Dřív každá oblast, vlastně každá obec, měla svůj vlastní způsob zdobení a charakteristické vzory. Lidé se dnes mnohem více stěhují, mají daleko více informací, co se děje jinde, a tak se tato vyhraněnost poněkud stírá. Typické jihočeské vzory, které se malérečka naučila doma, pak tvoří třeba v severních Čechách, kam se později přestěhovala.
„My ale nejsme etnografické muzeum, které má za úkol dokumentovat vesměs anonymní lidovou tvorbu jednotlivých oblastí. Jsme nezisková organizace zaměřená výhradně na současnou tvorbu, naše nejstarší kraslice ve sbírce vznikly v roce 1998 a žádná není anonymní, u všech známe autora,“ říká předsedkyně Asociace malířek a malířů kraslic České republiky Olga Hovorková a dodává. „Jsme nadšenci, kteří mají či měli úplně jiná povolání, většina z nás kraslice maluje jen pro své potěšení. Bylo by nám líto, kdyby tohle hezké řemeslo zaniklo, proto se je v Asociaci snažíme podporovat. Třeba i tím, že chceme, aby se kraslice našich členů dostaly mezi lidi, a z naší sbírky poskytujeme exponáty pořadatelům výstav v celé republice. Ročně se podílíme na šesti, sedmi výstavách. A několikrát jsme byli i v zahraničí na akcích prezentujících naši kulturu, které organizovalo Ministerstvo kultury ČR.“
V Libotenicích mají v galerie obrazy - kraslice
Jak vzniká kraslice?
Vyfukování
Na obou koncích je třeba ve vejci přesně v jeho ose opatrně vytvořit pokud možno kulaté přiměřeně velké otvory. Libotenické malérečky používají špičatý pilníček, případně záhlubník do kovu. Poté protilehlými otvory protáhneme špejli a ve vejci jí „zakloktáme“, abychom porušili vnitřní blány a žloutek a nakonec obsah vyfoukneme. Foukáme vždy do otvoru v oblejším konci vejce.
Barvení
Tradiční jsou přírodní materiály, které však už dnes nahradily barvy z obchodu, zejména se používají anilinové. Dříve se dočervena barvilo vařením se slupkami z cibule, s kůrou z olše, s červenou řepou. Dočerna skořápku zbarvilo vaření se sazemi či železnou rzí, povařením s osením získala skořápka lehce zelený odstín, se šafránem okrově oranžovou barvu. Pro manipulaci s výdumkem při barvení slouží delší špejle protažená oběma otvory.
Zdobení
Asociace malířek a malířů kraslic registruje pouze tvůrce, kteří používají pět níže uvedených tradičních technik. Kraslice zdobené moderními technikami jako vrtání či drátování tedy v libotenické Galerii kraslic nenajdete. Tři z technik jsou podrobněji popsány v brožurách, vydaných AMMK ČR: „Reliéfní vzory zdobení kraslic voskem“ (2004) a „Návody na zdobení kraslic polepováním slámou a jezerní sítinou“ (2011).
Voskem
Na obarvené vyfouknuté vejce (výdumek, pouk) se vytváří plastické (reliéfní) vzory rozehřátými barevnými vosky – nejčastěji bílým voskem. Vzory se na vejce nanášejí například kovovou hlavičkou špendlíku zapíchnutého v dřevěné tužce. Vosk se nahřívá ve lžíci upevněné ve stojánku, zahřívané svíčkou – nejlépe nečadící čajovou.
Batikování
Na bílé vejce se vytvoří voskem „krycí“ kresba, vejce se obarví, nanese se další krycí vzor, vejce se obarví – toto se může opakovat pro více barev, nakonec se používá barvení černí. Když barva zaschne, vejce se nahřeje a všechny krycí voskové kresby se setřou hadříkem.
Slámou
Na obarvený podklad se nalepují vzory z ječné slámy (je tvárnější, měkčí než třeba pšeničná). Konečný vzor se obvykle fixuje bezbarvým lakem. Vznikají velmi efektní kraslice jakoby zdobené zlatem. Zdobení je typické pro oblast Hané.
Dužinou z jezerní sítiny
Používá se vnitřní část (duše) stébel speciálního druhu vodní trávy (sítina klubkatá nebo sítina rozkladitá. Duše připomínají tenké dlouhé ohebné „špejle“. Jakoby hedvábné vzory z nich se na vejce přilepují, a mohou se prokládat barevnými stužkami. Tato technika je typická právě pro Podřipsko a pro Jižní Moravu
Vyškrabování
Vzory se vyškrabávají do obarveného vejce. Malérečky používají různé hroty, podmínkou je, aby nástroj byl vyrobený z tvrdého materiálu (například vybroušený ze soustružnické ocele). Rozhodně takto nelze zdobit špendlíkem či nůžkami. Rovněž skořápka by měla být silnější a tvrdší.
Interiér libotenické galerie kraslic
Jak vznikla Asociaci malířek a malířů kraslic?
V Libotenicích u Labe na Podřipsku má malování kraslic více než 45letou tradici. Tento obor zde však podporují v celé republice. Je tomu tak především zásluhou místního nadšence Miroslava Kubišty, který toto umění učil místní děti. Poté, co bylo v roce 1990 zrušeno Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), které u nás zajišťovalo řemeslnou výrobu v nejrůznějších oborech lidového umění nejen po materiálové a ekonomické stránce, ale dbalo i o její kvalitu, začala umělecká úroveň kraslic klesat. Miroslava Kubištu to mrzelo, proto se rozhodl založit organizaci, která bude podporovat naše výrobce kraslic, aby tuto krásnou tradici pomohla zachovat. V roce 1998 tedy spoluzaložil Asociaci malířek a malířů kraslic České republiky (AMMK ČR). Ta má v současné době v registru přes 190 výrobců kraslic ze všech míst naší republiky, byť aktuální počet aktivních členů je z nejrůznějších důvodů (nemoc, stáří apod.) o něco menší. Každý uchazeč o členství pošle do Libotenic vzorky své práce, a jeho přijetí pak schvaluje pětičlenná porota, která posoudí, zda kvalita vzorku je na takové úrovni, že je možno kraslice vystavit. Jednou za 5 let pak členové mají možnost získat titul Malířka - malíř lidové umělecké tvorby kraslic nebo jeho nejvyšší stupeň Mistryně - mistr lidové umělecké tvorby kraslic, když k žádosti o titul předloží své práce k posouzení porotě.
V roce 2003 pak Asociace v Libotenicích zřídila Galerii kraslic v domku bývalé hájovny, který poskytnul místní úřad. Galerie je přístupná celý rok pro veřejnost (po telefonické domluvě – 416 848 088) a jsou tu nejen vystaveny a archivovány výrobky členů Asociace (sbírka obsahuje na 5 000 kraslic), ale každoročně se tu děti z širokého okolí na kurzech pořádaných od ledna do Velikonoc učí malovat kraslice.
Galerie kraslic Libotenice - otvírací doba Velikonoce 2019
Galerie kraslic Libotenice - otvírací doba Velikonoce 2019
pátek 19. 4. - pondělí 22. 4., 10-16 hodin. Galerie kraslic, Libotenice 40
