V obyčejném městském parku se můžete zchladit, ale třeba i cvičit mozek. Jak?

Využijte v létě to, co nabízí město a vydejte se do parku. Ať je za rohem, nebo tam, kam se chystáte vydat na dovolenou.

Krásné počasí láká k tomu, abyste vyrazili ven a užili si přírodu. Jenže co když nemáte vlastní chalupu, chatu nebo zahradu a vlastně právě nemáte ani dovolenou, ale jen pár volných hodin nebo jeden den? Komu se nechce z města, nemusí smutnit. Právě k tomuhle účelu jsou přece určené městské parky. Můžete v nich obdivovat výsadbu, položit se do trávy, strávit pár chvil sami, nebo naopak s blízkými lidmi. A to nejlepší? Příště se bez průběžných starostí o trávník a rostliny zase vrátit. Nebo vyrazit někam úplně jinam.

Večírek bez rezervace

Oslava v parku, s přáteli či rodinou, možná i s rozpáleným grilem, všude spousta jídla, dětí i výzdoby. Podobných obrázků je plný každý druhý americký film s rodinnou tematikou. A i když v českých parcích podobný výjev zatím tak často k vidění není, postupně se obrázek mění. Napomáhají mu i radnice, které nechávají instalovat nejen lavičky i posezení se stoly, ale taky oblíbená grilovací místa. Tedy nejen ta vyhrazená k rozdělání přenosného ohniště, ale i taková, kde na vás jedno rovnou čeká. Zároveň je ale radnice označují jako nejproblémovější části parků. Ne vždy se totiž kolem nich scházejí skupinky, s nimiž chcete trávit příjemné odpoledne. Jaké to má řešení? Z parku samozřejmě nemůžete nikoho vyhnat, pokud tedy nedělá nic opravdu špatného a nejste policie. Ale dobré je alespoň sami dodržovat pravidla, nedělat příliš velký hluk, nepřetáhnout večerku (i v parcích se totiž dodržuje noční klid, a to někde už od osmé hodiny večerní) a pečlivě po sobě uklidit. Třeba tím ostatní inspirujete.

Přespat? To zase ne!

Postavit stan nebo jen tak položit za teplé letní noci na zem karimatku a spacák a usínat s pohledem na hvězdy, nebo možná lampy veřejného osvětlení… V lese žádný problém, ale v parku nebo veřejné městské zahradě to opravdu nejde. Pokud vás to ale přesto láká, zkuste se po možnosti nocování ve městě či poblíž podívat třeba na internetových stránkách bezkempu.cz, případně si opravdu zajeďte do lesa – i těch je totiž ve městech a nejbližším okolí dost. Počítejte ovšem s tím, že nocování neznamená totéž co táboření. To je povolené jen na výslovně určených místech. Nocovat naopak můžete téměř kdekoli (opět kromě vyhrazených míst, jako jsou první zóny národních parků a soukromé zahrady), ovšem bez jakýchkoli následných známek své přítomnosti. To znamená nerozdělávat oheň, neničit nic, co kolem najdete a samozřejmě po sobě uklidit veškeré odpadky a všechno odnést. Ale to snad ani není potřeba připomínat.

Z kola dolů

Co není výslovně povoleno, je zakázáno, a platí to i pro dopravní prostředky všeho druhu. Zatímco děti na kole nejspíš nikdo z parku nepožene, dospělí by si neměli být tak jistí. Většinou totiž platí, že pokud parkem nevede výslovně cyklostezka, měli byste na jeho hranici sesednout a kolo parkem pouze provést. Stejně jako když jedete třeba na kolečkových bruslích nebo longboardu. I v tomhle ohledu hraje důležitou roli rozdíl mezi veřejnou a ostatní zelení. Většina parků je totiž považovaná za veřejnou zeleň, a proto se v nich na ničem jezdit nesmí.

Se psem podle zvláštních pravidel

Zdálo by se logické, že kde se můžete proběhnout vy, může si stejně volně zařádit i domácí mazlíček. Není to ale pravda. V parcích naopak většinou platí zákaz volného pohybu psů, a oficiálně tak smíte chlupáče z vodítka pustit jen na místech k tomu zvlášť určených. Někdy jsou to celé parky nebo jiné plochy, jindy jen takzvané psí louky, omezený prostor, kolem nějž by se měl pes pohybovat zase jen na vodítku.

Když nevíte, ptejte se

Nebo se nejlépe rovnou podívejte. Naprostá většina parků, případně městských částí, se dnes dá dohledat online. Včetně pravidel, která je nutno v nich dodržovat. V soupisu bývají uvedená obecně platná pravidla v dané obci, městě nebo městské části, stejně jako ta speciální, která platí právě pro tuto zelenou plochu. U vchodu nebo u hlavních přístupových cest je pak každý park vybavený speciální tabulí, kde je minimálně slovně popsáno, co je dovoleno a co ne, případně v jakých hodinách a jakým způsobem můžete park používat. Pokud si tedy nejste něčím jistí, je lepší přidat si pár kroků navíc, park třeba obejít a na vlastní oči se podívat, než později vysvětlovat policejní hlídce, že se vám k tabuli nechtělo.

Co všechno můžete podniknout v parku

Zdaleka to není jen tráva a záhony, případně občerstvení. Městské parky toho nabízejí mnohem víc.

Sportovat: Řadou parků dnes nejen procházejí cyklo – a bruslařské stezky. Najdete v nich kromě dětských hřišť také posilovací nebo protahovací stroje určené všem věkovým kategoriím. Basketbalový koš, hřiště na pétanque, bezplatný prostor pro discgolf a mnoho dalších aktivit.
Pěstovat: Součástí některých parků jsou i komunitní zahrady, kde si můžete pronajmout vlastní záhonek a pustit se do zahradničení. Většina zahrad je zároveň nízkoprahová, takže i bez záhonku si můžete jen tak přijít, posedět, popovídat a pokochat se pohledem na to, co roste kolem.
Poučit se: V některých parcích totiž nenechávají výsadbu jen tak a k rostlinám, stromům či celým záhonům rovnou připichují cedulky s českými a latinskými názvy. Takovou malou botanickou zahradu si pak může prohlédnout a inspirovat se jí každý.
Zchladit se: Nejen pod stromy, ale rovnou vodou, protože v parcích v posledních letech vzniká spousta fontánek, vodotrysků, jiných malých vodních prvků nebo rovnou jezírek a vodních nádrží, které jsou přímo určené ke koupání. Pohyb kolem a v nich je sice na vlastní nebezpečí, ale když je horké odpoledne a není čas na koupaliště, proč si nezchladit alespoň unavená chodidla.
Vyrazit za zvířaty: Farmy nebo minizoo jsou sice spíš výsadou přírodních parků, ale i těch najdete v městech mnoho a stojí za to je aspoň jednou za čas navštívit. Sice v nich není tolik zvířat jako v klasické zoologické zahradě, ale zase se například víc dozvíte o jejich chovu, uvidíte je na velkých pastvinách nebo k nim podniknete pořádný výšlap.
Potrápit mozek: Ačkoli to zní zvláštně, protože v přírodě by přece měla hlava odpočívat. Když se ale nabažíte pohledu do zeleně, můžete zkusit nejen projít některou z naučných stezek či podobných tras, které v parku bývají, ale třeba se i poohlédnout po takzvané venkovní únikové hře. Je to vlastně taková moderní bojovka, a protože jde o velmi oblíbenou aktivitu, vznikají i v městských parcích. Někdy je k ní potřeba mít chytrý telefon, jindy třeba zajít do návštěvnického centra, ale určitě to stojí za pokus.

Věděli jste, že…

Parky začaly ve městech ve větším množství vznikat v 19. století. Protože se ukázalo, že lidé se sice mohou přestěhovat za prací do měst, ale pořád potřebují kontakt s přírodou, protože městská krajina jim fyzicky ani psychicky nestačí. Ve městech samozřejmě existovaly soukromé zahrady, ale do parků mohli všichni, tedy i chudší vrstvy obyvatel.
Nejstarším doloženým městským parkem je nejspíš Alameda de Hércules ve španělské Seville. Byl založen v roce 1574. Hrabě z Barajasu se tehdy rozhodl vysušit někdejší koryto řeky pomocí systému kanálů, ale protože se místo i tak trvale zaplavovalo, vysázeli tu mnoho topolů (španělsky álamos) a vytvořili šest krásných fontán. U vchodu do parku pak stojí dva sloupy pocházející z nedalekého římského kostela v archeologické lokalitě Itálico. Na jednom z nich je socha Julia Césara, na druhém bájného hrdiny Herkula.
Slovo park je velmi staré – poznáte to už jen podle toho, že se v podobném tvaru vyskytuje v řadě světových jazyků. Velmi pravděpodobně pochází ze západogermánského slova „parruk“, což bylo označení ohraničeného kusu území a původně se nejspíš nepoužívalo pro území jako takové, ale pro onu ohradu nebo plot. Ze západogermánštiny se pak slovo dostalo pravděpodobně do angličtiny a latiny a odtud do dalších jazyků. Ve svém dnešním významu se používá zhruba od poloviny 17. století, v americké angličtině pak také od konce 18. století označuje „park“ sportoviště.
Nejzelenějším městem světa je podle dva roky starého žebříčku Charlotte v americkém státě Severní Karolína. Zeleň, mezi niž se počítají i trávníky, jiné zelené plochy a samozřejmě městské parky a lesy, tam zabírá 68 procent výměry města. Praha tehdy skončila třináctá, pokud by se ale počítala jen hlavní města, byla by druhá. Hned za Vilniusem, podle žebříčku nejzelenějším městem Evropy.
Nejmenší městský park byste našli v Portlandu. Dočkal se dokonce zápisu do knihy Guinessovy knihy rekordů. Je to vlastně jen záhonek ve škvíře v silnici, roste v něm ovšem i vlastní strom, tedy spíš stromek. Je mu už přes sedmdesát let a prý jde o jeden z nejstarších příkladů takzvaného guerilla gardeningu na světě. Co to je? V podstatě nijak oficiálně posvěcené osázení plochy, na které by mohlo něco růst, ale neroste. Z některých guerilla projektů se časem stane běžná městská zeleň, jiné zaniknou třeba už za pár týdnů.
Naopak jedním z největších parků na světě je newyorský Central Park o rozloze téměř 3,5 kilometru čtverečních. Překonat ho měl projekt Trinity River parku v Dallas, který sliboval volnočasovou plochu o rozměru deseti kilometrů čtverečních. Projekt revitalizace plochy kolem řeky Trinity se ale dosud nedokončil a jeho rozloha je zatím jen pětinová.