Znáte dobře hřibovité houby?
Hříbky miluje snad každý. Tento typ hub patří opravdu mezi nejoblíbenější a nejčastěji sbírané. V našich klimatických podmínkách jich roste více než stovka druhů, a to jedlé, nejedlé, jedovaté a dokonce i chráněné. Dnes pro vás máme ty nechutnější. Na správné odpovědi se můžete těšit na konci článku.
Na vzácné a chráněné hřiby se můžete podívat na videu zde:
Hřib 1
Patří k nejžádanějším a nejznámějším. Zpravidla začíná růst koncem léta a můžete si ho v lese užít až do pozdního podzimu. Říká se mu často modrák, hnědák či panský hříbek. Jakmile se dotknete jeho pórů, či do něj zaříznete, poměrně rychle zmodrá. Má hnědý klobouk a třeň je žlutohnědý, pevný a vláknitý. Rourky jsou světlé, později s olivovým nádechem. Houbě se daří hlavně v jehličnatých lesích. Je to výborná jedlá houba, která se hodí nejen k sušení, ale k jakékoliv úpravě.
Hřib hnědý (Imleria badia)
Hřib 2
Jedná se o houbu ze skupiny takzvaných bílých hřibů. Můžete na ni narazit už během května a sbírat ji můžete až do října. Kromě listnatých a smíšených lesů na něj můžete narazit i v parcích, zahradách či na hrázích rybníků.
Hřib dubový (Boletus reticulatus)
Má výraznou síťku na třeni a většinou světle hnědý klobouk v šíři 5 až 20 cm. Nejprve má pravidelně polokulovitý tvar, postupně se roztáhne do prostoru. Povrch klobouku je hladký a za vlhka je pokryt slabou vrstvou slizu. Zpravidla mívá okrovou až světle hnědou barvu. Okrová třeň mívá soudkovitý tvar a je pokryt hnědavou síťkou. Rourky u mladých plodnic jsou bělavé a postupně přechází do olivově žluté. Je výborný v kuchyni a hodí se na sušení.
Hřib 3
Tento nápadný druh hřibu je v posledních letech poměrně rozšířený a zajímavostí je, že mu vyhovují stejné podmínky k růstu jako muchomůrce červené. Proto hřib často můžete najít v jejich blízkosti. Začíná růst během června a najít ho můžete i v listopadu, a to převážně ve smrkových lesech. Výjimkou však není ani blízkost borovic, buků a bříz.
Hřib smrkový (Boletus edulis)
Pokaždé, když ho najdete, rozhlédněte se po blízkém okolí, vyrůstá totiž většinou ve větších skupinkách. Klobouk dorůstá do průměru i 20 cm a jeho povrch je nejprve bílý, ale během růstu postupně tmavne do mnoha hnědých odstínů. V mládí je na okraji klobouku patrná bílá linka, kterou ostatní „pravé“ hřiby nemají. Pokožka klobouku je hladká, během vlhkých dní typicky lesklá a oslizlá. Zpočátku je třeň bělavý, ale postupně, hlavně v horní části pod kloboukem, má nahnědlé zabarvení způsobené jemnou síťkou.
Hřib 4
Na pohled se řadí k nejkrásnějším hřibům a je řazen k ohroženým druhům. Nesmí se tudíž sbírat, takže si na něm nepochutnáte. Ale pokud na něj narazíte, kochejte se! Roste od května do listopadu, hlavně pod borovicemi a buky. Klobouk je typicky červenohnědý.
Hřib borový (Boletus pinophilus)
U mladých hříbků jsou rourky nejprve bílé, postupně se mění na žlutoolivové. Třeň tohoto hřibu je velmi tvrdý a je pokrytý načervenalou až žlutohnědou síťkou. Bělavá dužnina na řezu nemění barvu. Je to vynikající a v kuchyni všestranně využitelná houba, s příjemnou vůní.
Poznali jste?
Hřib 1: Hřib hnědý (Imleria badia)
Hřib 2: Hřib dubový (Boletus reticulatus)
Hřib 3: Hřib smrkový (Boletus edulis)
Hřib 4: Hřib borový (Boletus pinophilus)
Zdroje: www.magazin.recepty.cz, www.houby-rostou.cz, www.jaktak.cz
