Tradice Velikonoc je směsicí vlivů

Jistě jste už mockrát četli o tom, proč jsou Vánoce Vánocemi a co to má dělat s narozením Krista, tradicí spojovanou se sv. Mikulášem nebo třeba slunovratem. Podobný zmatek vás čeká i v případě, že budete chtít porozumět velikonočním svátkům.

Velikonoce, respektive události, které si během těchto svátků připomínáme, jsou totiž nejen univerzální pro všechny, protože nastává rovnodennost, ale také jsou spjaty s různými náboženstvími a jejich svátky, které se netýkají ani jara ani Krista.

Pokud vás zajímá, jak se plete tradiční pomlázka čili vrbové proutky, pak se podívejte na tento příspěvek z YouTube kanálu KOLEM DOMU.

Zdroj: Youtube

Velikonoce se neslaví ve světě všude stejně

Krátká verze velmi košatého příběhu je taková, že během židovských svátků Pesach byl v Jeruzalémě zabit a vzkříšen Ježíš Kristus. Svátek má pohyblivé datum, protože právě Pesach má pohyblivé datum a souvisí s prvním úplňkem. Křesťany oslavované zmrtvýchvstání Ježíše tak připadá na první neděli po prvním jarním úplňku.

Nicméně ortodoxní křesťané čili pravoslavní například v Řecku, Rumunsku či Ukrajině, ale také starobylé východní církve jako egyptští kopti sice slaví Velikonoce, ale podle juliánského kalendáře. V praxi to znamená, že až o dva týdny později. No a aby toho nebylo málo, tyto všechny svátky rozhodně spadají do období oslav jara okolo prvního jarního dne čili rovnodennosti.

Kde se vzala velikonoční vajíčka a květná čili palmová nedělě?

My si sice často představujeme, že barevná a jinak dekorovaná vajíčka mají původ v někde v evropském prostoru, ale nic o tom skutečně nenasvědčuje. Barvením vajíček se slavilo jaro už ve starodávném Egyptě.

A také i dnes se tam stále slaví svátek jara zvaný Šam el nesím, jehož název se odvolává na jarní vánek, respektive větry, které vanou Egyptem každé jaro. Místo k rovnodennosti se však přimknul tento svátek k protestantským velikonocům, a tak se slaví často až v dubnu nebo začátkem května.

Pletení pomlázky je umění, které opravdu dobře zvládá jen málo kdo, ale nenechte se zmýlit. Plést se dá všelicos. V jižnejších zemích se pletou speciální velikonoční dekorace z palmového listí. Květná neděle je v jiných jazycích „palmová“, protože Ježíšovu cestu lidé prý stlali rohožemi spletených z palmového listí, i když květy mu pod nohy jistě také mohli házet.

Dnes na květnou neděli egyptští kopti i křesťané v dalších jižních zemích splétají z palmového listí kříže a mnohé další velmi náročné dekorace.

Pomlázka je naše!

Nicméně Egypťané ani mnohé evropské národy neznají pomlázku. A ti, kterým to povíte, se budou zdráhat uvěřit. Pomlázka čili mrskut je skutečně jen naše. Kromě téměř celého území dnešního Česka je šlehání děvčat spletenou mrskačkou z vrbových proutků známé a tradiční také v některých oblastech Slovenska a Polska, ale zdá se, že středobodem, odkud tradice vychází, je oblast severovýchodní Moravy a Slezska.

Samotné slovo pomlázka souvisí s termínem „omlád“ nebo ještě dnes používaného „mlází“ a to je zase mladý proutek. Dnes se říká, že tímhle mladým proutkem muž ženu omladí, a to bylo možná i dávnověkou tradicí z dob pohanství.

Jak vypadal vývoj pomlázky u nás? Na vsi bylo šlehání prostě předáváním mládí, ohebnosti a plodnosti proutku. Proto nebyly švihány jen ženské, ale také čeládka gruntu nebo dobytek, aby z něho něco bylo, a to něco nejlépe telátko nebo prasátko.

V historických pramenech je ale pomlázka v podstatě vytržená z kontextu, protože se takhle vlastně žehnalo všemu živému. Ve 14.stolení, kdy jsou o pomlázce u nás dochované nejstarší psané zprávy, prý napřed ženy mrskaly muže v pondělí, aby je odradily od intimního styku a druhý den zas muži mrskali je.

V 15.století už se všichni mrskali navzájem, a to jak proutkem, tak rukou, a v 17.století se ze vsi dostal zvyk i do měst. Pražené tehdy kupovali barevné pentle, kterými šlehali dívky a ženy. Stužkami je pak šlehali po ramenou dožadujíce se intimity nebo alespoň toho barevného vajíčka. Zdá se tedy, že za pomlázkou se vždy skrývalo hlavně jaro, mládí a i trocha toho chtíče.

Související články

Zdroj: culinabotanica.cz, milujivelikonoce.cz