Na této cestě se vydáme do doby, kdy se zelené údolí potoka Lesky začalo měnit na vznešený, a přitom přívětivý krajinářský park. Přidáme se tak k řadě dávných návštěvníků, kteří v hojném počtu navštěvovali a obdivovali tento park už od konce 18. století.
Z množství dochovaných nadšených popisů tohoto místa víme, že to byl ve své době nejproslulejší park na našem území a že se stal vzorem a předlohou pro mnohé další krajinářské úpravy v okolí šlechtických sídel.
Pro nás dnes jeho unikátnost spočívá v tom, že se dochoval téměř kompletně v podobě, jakou mu jeho duchovní tvůrce, hrabě Jan Rudolf Černín, vtiskl v závěru 18. století. V průběhu následujících let už se na něm téměř nic neměnilo, a i přes ztráty některých staveb ve století dvacátém, zůstal tak, jak si ho jeho někdejší majitel vysnil a naplánoval.
Goethův pavilon je další zajímavou stavbou parku
V čem spočívá krása?
Je polovina září roku 1800. Do parku spěchá předem neohlášená vážená návštěva. Počasí už je nevlídné a nervózní panský úředník omluvně vysvětluje, že v tuto roční dobu už jsou všechny okrašlující parkové prvky odklizeny, jak se asi bude vznešenému pánovi park líbit…
Návštěva byla ale nadmíru spokojená a zápis z vrchnostenské zprávy dokonce zaznamenává její slova: „Krása nespočívá v doplňcích, nýbrž v samotné přírodě, již tu lze obdivovat do té míry, že zdejší zahrada překoná všechny ostatní.“
To byla myšlenka, kterou do tvorby zahrad a parků přinesla druhá polovina 18. století. Mělo být využito přirozené malebnosti přírodního území, ideálně údolí s vodním tokem, plochami luk a skupinami stromů.
A tam, kde příroda k navození patřičného pocitu a dojmu nestačila, sáhlo se mnohdy k nákladným i technicky náročným úpravám. Pracovalo se s vodou, budovaly se rybníky a jezírka, upravovaly se vodní toky. Nesměly chybět umělé vodopády, které v pravý čas překvapily užaslé návštěvníky.
Umělý vodopád býval dramatickým prvkem, který narušoval jinak poklidnou parkovou krajinu
Terén byl modelován tak, aby spolu s doprovodnými stavbami vytvářel malebná zákoutí, jako přenesená z obrazů idylických krajin uznávaných mistrů 17. století. Každé místo mělo působit na návštěvníka trochu jiným dojmem.
Měl být okouzlen malebností nebo oslněn vznešenou atmosférou. Lesní zákoutí navozovala tísnivou až chmurnou atmosféru a exotické prvky ho měly přenést do jiných neznámých zemí.
Živoucí obrazy
To vše najdete právě i v Krásném Dvoře, ovšem ve vyváženém a harmonickém celku. Jedna scenérie navazuje na druhou, jako bychom listovali albem s obrazy krajin, vše tu má své místo a smysl. Stromy i stavby se vzájemně doplňují, nesoupeří o pozornost diváka.
Po celou dobu procházíte porosty domácích listnatých dřevin, rostou tu mohutné duby, lípy a buky, ale i javory, jasany a jilmy. Borovice ani smrky tu nenajdete, i když se ví, že v době vzniku parku se v hospodářských lesích na krásnodvorském panství hojně vysazovaly.
Také s cizokrajnými dřevinami se tu záměrně téměř nesetkáte, několik jich můžete obdivovat poblíž zámku. V parku byly vysazeny některé exotické kusy v údolí Lesky k dotvoření scenérií.
U Panova templu tak třeba najdete keřovitě rostoucí jírovec malokvětý. Právě tady většinou návštěvníci svou cestu parkem končili. Malá antikizující stavba, vybavená původně nábytkem, byla útočištěm po dlouhé cestě.
Mohli si tu odpočinout a vychutnat si poslední překvapení, které jim přichystala voda, puštěná v pravý čas umělým korytem vodopádu. Byl to dramatický moment, který narušil jinak poklidnou scénu jakoby přenesenou z představ o bájné Arkádii.
Dnes už si překvapivý účinek valící se vody nevychutnáme, atmosféra scény jako z obrazu krajinářů 17. století ale zůstala.
Panův templ sloužil jako útočiště po dlouhé cestě
Totéž můžeme říci i o návrší s kruhovým Glorietem nebo také Venušiným chrámkem. Ten byl dokonce nejčastěji zpodobňovaným námětem krásnodvorských vedut a dostal se i do dobových vzorníků, podle kterých se pak vybavovaly podobnými stavbami i ostatní parky.
V chrámku se původně měla nacházet kamenná portrétní busta Marie Terezie Černínové, manželky tvůrce parku, hraběte Jana Rudolfa Černína a nadšené autorky četných akvarelů a kreseb, zachycujících právě scenérie z parku.
I z nich a z dochovaných plánů si můžete udělat představu o tom, jak park vypadal kdysi a co vše můžete obdivovat ještě dnes. Za zmínku a za shlédnutí stojí sbírka akvarelů s náměty z okolí krásnodvorského zámku umístěná v jeho návštěvnické expozici.
Uvidíte na nich místa zachovalá do dnešní doby – Letohrádek s mohutnými duby nebo Čínský pavilon a majestátní Obelisk na konci habrové aleje, ale i místa téměř zaniklá, jako je tajemná rokle s poustevnou a kaplí.
Gloriet se stal předlohou pro mnoho uměleckých děl
Pomyslnou tečku a zároveň nejvyšší bod na cestě parkem i časem tvoří Gotický templ. Asi nejoriginálnější parková stavba a zároveň jeden z prvních příkladů novogotické architektury u nás. Byl spolu s Obeliskem mezi posledními velkými stavbami, kterými se završilo budování parku. Díky svým osvíceným majitelům, kteří ač byli obeznámeni s novými trendy v zahradním umění, nechali parku původní podobu a dál o něj pečovali v duchu jeho zakladatele, se i dnes můžete přenést do doby dávno minulé a obdivovat téměř stejná místa jako někdejší návštěvníci tohoto kouzelného místa.
Poustevníkova rokle patří k méně dochovaným stavbám parku
O autorce
Autorka Lenka Somolová studovala dějiny umění a památkovou péči a posléze i zahradní tvorbu se zaměřením na památky zahradního umění. Ráda spojuje tyto dva obory.
Související články
Zdroj: časopis Receptář
Sledujte nás v Google Zprávách