Vibrační bruska

Na vrtačku lze nasadit nástavec s výměnnými brusnými papíry a brousit plochy. Výsledek však není ideální, protože brusné papíry se otáčejí jedním směrem a vytvářejí charakteristickou stopu.

Povrchy lépe očistíme a vyhladíme vibrační bruskou. I ta pracuje s výměnnými brusnými papíry, ovšem kmitavým pohybem, takže obrušuje materiál efektivněji.

Vylepšenou vibrační bruskou je takzvaná excentrická bruska, která brusným papírem nejen kmitá, ale zároveň s ním rotuje do kruhu, a to v závislosti na síle, se kterou nástroj tiskneme k broušené ploše. Výsledkem je velmi jemná struktura.

Zatímco čistě vibrační brusky mají většinou obdélníkový tvar (nebo tzv. deltabrusky trojúhelníkový, abychom se dostali i do jinak nepřístupných míst), excentrické brusky jsou kruhové.

Trh nabízí velké množství vibračních brusek, ale při nákupu dáváme přednost takovým, které

  • U dražších brusek můžeme navíc vyměňovat i brousicí desky, například místo kruhové dát trojúhelníkovou a podobně. umožňují snadnou výměňu brusných papírů (nebo pláten),
  • mají odsávání,
  • disponují plynulou regulací kmitů,
  • případně mají i tlumicí zařízení, které snižuje vibrace přenášené z nástroje do rukou.

Štěpkovač nebo drtič

Pro běžnou zahrádku se nehodí velké pojízdné štěpkovače, zpravidla motorové, poohlédneme se po malých strojích, které i tak mají dostatečný výkon.

Štěpkovač větve řeže na malé kousky, tím se liší od drtiče, který je drtí nebo frézuje a zároveň rozmělňuje.

Na průměr větví do tří centimetrů stačí výkon do 2,1 kW. Stroje s vyšším výkonem zpracují větve do 4,5 cm.

Štěpky jsou vhodné pro mulčování a kompostování, ale také pro spalování ve speciálních kotlích, hmota z drtičů se zpravidla hodí pouze pro kompostování.

Co je důležité? Dostatečně široký vstupní otvor pro vkládání větví, abychom je nemuseli předem upravovat, dále dobrá stabilita celého stroje, který nesmí samovolně měnit místo a ani příliš vibrovat, a volba pracovního mechanismu.

Nože versus frézky

Nože si někdy neporadí s jehličím nebo s velmi jemnými syrovými větvičkami (např. březovými) a navíc je do nich materiál třeba trochu tlačit.

Mechanismus osazený frézkami (tzv. řeznými válci) si větve sám vtahuje; frézky se zase častěji zanášejí. Při nákupu se také zajímáme o to, zda lze nože nebo frézky snadno vyměňovat, abychom po jejich opotřebení nemuseli shánět celý nový stroj.

Foukač listí, posečené trávy i sněhu

Listí lze nejen hrabat, ale také hrnout před sebou. Umožňuje to jednoduchý ruční foukač. Buď elektrický, nebo motorový. Vybereme takový, který není příliš hlučný, abychom nevzbuzovali nevoli sousedů. A také dáme přednost tomu, který má dobře vymyšlený antivibrační systém, aby nás při práci nebrněly ruce.

Výhodné jsou takzvané zádové foukače (nosíme je jako batoh) s pohyblivou a nastavitelnou foukací hubicí.

Důležitý je samozřejmě výkon – standardně stačí průtok vzduchu 800 m3/hod., ty nejvýkonnější umějí až 1500 m3/hod., ale jsou samozřejmě těžší (více než 10 kg). Foukač využijeme celoročně, protože s ním lze hrnout i čerstvě posečenou trávu nebo seno a odstraňovat nečistoty na venkovní dlažbě nebo sníh z cest a chodníků.

Jako foukače také slouží některé zahradní vysavače, u kterých lze přepínat funkce.

Vytrhávač plevele

Vytrhnout nežádoucí rostlinu i s kořeny a nemuset při tom ohýbat vlastní hřbet, je asi sen každého zahrádkáře, který se potýká s plevelem. Vytrhávač plevele to však umožňuje.

Jde vlastně o jakýsi rýč, který má na konci čelisti: zapíchneme je do země tak, aby obklopily rostlinu, páčkou je k rostlině přitiskneme a vytáhneme ji. Propracovanější vytrhávače mají teleskopickou rukojeť, kterou přizpůsobíme výšce postavy.

Zahradnické nůžky

Když zahradnické nůžky, tak takové, se kterými lehce přestříhneme i silnější kmínky. Ideální jsou nůžky stříhající krokově: Mechanismus si sám určí, zda zvolenou větvičku přestříhneme na jedno, dvojí nebo trojí zmáčknutí, přičemž rukojeti tiskneme stále stejnou silou, zpravidla lehce. Kroky navíc ukazují číslice a nůžky jsou konstruované jak pro levou tak pro pravou ruku.

Vyžínač

V principu jde o strunovou sekačku. Protože tato technika umí vyžínat nebo vyřezávat místa a rostliny, se kterými si běžná sekačka neporadí, vžil se pro ni pojem vyžínač nebo křovinořez.

Lehké vyžínače jsou vhodné pro dokončovací práce při ošetřování trávníku, ale posekáme s nimi i menší travnaté plochy.

Těžkými křovinořezy vymýtíme houževnatý divoký porost a husté křoví.

Křovinořezy bývají většinou motorové, některé menší a malé vyžínače mohou pohánět elektromotory, proto je nemůžeme použít kdekoliv.

Vyžínač nebo křovinořez by měl mít

  • odstíněné vibrace motoru, aby se nepřenášely do rukojetí,
  • snadný přístup ke strunám, abychom je mohli snadno a bezpečně vyměňovat,
  • rozkládací rukojeť kvůli snadnějšímu převážení,
  • přijatelný objem nádrže, abychom nemuseli neustále dolévat benzin.