Tak jako u mnoha dalších otázek, je i v názoru na červivé houby lid rozdělen na dva tábory. Někteří houbaři nad nějakým tím červíkem v hříbku mávnou rukou, ostatní se červivým houbám vyhýbají velkým obloukem. Na jaké straně je pravda?
Sbíráme pouze houby, které bezpečně známe
Rozkrojit hned v lese
Při sběru hub je nejrozumnější, když houbu rovnou rozkrojíte a zjistíte stav. Samozřejmě to můžete udělat až doma, ale vyhozené houby poslouží spíše v lese, než v odpadkovém koši. Vykrojením červivých částí již v lese si ušetříte domácí práci. Jistě znáte ten pocit, který ve vás vyvolá zpáteční cesta domů z lesa s plným košem hub…to hezké končí a začíná řehole se zpracováním nasbíraných kousků.
Červík leze z díry
Červivost hub způsobují larvy hmyzu. Například moucha bedlobytka naklade vajíčka do „nohy“ houby. Larvy se po ukončení vývoje prožírají směrem dolů k zemi.
Riziko nebo nikoliv?
Červivé houby jedovaté nejsou. Lépe řečeno, jedlé červivé houby nejsou jedovaté a na našem zdraví se nijak negativně nepodepisují. Celkově se prožrané houby nedoporučují konzumovat, i když jsou národy, které si z červivých hub nic nedělají a v sušeném stavu je i běžně prodávají.
Pokud přemýšlíte o životě larev a červů trochu hlouběji, jistě vás napadne slovo exkrement. Ano, tak jako ostatní živočichové, i larvy musí vylučovat, ale exkrementů je nepatrné množství, které ani nestojí za řeč. Ale je zcela pochopitelné, že pro některé jedince je tato představa tak hrůzostrašná, že houby raději nekonzumují vůbec.
Houby je lepší nakrájet na silnější plátky.
Červi, vezměte nohy na ramena
Pokud se chystáte houby nasušit do zásoby, červivost až tak moc nevadí, protože po vystavení plátků vyšší teplotě a na světlo červi prchají, kam se dá. Když neprchnou, z plátků vypadnou. V sušených houbách zůstávají pouze chodbičky bez hlavních aktérů. Při sušení však rozhodně myslete na správný postup, aby se houby nezapařily!
Odolné houby
Pakliže se vám při pohledu na červy prolezlou houbu dělá mdlo, vsaďte na zdatnější druhy. Některé houby totiž odolávají červivosti lépe! Jedná se například o bedlu, pýchavku, hřiba kováře, křemenáče nebo lišky.
Proč máme houbaření tak rádi?
Nezapomeňte při sběru i na zásady dobrého houbaře, tak abychom z lesa neměli spíše skládku (která na mnoha místech bohužel už je).
Také byste neměli opomenout fakt, že na noc by se houby neměly jíst ve velkém, a rozhodně je nezapíjejte alkoholem, jinak vám bude přinejmenším špatně.
Pro méně zkušené houbaře přidáváme kontakt na Toxikologické informační středisko. Věříme, že ho nikdo z vás nebude potřebovat, ale jistota je jistota: 224 919 293 nebo 224 915 402.
