Druh houby se určuje vždy podle více znaků
U hub je zvláště matoucí barva klobouku, která se mění podle stáří plodnice, prostředí a dalších podmínek. Chutí se můžete řídit pouze u ryzců, a hlavně holubinek – u nich chuť opravdu rozhoduje, pokud je ovšem spolehlivě poznáte. Jestliže ano, stačí kousek uždibnout a ochutnat. Když nepálí, je holubinka jedlá. V houbařském atlasu používejte popisy, nikoli již fotografie, které mohou být zavádějící. Řada houbařů, zvláště mladších, nově využívá při rozpoznávání druhů i mobilní aplikace. Některé (např. Na houby) už sice dosahují velmi slušné přesnosti, nic však nenahradí osobní zkušenost, kdy vám příslušný druh v praxi ukáže zkušenější kolega.
Jestli chcete mít opravdu úrodu, dopřejte houbám dostatek vody.
Sbírejte k jídlu jen ty druhy, které opravdu bezpečně znáte!
Člověka někdy opravdu zamrzí, když najde krásný hřib, a pak se ukáže, že to je jen nejedlý hořčák. Jestliže si nejste opravdu jistí, plodnici raději do košíku nepřidávejte, následky omylu by mohly být velmi nepříjemné. Nejnebezpečnější jsou lupenaté houby, mezi něž patří všechny naše nejjedovatější druhy – nejen známá muchomůrka zelená, ale i třeba pavučinec plyšový nebo čepičatka jehličnanová. Mezi druhy hřibovitými je jedovatých (a zdaleka ne smrtelně) jen pět: hřib rudonachový, hřib Le Galové, hřib Moserův, hřib nachový a hřib satan.
Hřib žlučník známý jako žlučák nebo hořčák.
Pozor na jedovaté dvojníky
Právě proto je důležité všechny jedovaté druhy opravdu znát, mnohé mají totiž mezi jedlými druhy dvojníky. Zvláště to platí o muchomůrkách – zelené, jízlivé či tygrované, které si při troše nepozornosti lze splést třeba s některými žampiony. Nebezpečné, i smrtelné otravy může způsobit také vláknice začervenalá (Patouillardova) či závojenka olovová. Nepříjemné otravy může způsobit i čechratka podvinutá, která byla ve starších atlasech označována jako jedlá. Někteří lidé se mohou přiotrávit i houbami, na kterých si jiní bez problémů pochutnají.
Při sběru houby od země neodřezávejte
Opatrně je ze země vykruťte nebo vydloubněte. Nejde přitom ani tak o to, že by hnijící zbytek třeně poškodil podhoubí, jak se mnozí lidé domnívají. Spoustu hub totiž nikdo nesebere a na místě růstu se rozloží. Mycelium, z něhož vyrůstají, se tím nijak nepoškodí. Důvodem k tomuto způsobu sběru je skutečnost, že na dolním konci třeně, lidově nohy, jsou důležité znaky, díky nimž můžeme určit druh. Platí to zejména o zmíněné muchomůrce zelené, která vyrůstá z tzv. pochvy, nebo o žampionu zápašném, který právě v tomto místě charakteristicky žloutne, ale i dalších druzích.
K jídlu sbírejte pouze mladší a zdravé plodnice
Houby jsou měkké a křehké. Postarší plodnice, která v lese leckdy vypadá ještě použitelně, po delším pobytu v košíku pohromadě s dalšími houbami rychle ztrácí na kvalitě a doma ji pak musíte stejně vyhodit. Přestárlé nebo promočené plodnice rovněž mohou být příčinou (stejně jako plesnivé houby) značných zdravotních obtíží. Na druhé straně se nedoporučuje sbírat ani velmi malé plodnice, na kterých ještě nejsou patrné poznávací znaky. Třeba malé pravé hřiby lze v tomto stadiu snadno zaměnit za plodničky jedovaté závojenky olovové.
Vysočina potvrzuje, že je rájem houbařů.
Do lesa choďte s houbařským košíkem
Nebo alespoň s prodyšnou taškou. Rozhodně nesbírejte houby do igelitek, protože v nich se i ten nejkrásnější hřib, zvláště v parném dni, snadno zapaří a mohl by způsobit žaludeční problémy. Nasbírané houby také spotřebujte co nejdříve a pokrmy z nich upravené uchovávejte jen krátkou dobu. Houby, které neznáte a chcete je doma určit podle literatury (nebo donést do houbařské poradny), uložte odděleně.
Houby čistěte už v lese
Tuto tradiční zásadu je dobré důsledně dodržovat. Zvláště houby se slizkým kloboukem, například slizáky nebo klouzky, je lepší oloupat již v lese, protože sliz z klobouku znečistí i další houby, a budete pak muset pečlivě čistit všechny.
Všeho s mírou platí i pro konzumaci hub
Zvláště některé druhy jsou poměrně těžko stravitelné (např. vynikající lišky); smažené bedly jsou sice senzační pochoutka, ale přejíst se jimi může mít nemilé následky. Opatrně by měli houbové pokrmy konzumovat zvláště starší lidé, děti a jedinci s takzvaným slabým žaludkem, jimž druhy pro jiného lehce stravitelné můžou i v malém množství způsobit žaludeční potíže. Existuje také několik druhů hub, které někomu chutnají výborně, jinému však způsobí zdravotní obtíže. Patří mezi ně ně třeba , strmělka mlženka, červenající druhy bedel, čirůvka fialová, václavka smrková a další. Problematická je rovněž konzumace hub s alkoholem.
Žampion zápašný v místě poškození žloutne
Při prvních příznacích zdravotních obtíží ihned vyhledejte lékařskou pomoc
Mnozí, i vcelku již zkušení houbaři nejspíš zažili nepříjemné chvíle poté, co si z lesa přinesli a neprozřetelně požili houbu, jejíž jedlostí si nebyli naprosto jistí. Pokud se do takové situace dostanete, nejlepším řešením je neprodlená návštěva lékaře. Včas zjištěná a léčená otrava je vyléčitelná, někdy dokonce i ta muchomůrkou zelenou. Průběh otravy závisí do značné míry na množství snědených hub a zdravotní kondici dotyčného, ale především na rychlosti pomoci. Těžší průběh otravy budou mít lidé starší, jinak nemocní, nebo naopak děti.
Nakonec jedna důležitá zásada – při houbaření se chovejte tiše
Nejen z ohleduplnosti k ostatním obyvatelům lesa, ale i kvůli další houbařům. Není nic protivnějšího, než když na sebe houbařící rodinka haleká jak Homolkovi na výletě.
Jak rychle rostou houby?
Pokud někdo tvrdí, že na místě, kde ještě včera nebylo nic, dnes našel velký hřib, určitě si jen vymýšlí. Tak rychle houby nerostou. V našem klimatickém pásmu roste většina hub se středními a většími plodnicemi 4–8 dní.
Titulka Receptář – Speciál Léto
Zdroj: Časopis Receptář
