Zdroj: Časopis Receptář
Starého nátěru se zbavujeme tehdy, když chceme povrch natřít novou barvou a ta stávající buď všude nepřiléhá k podkladu, nebo by k ní další nátěr nepřilnul, byť je po celé ploše soudržná. Obvykle nahrazujeme někdejší syntetické barvy modernějšími, protože jsou kvalitnější, také stále častěji využíváme vodouředitelné barvy, které si parametry se syntetickými nezadají. Co tedy lze se starými nátěry dělat?
Úhlová bruska při práci.
ZBROUSIT
Hodí se pro
- kov, dřevo, tvrzený papír a některé plasty
- odstranění barev, které se již odlupují, jsou porušené nebo tvoří ostrůvky
- předměty, jež následně natřeme krycí barvou, ale netrváme na naprosto dokonalém povrchu
- práci, při níž nechceme z povrchu odstranit všechnu původní barvu
Nehodí se pro
- předměty s mnoha záhyby, prohlubněmi, výstupky a nepřístupnými místy
- odstraňování barev z příliš rozsáhlých ploch, pokud nechceme použít elektrické nářadí
- odstraňování barev, které houževnatě drží nebo jsou do podkladu vsáklé
Výhody
- není nutná následná úprava jiným způsobem
Nevýhody
- zdlouhavá a piplavá práce
- výrazně prašné prostředí
Úskalí
- zejména když použijeme elektrické nářadí, můžeme podklad poškodit rýpanci
- při větších plochách je vyšší spotřeba brusných papírů, když nepoužijeme elektrické nářadí
- je-li to možné, pracujeme venku, protože jemný prach bude všudypřítomný; při odstraňování velmi starých barev, o nichž nic nevíme, to je přímo nutné, protože mohou obsahovat toxické látky; vítaný je respirátor
Nářadí a pomůcky:
- ostrá kovová škrabka nebo kovová malířská špachtle na uvolněné zbytky barev
- brusné papíry o různé zrnitosti (40–100 na hrubé odstranění, 120–320 na jemnější dobroušení)
- drátěný kartáč nebo ocelová vlna
- elektrické nářadí (vibrační bruska, kotoučová, úhlová nebo excentrická bruska, vrtačka s brusnými nástavci)
Poznámky
- s elektrickým nářadím pracujeme citlivě, abychom nezasahovali do podkladu; obzvlášť pozor dáváme při práci s vrtačkou, protože brusný nástavec musíme na ploše udržet, aby neodskakoval (tzv. zpětný vrh)
- nejen pro rámy oken se hodí takzvaná delta bruska, s níž se dostaneme i do vnitřních rohů (na rozdíl od kotoučových brusek, s nimiž je to složitější)
- na kov zvolíme brusný papír s karbidem křemíku, případně skelný, na dřevo ostatní (s drceným granátem, oxidem hlinitým, s keramickými zrny)
- práci s brusnými papíry si usnadníme, když je obtočíme kolem hranolku se zaoblenými hranami, který nám dobře padne do ruky
barva narušená chemickým přípravkem
ODSTRANIT CHEMICKY
Hodí se pro
- odstraňování většiny nevypalovaných barev a laků, zejména takových, které dobře drží
- kov i dřevo
- pro členité předměty
Nehodí se pro
- citlivé podklady, které by se mohly agresivními odstraňovači poškodit (tvrzený papír, některé plasty apod.)
- dřevo, pokud jsou v odstraňovači vosky
Výhody
- samotná práce není namáhavá ani náročná na čas, časové prodlevy způsobuje doba, po kterou látky reagují
- relativně snadné odstraňování barev v záhybech
Nevýhody
- povrch se musí následně upravit (např. broušením)
- při nanášení odstraňovačů je třeba prostor odvětrávat
Úskalí
- musíme se postarat o likvidaci použitých chemikálií →
- látky, které barvy rozrušují, jsou obvykle těkavé, proto se účinnost snižuje při vyšších teplotách nebo na slunci
Nářadí a pomůcky:
- chemický odstraňovač barev
- štětec nebo houbička
- ostrá kovová škrabka nebo kovová malířská špachtle na odstraňování rozrušených barev, kovový kartáč, brusné papíry
- nepropustná fólie
- voda na neutralizaci
- odmašťovač
- rukavice a brýle
Poznámky
- odstraňovače se prodávají jako kapaliny nebo gely
- vybereme (podle přebalu) takový, který je určený na konkrétní povrch, případně barvu, zohledníme i podmínky, za jakých budeme pracovat, zejména vzhledem k odstraňování zbytků chemikálií
- přípravek naneseme na starou barvu, necháme působit a poté rozrušený nátěr seškrábeme nebo obrousíme kovovým kartáčem, nakonec povrch opláchneme
- tam, kde je to možné, můžeme narušenou barvu oprýskat tlakovou vodou
- dobu, po kterou necháme odstraňovač působit, stanovíme podle návodu (obvykle se liší)
- dobu působení výrazně neprotahujeme, lepší je, když přípravek použijeme několikrát po sobě, přičemž narušené zbytky barev vždy odstraníme
- před novým nátěrem povrch přebrousíme a odmastíme, obzvlášť důležité je to u kovů
- účinnost přípravku se může zvýšit, když po nanesení vrstvu přikryjeme nepropustnou fólií, která po dobu reakce udrží veškeré účinné látky
Horkovzdušná pistole s nástavci
OPÁLIT HORKÝM VZDUCHEM
Hodí se pro
- odstraňování většiny nevypalovaných barev a laků, zejména takových, které dobře drží
- kov i dřevo
- vyšší vrstvy původních barev
- pro dřevěné povrchy, které chceme nově natírat krycími barvami
Nehodí se pro
- citlivé podklady, které by se mohly horkým vzduchem poškodit, nebo podklady sousedící s takovými materiály (některé plasty, sklo apod.)
- pro dřevěné podklady, které chceme po odstranění barvy natírat lakem, lazurou nebo olejem (viz úskalí)
Výhody
- vysoce účinná metoda
Nevýhody
- dlouhavá a piplavá práce, kterou je třeba provádět s citem a fortelem
- nutná následná úprava (broušení)
Úskalí
- musíme zamezit tomu, aby horký vzduch (nebo dokonce plamen) poškodil sousedící povrch (např. sklo v rámu okna), obvykle jej stačí zakrýt, případně pistoli natáčíme tak, aby horký proud směřoval od chráněného povrchu
- pozor dáváme při práci s plasty citlivými na vyšší teplotu
- horký vzduch dřevo opaluje (záleží i na druhu), to znamená, že na něm v konečné fázi zůstávají hnědé či černé fleky, a děje se tak, i když si dáváme pozor; někdy nepomůže ani zbroušení
- nejsme-li zdatní v kutilství, práci s plynovým hořákem přenecháme povolanějším
Nářadí a pomůcky:
- horkovzdušná pistole nebo plynový hořák s propanbutanovou nádržkou,
- ostrá kovová škrabka nebo kovová malířská špachtle na odstraňování rozměklých barev
- brusný papír
Poznámky
- šetrnější k povrchům je horkovzdušná pistole, efektivnější je taková, u níž lze regulovat teplotu a má nástavce pro směrování horkého vzduchu; využijeme plochou redukční trysku
- horkovzdušné pistole pohání elektřina ze sítě, ale prodávají se i akumulátorové; teploty vyfukovaného vzduchu se pohybují v rozmezí 270–550 °C
- s pistolemi se prodávají i nástavce, které vzduch usměrňují, některé jsou zároveň i škrabkami
- vždy nahřejeme nevelkou plošku staré barvy, kterou okamžitě špachtlí odstraníme, dokud je měkká, postupujeme tak kousek po kousku, nejlépe směrem od sebe, protože tak můžeme dobře pracovat s pistolí v jedné ruce a špachtlí v druhé
- některé barvy lze sloupávat v pásu
- před natíráním povrch podle potřeby zbrousíme
PLATÍ OBECNĚ
Pokud na povrchu necháváme ostrůvky původní barvy, musíme přechody dokonale zbrousit, aby netvořily hrany, které by pak při novém natření byly vidět. Použijeme nejjemnější brusné papíry (180–320).
I tak mohou být zbytky původní barvy znát, protože mají jiné vlastnosti než obnažený podklad. I když výrobci barev deklarují dokonalou kryvost, neměli bychom na to spoléhat a z povrchů, u nichž záleží na tom, aby byly po úpravě perfektní, odstraníme původní barvy zcela (např. u okenních rámů nebo nábytku).
Pokud chceme očištěný dřevěný povrch nově opatřit průhledným nátěrem (lakem, lazurou, voskem), počítáme s tím, že nemusí vypadat jako nové, záleží na druhu dřeva i typu původní barvy.
LOUHOVÁNÍ DŘEVA
Patří mezi odstraňování barev chemickou cestou. Povrch se sice dokonale očistí, dřevo se navíc zbaví i případných plísní, jenže v domácích podmínkách to není tak jednoduché. Louh, tedy přesněji hydroxid sodný či draselný, koupíme v drogerii buď jako tekutinu, nebo v granulích. Obvykle se na litr teplé vody dává necelá polévková lžíce (pozor, prská to) a roztokem se pak předmět natírá, polévá nebo se v něm namáčí. A v tom je problém: je to taková žíravina, že jí neodolají některé štětce, ba ani nádoby, nesmí se nám dostat na pokožku, o očích nemluvě, když předmět poléváme, případně natíráme, musíme odkapávající louh zachytávat, a to nejen proto, abychom jej mohli znovu použít, ale pak i „ekologicky zlikvidovat“. Takto kontaminovaná chemikálie totiž musí skončit ve sběrně nebezpečného odpadu. S odstraňovanými barvami se louh obvykle oplachuje octovým roztokem, je potřeba poměrně hodně vody a nic z toho by nemělo skončit na podlaze nebo někde v půdě.
Louhování neúčinkuje na moderní vodouředitelné barvy a dvousložkové laky a nedoporučuje se na dýhovaný nábytek nebo překližky.
logo receptář
