Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengii) je vytrvalá okrasná rostlina pocházející z oblasti sahající od jihovýchodní Asie až po Japonsko. Ovšem v našich krajích se zřejmě vyskytovala již ve starověku, její pěstování je doloženo od 16. století (byla využívána především jako léčivá rostlina).
Rostina je 30–50 cm vysoká má pěkné zašpičatělé listy a především atraktivní oranžové nadmuté barevné obaly semen připomínající lampiónky, které uvnitř skrývají oranžový či červený kulatý plod.
mochyně
Pěstování mochyně
Mochně židovská třešeň je velmi nenáročná trvalka, která v teplejších oblastech republiky i zplaňuje.
- Nejlépe se jí daří ve výživné, vápnité a mírně vlhké půdě, v polostínu.
- Rostlinu lze snadno množit dělením i semeny.
- Bujně se rozrůstá do šířky, s čímž je dobré počítat již při výsadbě a této vlastnosti využít, nebo naopak rostlinu obehnat zapuštěnou zábranou, aby neutlačovala sousední rostliny.
Pro okrasné účely se častěji používá varieta franchetii, která upoutá mohutným vzrůstem a výškou až 100 cm, její listy i plody jsou větší.
Lampionky jsou po usušení krásné jsou samotné i v kombinaci s travinami a rozmanitými slaměnkami. I v suchém stavu si lampionky uchovávají tvar a barvu, a to po mnoho let.
Jsou plody mochyně jedlé?
plody mochyně
Plody, které jsou skryty uvnitř „lampiónků“, nejsou ani zdaleka tak chutné jako plody mochně peruánské, ale jsou v podstatě jedlé. Ovšem mírně toxická hořčina physalin může při větší konzumaci vyvolat nevolnosti a zvracení (reakce může být značně individuální, někomu plody potíže nezpůsobí, někomu je špatně již po požití menšího množství). Vzhledem ke kyselosti plodů ale předávkování většinou nehrozí ani u dětí. Dříve se plody využívaly ve farmacii i lidovém léčitelství jako diuretetikum a proti dně.
