Izolovaná komora

Postavili jsme malou místnost sousedící s garáží, všechny její stěny jsme izolovali stejně jako obvodové zdi (pod betonovou podlahou 5 cm silným polystyrenem a nad podhledem 15cm vrstvou minerální vaty). A vytvořili jsme průchod z kuchyně. (Dveře se nakonec ukázaly jako nejslabší místo z hlediska prostupu tepla, proto je bylo třeba utěsnit a zateplit).

Hrubý výpočet vycházel ze tří předpokladů:

  • Stěny z ytongu (15 cm) a polystyrenu (8 cm) mají několikanásobně vyšší izolační schopnosti než běžná chladicí skříň s 5 cm silnou vrstvou polystyrenu.
  • Požadovaná teplota 12 až 13 °C představuje relativně malý rozdíl mezi teplotami spíže a okolních místností — asi 10 až 15 °C.
  • Objem místnosti (1x1,1x2,3 m) je přibližně desetkrát větší než větší chladicí box.

Který chladicí agregát zvolit

Uvažovali jsme, že dobrá izolace a malý teplotní rozdíl vykompenzuje větší objem místnosti, takže by mohl postačit agregát chladicího boxu nebo velké mrazničky. Od známých jsem dostával doporučení na různé opraváře, ale rozhovor s nimi měl vždy podobný průběh: „Chlazená špajzka? To nevím, to asi nepůjde...“

Zjistil jsem, že nic podobného se běžné prostě nevyskytuje! Nakonec jsem vhodného odborníka našel. Odhadl, že by to jít mohlo, ale s chlazením s nucenou cirkulací vzduchu. Koupil zařízení a nainstaloval je.

Ve spíži je nyní chladicí výměník s ventilátorem a z druhé strany v garáži kompresor a radiátor rovněž ofukovaný ventilátorem. Dovnitř jsem připojil prostorový regulátor, který spíná agregát a udržuje nastavenou teplotu.

Jak chlazená špajzka funguje

V teplých letních dnech jsme napjatě sledovali, zda to agregát zvládne a zda poběží nepřetržitě, nebo se bude vypínat. Technik tvrdil, že dobře navržený systém zapíná a vypíná zhruba v poměru 1:1, čili že běží 50 % času. Po dvou dnech, kdy se ochladil nejen vzduch, ale také vnitřní stěny, se provoz stabilizoval na poměru 1:2 — agregát běžel jen 33 % času.

Přesto jsem kontroloval, kudy do spíže přitéká největší množství tepla. Objevil jsem tepelný most mezi podlahou kuchyně a spíže, protože měly společnou betonovou desku. Po váhání jsem se nakonec rozhodl úhlovou bruskou v betonové podlaze vyříznout zhruba třícentimetrovou drážku, vyplnit ji montážní pěnou a tím tepelný most přerušit.

Zpočátku jsem měl obavy, zda ve spíži nebude zápach, vysoká vlhkost a s ní související plísně, protože místnost není větraná. Chladicí výměník však funguje současně jako odvlhčovač (musí pod ním být sběrná nádoba kondenzátu s odtokem vody), proto se plísně neobjevily.

V zimě ovšem potíže s vlhkostí byly. Venkovní mrazy totiž způsobily, že teplota ve spíži klesla pod nastavenou hodnotu, agregát přestal pracovat a vlhkost se zvýšila a sem tam vytvořila i plísně. Pomohlo trochu Sava a ujišťování kamarádů, že v každém sklepě je přece plíseň úplně normální. Naštěstí hluboké mrazy netrvaly dlouho a vše se vrátilo do normálu.

Zbyněk Kučera, Praha