Kouzelná zámecká zahrada v Lysicích - Jihomoravský kraj

Hledáte-li na svých cestách ty nejkrásnější cíle a nejzajímavější místa, neměla by vám uniknout ani nejlépe opravená kulturní památka Jihomoravského kraje – to je titul, který si v otevřeném hlasování veřejnosti vysloužila zámecká zahrada v Lysicích.

Ta se po dvouleté intenzivní obnově dočkala svého znovuotevření letos v březnu. A výsledky obnovy, která si vyžádala téměř dvě stě milionů korun, opravdu stojí za to. Její součástí bylo i statické zajištění stavebních prvků – tedy především opěrných zdí, teras a schodišť, obnova unikátní sloupové kolonády, ale i nezbytné nové rozvody elektřiny, osvětlení a zavlažovacího systému s nádržemi na tolik potřebnou vodu.

Samotná zahradní úprava, která nahradila tu předcházející, spíše jen náznakovou, je skutečnou třešničkou na dortu. Při stavebních pracích se samozřejmě počítalo i s archeologickými nálezy, které pomohly dotvořit mozaiku pestré historie lysického zámku i jeho kouzelné zahrady. Přijměte tedy naše pozvání a nechte se zavést do zahrad, které stvořila renesance, povzneslo baroko a do jedinečného celku je citlivě upravila invence a péče jejich uživatelů a majitelů v 19. století.

Krásná i praktická

Pomyslnou startovní čárou, odkud se vydáme na cestu historií, je druhá polovina 16. století. Tehdy vzniká první zámecká okrasná zahrada přiléhající těsně k východní fasádě zámku. Šlo o zahradu ohrazenou vysokou zdí s arkádovou galerií na vnitřní straně a vyhlídkovým ochozem. Její řešení bylo velmi podobné původním renesančním zahradám, jaké dnes můžete vidět na zámcích v Telči, Jindřichově Hradci nebo v Uherčicích.

Mimo tuto uzavřenou zahradu začal vznikat systém zahradních teras. Nechyběl ani otevřený přechod mezi zámkem a zahradou – sala terrena ani okrasný bazén uprostřed pravidelně členěné zahrady. Vše doplňovala alegorická a mytologická sochařská výzdoba i exotické citrusy v nádobách. Pro tehdy pěstované mandarinky, bergamoty a pomeranče byla už v barokní době vystavěna první oranžerie. To vše se dozvídáme z podrobných soupisů pěstovaných rostlin a dochovaných vedut – malířských zobrazení zámku. Známe i jména tehdejších zahradníků.

Víme, že se dále rozvíjel systém teras navzájem pospojovaných schodišti. Bylo tu vlastně několik propojených zahrad, z nichž každá sloužila svému účelu. Například štěpnice s ovocnými stromy, nezbytná zelinářská zahrada, a také terasa – zahrada zvaná Kapucínka. Jednotlivé části oddělené opěrnými zdmi byly vybaveny trelážemi s popínavými růžemi a ozvláštněny řadou skrytých zákoutí. Pozdně barokní podobu si i přes pozdější úpravy v zásadě dodnes zachoval zámek a až do roku 1856 i samotná zahrada.

Respekt i odvážná vize

Právě tehdy proběhla nejzásadnější velká proměna zahrady. Jejím iniciátorem byl tehdejší majitel panství hrabě Emanuel Dubský. Pustil se do úprav zámku jako rodového sídla a citlivě pospojoval jeho jednotlivé stavební etapy do harmonického celku. Záměrným zdůrazněním historických prvků se přihlásil ke starobylé tradici místa i svého rodu Dubských z Třebomyslic. Živě se zajímal o architekturu a techniku a úpravy a stavební činnost na zámku i panství probíhaly až do konce jeho života. Investoval prý dokonce i do vzdělání svého dvorního architekta Kajetána Vašíčka, když ho podporoval na studiích v Mnichově.

Jeho investice se mu jistě vyplatila. Našel v něm oddaného realizátora neotřelých nápadů a architektonických řešení. Unikátem se stala jeho sloupová kolonáda zbudovaná právě roku 1856 na místě původně renesanční ohradní zdi uzavírající zahradu. Ta se rázem propojila s ostatními částmi a zároveň si v půdorysu zachovala svůj starobylý původ. Stejně tak byl znovu zřízen dřevěný vyhlídkový ochoz a napojení na přilehlé terasy. Hrabě Dubský se postaral jak o estetické vyznění zahrad, tak i o zcela praktické podmínky jejich provozu. Původní staré oranžerie byly strženy a nahrazeny modernějšími skleníky spojenými s novostavbou zahradnického vilového domu s věží.

V zahradě se pěstovala řada exotických rostlin, které se rafinovaně aranžovaly v okrasných nádobách rozestavěných na terasách a schodištích, aby potěšily a okouzlovaly početné návštěvníky, laiky i odborníky z celé tehdejší monarchie. Zahradnictví prosperovalo i po ekonomické stránce. Z dochovaných zámeckých účtů víme o dodávkách sazenic i květin do nejproslulejších vídeňských a pražských květinářství i do zahradnictví na jiných panstvích. Ořechy, ananasy i fíky pocházející z lysických skleníků a unikátní fíkovny s posuvnou střechou tvořily stálý sortiment vídeňských lahůdkářství. Samotná zahrada patřila ve druhé polovině 19. století k nejproslulejším v zemi.

Úspěšná štafeta

Právě pro tyto kvality byla zahrada lysického zámku vybrána Ministerstvem kultury a z programu péče o národní kulturní dědictví byla financována její náročná obnova zahrnující technické zázemí, podzemní nádrže na dešťovou vodu, statické zajištění stavebních prvků, archeologický průzkum i obnovu na našem území jediné dochované fíkovny s pojízdnou střechou. Restaurátoři měli na starosti obnovu kašen, terakotového a kamenického vybavení.

Do zahrady, stylizované do její původní podoby na konci 19. a začátku 20. století, se vrátily stromkové i půdopokryvné růže, dále růže vyšlechtěné před rokem 1920, voňavé keře pustorylu, komule a hortenzií. Myslí se i na praktickou stránku zahrady. Vracejí se do ní jahodníky a rybíz, ovocné stromky a včely a nově vzniká sbírka zajímavých kultivarů dračíku. O zahradu neustále a příkladně pečuje tým zámeckých zahradníků.

Přístupná je jako samostatný prohlídkový okruh bez průvodce a v sezoně ještě stihnete několik akcí se zahradní tematikou. Na začátku září tu proběhne pod názvem Rozkvetlý zámek několikadenní výstava prací vzniklých ze semináře floristů a zahradníků. S hlavní turistickou sezonou se pak zahrada rozloučí svátečním víkendem 28. a 29. září, kdy se do zahrady pomyslně vrátí staré časy devatenáctého století spojené s ochutnávkou vína a prezentací dobových kostýmů. Podrobné informace o kulturním programu najdete na stránkách zámku.

O autorce

Lenka Somolová studovala dějiny umění a památkovou péči a posléze i zahradní tvorbu se zaměřením na památky zahradního umění. Ráda spojuje tyto dva obory.