

Otevřel si dílnu na Karlově náměstí a začal se přátelit s uměleckými legendami baroka, například s architektem Kaňkou. Ten mu, jak by se dneska řeklo, „dohodil kšeftíček“ na výzdobě kostela svatého Klimenta v Klementinu. Díky dalšímu příteli, úředníkovi na Pražském hradě, zase dostal zakázku na práci pro Královskou zahradu. Byl slavný a bohatý, sochy tesal přímo v zahradě svého domu na Karlově náměstí, naproti věži dnešní Novoměstské radnice. Ale často pracoval spíš rovnou tam, kde měly stát, třeba právě ve východních Čechách na pozvání pozoruhodného hraběte Šporka. Kromě těch Ctností a Neřestí si objednal i spoustu dalších soch, některé třeba jen v duchu „něco na zahradu“ na jiná svá panství. Díky němu se Matyáš i oženil, v Jaroměři se totiž seznámil se svou ženou Marií Alžbětou Miseliusovou, dcerou purkmistra.

Skočte ještě ke Štěpánovi

Když už budete v Kuksu, zajděte se podívat i na Betlém v lese nedaleko hospitálu. Tam na Šporkovo přání přímo do pískovcových balvanů tesal Braun neskutečné výjevy. Pokud jste z Prahy, můžete se zajít podívat do kostela svatého Štěpána, kam rád chodíval. Tam nechali s manželkou pokřít své děti a on sám je tam i pohřbený. Soch máme na prohlížení zástupy, najdou se v Citolibech, Valči, Lysé nad Labem, ve Staré Boleslavi, Úštěku, Litomyšli, Benešově, Kladrubech... Mimochodem na náhrobek, který vytvořil pro svou tchyni, vytesal dlouhý nápis česky, což svědčí o tom, že česky běžně mluvil. A výjimečné je i to, jak velkolepý náhrobek je, takové se dělaly jenom pro šlechtu. Asi ji měl hodně rád. A vy budete mít rádi jeho.

Další inspirující témata najdete v časopisu Kreativ.

Zdroj: Časopis Kreativ