Ikebana je dodnes považována za umění, kterému je třeba učit se dlouhá léta. Slovo ikebana vzniklo složením dvou japonských výrazů, kde IKE znamená udržet při životě a HANA (čteme: bana) znamená květinu. Po celém světě vznikají nové školy ikebany, které pokračují v tomto tajemném umění vzájemného vztahu lidí a květin. Ať už se dnes floristika a aranžování květin s ní spojené ubírá jakýmkoli směrem, vždy můžeme za jakýsi prapočátek tohoto oboru považovat ikebanu. Ikebana se postupně vymkla z rámce náboženských obřadů vztahujících se k Buddhovi a získala významnou kulturní roli.
Ikebana to je také jednoduché nazírání na krásu.
Nahlédnutí do historie ikebany
V oblasti aranžování je pro Japonce vyjádřením krásy styl ikebana (cesta květů neboli živé květy) - prastaré umění, kde dokonale za pomocí minima daných prvků vynikne smysl pro estetiku. Obvykle se jedná o tři prvky symbolizující nebe, zemi a lidstvo. Tyto tři prvky však mohou být také symbolem země vzduchu a vody, nebo otce, matky a dítěte. Ikebana má své původní kořeny v Číně. Odtud pronikla společně s buddhismem v 6. století do Japonska. Ikebana Ikenobo, nejstarší z těchto škol, vznikla na základě přinášení květin bohyni Kannon, bohyni milosrdenství, jež podle ústního podání zachránila kdysi dávno lid před smrtí morem.
Aranžování ve stylu ikebana je častým tématem mnoha aranžérských soutěží.
Moderní ikebana
Nejsložitější styl ikebany v současnosti představuje styl rikka. Bývá svěřován výhradně zkušeným mistrům, kteří zdobí oltáře buddhistických a šintoistických klášterů a chrámů. Nové, mnohem jednodušší styly, se objevují i v interiérech běžných obyvatel Japonska. Jedná se o styl seka (živé květy) a styl heika neboli nageire (květy postavené ve váze).
Školy ikebany
Zatímco dříve bývala ikebana výsadou mužů, dnes se na vzniku nových škol výrazně podílejí i ženy. Rozšířením ikebany do světa vznikají různé školy ikebany, například v Rusku se jedná o školu Ikenobo a Sogecu. Moderní školy nelpí již zdaleka tak přísně na počtu tří rostlinných prvků v ikebaně. Dovolují i použití většího počtu květin nebo větviček, například devíti. I v Japonsku dnes existuje několik zcela odlišných škol tohoto vzkvétajícího umění, kde se mimo jiné aranžuje ikebana ve zcela moderním pojetí. Například podle nové školy sogecu je možné, aby se ikebanou zabýval kdo chce a vytvářel ji z čeho chce.
Východní způsob prezentace květin je naprostým opakem evropského stylu stavícího na hojnosti barev a bohatství květin.
Pravidla pro tvorbu ikebany
Při tvorbě aranžmá se stonky květin seřezávají šikmo, zatímco konce větviček, aby vydržely svěží co nejdéle, roztlučeme kladívkem a až poté je vložíme na své místo v aranžmá. Ikebana má do jisté míry napodobit přírodní scény, a také proto se dodržují při její tvorbě konkrétní postupy. Tři prvky v ikebaně jsou zároveň i tři rozměry, linie, v nichž jsou rostlinné prvky do aranžmá umisťovány. Japonská tradice vidí i ve váze či nádobě pro ikebanu hlubší smysl. Váza je pak tradičně rozdělena na jednotlivé části, k nimž se vztahují jednotlivé světové strany.
Nejdelší stonek, jehož délka musí odpovídat nejméně délce nádoby, jde směrem vzhůru s odklonem vpřed o 15° oproti ose, neboť se jedná o symbol nebe. Druhá linie symbolizující lidstvo má odklon od hlavní osy o 45°. Zem je symbolizovaná třetí linií. Ta se aranžuje v opačném směru než druhá linie a odklání se od hlavní osy o 75°. Tyto tři základní linie mohou být ještě doplněny o další prvky. Svá přísná pravidla má i využití barev květů pro ikebanu. Například bílé květy se používají pro smuteční příležitosti a naopak červeným květům se ikebana zcela vyhýbá, neboť symbolizují oheň.
Prastarý japonský způsob aranžování květin, to je ikebana.
Pomůcky pro vytváření ikebany
Kenzan, neboli ježek je neodmyslitelnou pomůckou při aranžování květin ve stylu ikebana.
Pomocným technickým materiálem pro tvorbu ikebany jsou kenzan a komiwara. Kenzan – ježek, je jedním ze základních prvků využívaných při aranžování ikebany zvané moribana. Existuje v mnoha různých velikostech a také tvarech, nejčastěji je kulatý, kovový. Využívá se pro pevné uchycení květin, listů a větviček, které se do něj zapichují. Komiwara – svazek slámy sloužící ke stejnému účelu byl nejčastěji používán při aranžování ve stylu rikka. Je to v podstatě náhrada za kenzan. Stonky, květy a větvičky se svazkem slámy provlékají. Smotek slámy drží rostlinný materiál na svém místě v nádobě, nejčastěji v ploché misce. Ikebanu lze aranžovat také do vázy nebo do sklenice. Po dlouhá staletí využívali umělci k tvorbě ikebany systém kolíků, které fungovaly jako opora pro květiny, říkalo se jim kubari. Až na konci 20. století se pro aranžování ikebany začala využívat také aranžovací hmota florex známá také jako oasis.
Květiny a jejich symbolika pro ikebanu
Šestnáctilistá chryzantéma Kiku (slunce) je jednou z nejtypičtějších květin v kompozicích ikebany. Snítky divoké slívy se využívají v zimních kompozicích. Pro novoroční aranžmá jsou nejvhodnějšími květinami růže a větvičky borovice, neboť vyjadřují dlouhý život. Kompozice zasvěcené dvanácti měsícům v roce zahrnují následujících 12 rostlinných typů: slivoň, broskev, pivoňku, višeň, magnolii, granátové jablko, lotos, hrušku, sléz, chryzantému, hortenzii, mák. Rozkvetlá snítka broskve vyjadřuje něhu a půvab dívek, zatímco květy a listy kosatce jsou symbolem statečnosti malých chlapců. Připomínají totiž meč. Jarní kompozice sestávají nejčastěji z listů a květů pivoněk a v letních kompozicích nacházejí uplatnění vodní rostliny.
Asymetrické uložení rostlin má za cíl prezentovat přirozenost typickou pro živou přírodu.
Kam umístit ikebanu?
V interiérech japonských domů je pro ikebanu zvláštní zapuštěný výklenek - Tokonoma, obvykle v přijímací místnosti. Ikebanu bychom měli pozorovat ze vzdálenosti tří stop od tokonomy, a to v pozici v sedě. Pozorování aranžmá začíná a také končí úklonou. Protože tokonoma nedovoluje pohled ze všech stran, bývá tato kompozice plochá. Květiny do kompozic bývají vždy velmi pečlivě vybírány. Jak vázy, tak květiny vždy něco symbolizují. Proto se vybírají s ohledem na roční období a také s ohledem na konkrétní svátky. Například k 3. březnu, kdy v Japonsku slaví Den dívek, se volí pro aranžmá jiné prvky, než u příležitosti Dne chlapců (5. května).
Důležitou roli u ikebany sehrává i prostor v okolí aranžmá.
Péče o ikebanu
Květinové aranžmá nesoucí se v duchu čistých linií a nejrůznějších alegorií je nutné udržovat v naprosté čistotě. Voda v nádobách se musí udržovat průzračná. Proto se vždy spodní listy odstraňují jak u větviček, tak u květin, aby nebyly ponořené ve vodě a nezahnívaly. Kompozici můžeme mlžit rozprašovačem, a to i několikrát za den. Mlžení se musíme vyhnout v případě, že jsou v aranžmá použity květy orchidejí.
Toužíte ovládnout základy ikebany?
Pokud jste zatoužili naučit se něco více z oboru tohoto složitého japonského umění, můžete se přihlásit na některý z kurzů ikebany, které se konají i u nás. Pravidelné kurzy ikebany pořádá např. pražské studio Puget. Další kurzy nabízejí čas od času i další floristé nebo některá centra volného času. Další možností je nákup některé z publikací o ikebaně. Více literatury je dostupné v angličtině, například titul Keiko’s Ikebana autorky Keiko Kubo. Do češtiny bylo přeloženo společné dílo tří autorů Ikebana - tvorba krok za krokem (Rumiko Shiraishi Manako, Odile Carton a Lila Dias). Kniha představuje díla tří velkých škol ikebany: Ikenobo, Ohara a Sogecu.
