Teplé letní počasí si přímo říká o posezení na zahrádce se skleničkou nějakého dobrého – nejspíše bílého či růžového – vína. Ideální je mírně jej podchladit, a pak si jej můžete už jen vychutnávat. Ale podle čeho vybírat? Můžete se orientovat jen podle ceny? To by bylo zbytečné, a navíc nepříliš spolehlivé. Samozřejmě, skleněná láhev místo kartonové krabice dost vypovídá o kvalitě obsahu, ale ani to zdaleka není všechno.
Bílé, růžové nebo snad červené
Každý milovník vína má své vlastní preference. Někdo pije výhradně bílé, jiný jen červené. V posledních letech prudce stoupá popularita růžových vín, která jsou ideálním osvěžením pro teplé letní dny. Navíc, jejich nabídka na trhu je velmi široká. Pro moravské vinaře představují velmi vhodný způsob, jak zpracovat modré hrozny. Růžová vína se totiž vyrábějí z modrých hroznů, stejně jako vína červená. Pouze rmut, tedy namleté hrozny, se maceruje kratší dobu. Do vína proto nepřejde tolik tříslovin a barviv ze slupek hroznu jako u červených vín. Díky tomu mají vína, která také označujeme jako rosé, osvěžující chuť a skvěle doplňují zeleninové saláty a pokrmy z ryb.
Kvalitní víno nemusí být drahé. O obsahu hodně napoví etiketa.
Obecně ale platí, že už samotná barva vína dokáže napovědět, jak bude víno chutnat a k jakému pokrmu se bude nejlépe hodit. Červená vína, která obsahují více tříslovin a jsou většinou těžší, navozují vážnější atmosféru a jsou doporučována hlavně k masitým pokrmům, například ke steakům či k vepřovému. Bílá vína se zase pro svou lehkost a kyselinku skvěle hodí třeba k salátům, bílému masu, mořským plodům nebo k sýrům.
Suché neznamená kyselé
Mnoho méně zkušených konzumentů vína je přesvědčeno, že suché víno znamená automaticky kyselé. Ale tak to rozhodně být nemusí. „Mnoho lidí si myslí, že víno označované jako ‚pozdní sběr‘ je zákonitě sladší. Není tomu tak, cukernatost takových bobulí je mnohem nižší, než je tomu například u výběru z hroznů, bobulí či již slámového a ledového vína,“ vysvětluje sommelier David Král z Víno Mikulov a pokračuje: „Rozhodující je podíl zbytkového cukru, který ve víně zůstává, a samozřejmě také množství kyselin. I víno s vysokým obsahem zbytkového cukru může být suché.“
Označení pozdní sběr ještě nemusí znamenat sladké víno. Tzv. přívlastky označují množství zbytokového cukru.
O sladkosti vína rozhoduje především zbytkový cukr, tedy cukr, který ve víně zůstane po celém procesu jeho výroby. Podle něj je dělíme na vína suchá (max. 4 gramy/litr), polosuchá (do 12 gramů/litr), polosladká (do 45 gramů/litr) nebo sladká (nad 45 gramů/litr). Příznivci sladkých chutí by tak měli sáhnout po výběru z cibéb, ledových a slámových vínech, která jsou ideální ke sladkým dezertům. Naopak pro ty, kteří si hlídají linii lze doporučit vína označená jako kabinetní.
Čtěte etikety – prozradí hodně
Nejspolehlivějším způsobem, jak poznat skutečně kvalitní víno, je jeho etiketa. Platí, že čím více informací na ni vinař či výrobce vína uvede, tím spíše víte, co kupujete. Takže ani láhev v ceně pár desítek korun nemusí znamenat, že držíte v rukou nějaký patok. Podívejte se zejména na údaje, o nichž již byla řeč – tedy údaj o množství zbytkového cukru, případně obsahu kyselin, zkontrolujte také označení druhu výrobku. Mělo by jít opravdu o víno, ideálně jakostní nebo přívlastkové. Etiketa by měla také obsahovat odrůdu (Pálava, Veltlínské, Rulandské), ročník sklizně i zemi původu.
Opravdu kvalitní vína jsou obvykle označena i bližší identifikací původu – dozvíte se název vinařské oblasti, podoblasti, obce a vinařské tratě - a číslem výrobní šarže. Vinařství, která produkují více řad, označují u svých vín na etiketě také výrobkovou řadu, která prozradí, zda pijete nápoj z prémiové, nebo klasické řady. Chybět by neměl ani údaj o obsahu alkoholu a evidenční číslo jakosti, tedy informace o tom, že víno zatřídila Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
