Zdroje: radimejak.cz, houby-rostou.cz, blesk.cz
Bedly vysoké patří mezi nejoblíbenější druhy hub. Mají skvělou chuť, krásnou vůni a jsou jako stvořené na přípravu houbových řízků. Spousta lidí je navíc považuje za bezpečné houby, které prakticky není možné splést si s houbou, která je jedovatá. To je ale velký omyl! V lesích a zahradách lze totiž narazit hned na několik druhů hub, které se bedle vysoké podobají, ale představují pro člověka velké nebezpečí.
Bedla vysoká
Bedla vysoká
V první řadě je třeba říct, že pokud sbíráte houby a nejste si stoprocentně jisti tím, že houba, kterou chcete dát do košíku, je jedlá, raději ji v lese nechte. Právě u bedly ale mnozí vůbec pochybnosti nemají a když na ni narazí, s chutí ji seberou. Jenže i bedly mohou být jedovaté.
Bedla vysoká, zvaná též bedla jedlá, roste v jehličnatých i listnatých lesích, a to hlavně na místech, kam dopadají sluneční paprsky. Narazit na ni ale můžete i na loukách poblíž lesů. Její klobouk má průměr od 10 až do 40 centimetrů a v jeho prostředku se nachází malý hnědý hrbolek. Celý klobouk je pak posázen hnědými šupinami.
Ze spodní strany klobouku se nacházejí lupeny, které jsou poměrně husté a také vysoké. Nejvyšší ale bývají zpravidla kolem nohy. Noha houby je zakončena kulovitou hlízou a dá se snadno vylomit. Pokud jedlou bedlu rozříznete, nijak nezmění barvu.
Bedla zahradní
Bedla zahradní
Jedlé bedle se nesmírně podobá bedla zahradní. Ta je ale na rozdíl od ní nebezpečná a je velmi jedovatá. Záměně se ale můžete vyhnout velmi jednoduše – nesbírejte bedly, které nerostou v lese. Bedla zahradní má ráda hnojenou půdu, a tak na ni narazíte například v parcích, na vlastní zahradě nebo na kompostu. A právě na takových místech bedly rozhodně nesbírejte. Bedla zahradní po rozříznutí mění svou barvu, nejdříve je oranžová a následně začne červenat.
Bedla červenající
Bedla červenající
Dalším druhem bedly, která by měla zůstat v lese, je bedla červenající. Od jedlé bedly se odlišuje tím, že nemá na třeni žebrovité pruhy a po rozříznutí začne rychle červenat. Dříve byla bedla červenající považována za jedlou houbu, u některých jedinců ale vyvolávala alergické reakce. Dnes se proto její konzumace nedoporučuje nikomu.
Bedla ostrošupinná
Bedla ostrošupinná
Velmi podobná bedle jedlé je také bedla ostrošupinná. Má ovšem popraskaný klobouk, na němž se nacházejí také drobné šupiny, které jsou vytažené vzhůru. Navíc bedla ostrošupinná nepříjemně páchne. Pozitivní je, že v českých lesích je možné na ni narazit opravdu výjimečně.
Bedla kaštanová
Bedla kaštanová
Vůbec nejnebezpečnější bedlou je bedla kaštanová. Naštěstí je poměrně nenápadná. Přestože vypadá jako bedla jedlá, dorůstá výšky maximálně pěti centimetrů. Tuto houbu za žádných okolností nesbírejte. Obsahuje totiž podobné toxické látky jako muchomůrka zelená. Její konzumace tedy může vést až k úmrtí.
Muchomůrka zelená
Muchomůrka zelená
Bedlu jedlou je možné si v některých případech snadno splést také i s muchomůrkou zelenou. Muchomůrka zelená je nejobávanějším zabijákem z říše hub. Od bedly se liší hlavně tím, že vyrůstá z pochvy, kterou bedla jedlá vůbec nemá. Muchomůrka zelená má většinou klobouk zelené či zelenožluté barvy. Někdy má ale klobouk čistě bílý, proto hrozí záměna za bedlu vysokou.
Muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka tygrovaná
U muchomůrky tygrované existuje velká šance, že si ji spletete s bedlou, neboť si jsou tyto houby opravdu velmi podobné. Rozlišuje je však to, že muchomůrka tygrovaná stejně jako muchomůrka zelená roste z pochvy. Má také rýhovaný prsten. Muchomůrka tygrovaná už v malém množství způsobuje halucinace. Psychotropní otrava pak může mít i trvalé následky.
