O tom, jak je štětec kvalitní a pro které natírání se hodí, rozhodují štětiny nebo vlákna.

Přírodní štětiny

Většina štětců má přírodní prasečí štětiny, které jsou průmyslově upraveny tak, aby získaly požadované vlastnosti, to znamená, že jsou hygienicky nezávadné, stálé a dlouho vydrží.

Štětce s přírodními štětinami můžeme použít na jakékoliv běžné barvy, jen je nesmíme dlouhodobě nechávat ve vodě, protože by štětiny nabobtnaly, omezila by se jejich schopnost držet barvu a při natírání by dělaly výrazné šmouhy.

  • Pokud je deklarováno, že má štětec čisté štětiny, jsou všechny výhradně přírodní.

Prodávají se však štětce, které mají část štětin umělých, označují se jako směs nebo mix a měly by mít ještě lepší vlastnosti než štětce jen s čistými štětinami. Umělé štětiny ve směsi totiž omezují přirozené bobtnání a umocňují dobré vlastnosti těch přírodních. Zmiňovaného bobtnání se nemusíme bát, u štětců renomovaných výrobců je ani nepostřehneme.

  • Přírodní štětiny se odírají, ale projeví se to až při velmi intenzivním používání, navíc ani při tomto nechtěném zkracování neztrácejí dané vlastnosti.

Umělá vlákna

Štětce s vlasem z umělých vláken byly původně vyvinuty pro barvy ředitelné vodou, takže se například nesměly používat pro natírání syntetickými barvami či při práci s odstraňovači starých nátěrů, aby je vzájemné chemické reakce nepoškodily. Dnes už to však neplatí tak striktně.

Na odstraňovač nylon či polyester

Na louhy, kyseliny i na odstraňovače starých nátěrů lze použít například štětce s polyamidovými štětinami nebo vysoce odolnými nylonovými či polyesterovými vlákny.

Ovšem i kvalitní lazurovací štětce se obvykle vyrábějí z vhodně namíchaných směsí přírodních štětin a syntetických vláken.

Pro lazuru vlákna s komůrky

K lazurování jsou zase vhodné štětce s umělými, zpravidla polyesterovými štěpenými vlákny, která mají mikroskopické komůrky a tím oproti běžným štětcům umožňují nanášet větší množství lazury na jedno namočení a lépe ji roztírat; vlákna jsou navíc tužší než jiná a tím zaručují, že lazuru dobře vetřeme do podkladu.

Polyamid pro vodou ředitelné

Používáme-li pouze barvy ředitelné vodou, můžeme si pořídit štětec, který bude mít jen polyesterová nebo polyamidová vlákna. Ta se totiž odírají méně než přírodní štětiny, mají křížový průřez, čímž je vytvořena větší plocha pro zachycení většího množství barvy, a na koncích jsou mikroskopicky roztřepené, aby měly jemnější stopu. Funkční plocha štětce je navíc upravena do oblého tvaru, abychom při natírání mohli minimalizovat stopy po ukončení jednotlivých tahů.

Jaký zvolit tvar

Tvar štětce volíme podle charakteru práce. Dnes se nejčastěji používají ploché štětce, protože nabízejí více možností, jak vést stopu, a při namáčení lze dobře kontrolovat, kolik barvy nabíráme. Bylo by logické, že čím širší štětec, tím rychleji plochu natřeme. Jenže to neplatí doslova, protože širokým štětcem se některé předměty natírají špatně, práce by tedy trvala déle a efekt by se ztratil.

Pokud natíráme častěji, vyplatí se nakoupit několik štětců různých šířek a používat je podle charakteru natíraného předmětu.

Se širším štětcem dobře zvládneme řídké nátěrové hmoty nebo penetrace, jestliže však budou barvy hodně husté, budeme mít potíže, takže je výhodnější použít užší štětec.

Kulaté štětce

Jsou obvykle osazeny směsí přírodních štětin a žíní nebo čistými štětinami. Jsou použitelné pro všechny druhy nátěrových hmot, díky většímu množství vláken dobře nasávají barvu a nacházejí uplatnění zejména při nátěrech ocelových konstrukcí a jiných členitých ploch. U nejkvalitnějších kulatých štětců jsou vlákna štětin v hlavě štětce uspořádána do klínovitého tvaru.

Speciální štětce

Zároháky jsou ploché štětce s dlouhým držadlem a šikmo postavenou hlavou osazenou přírodními štětinami. Využijeme je při natírání a malování těžko přístupných míst.

Pro fládrování či k vytváření imitací struktury dřeva na natíraném povrchu se prodávají fládrovací soupravy se sadami štětců, které mají vlastní názvy, například modler, rozhaněč, šlohák, vidličák nebo zahlazovák, a konkrétní způsob užití.

Další kategorií jsou zapanty, lyonské nebo linkovací štětce, které jsou úzké, mají nejčastěji dlouhá kulatá držadla, malé hlavy, vlákna z jemných přírodních štětin a oceníme je při drobných lakýrnických a dokončovacích pracích, při opravách nátěrů nebo při linkování stěny a malování ornamentů.

Jak poznat dobrý štětec?

  • Zmáčkneme mezi prsty štětiny u kovové zděře a pak u pracovní části před koncem. Pokud je množství štětin v obou místech stejné, lze předpokládat, že má štětec většinu štětin stejně dlouhých a že bude dobře nasávat a roztírat barvu. Štětiny jsou kónické, takže konce bývají vždy o něco slabší.
  • Volba nejvhodnějšího štětce závisí na druhu barvy a na charakteru natíraného povrchu. Když štětec po použití vypereme a bude ještě mokrý držet tvar, je to známka, že je kvalitní; pokud se štětiny rozježí, nejsou příliš dobře zpracované a štětec nemůžeme používat na jemné a precizní práce.
  • Většina nových štětců pouští štětiny, to je přirozený jev. Ale pokud nám při výběru zůstane v ruce větší počet štětin, raději sáhneme po jiném štětci. Přesto po jednom nebo dvou prvních nátěrech můžeme na natřené ploše nějakou tu štětinu objevit, na dalších nátěrech by však už neměla být žádná; i to svědčí o kvalitě štětce.

Barevné označení

Při výběru vhodného štětce nám může usnadnit orientaci i barva držadla, barevný terčík nebo barevný proužek, kterými bývají označována některá dřevěná držadla. Pak platí, že:

  • modrá barva označuje štětce určené pro vodou ředitelné barvy,
  • žlutá pro syntetické barvy,
  • červená pro malířské a fasádní barvy,
  • zelená pro lazury.

Ale raději se ještě podíváme na popis štětce, kde bývá uvedeno, k čemu slouží, protože zmíněná barevná klasifikace není nikde certifikovaná a někteří výrobci se jí neřídí.

Foto autor a Spojené kartáčovny Pelhřimov