Ing. Milana Říhu (ročník 1959) napadlo, že většina kutilských výrobků jsou technické unikátní originály s vlastní zajímavou historií a že by byla škoda, aby zmizely někde na šrotišti. Vždyť on sám, profesí elektrotechnik, měl ke kutilství blízko — zhotovil několik zařízení — kutil i jeho otec.
Postupem doby, především z darů, z inzerátů či na burzách, nashromáždil celkem přes 250 kusů. Reprezentativní část z nich vybral do muzea, které zřídil v prostorách domu, kde pracuje. Zbytek má v bytě, v garáži a na chalupě.
Následující výběr exponátů muzea dokazuje, že čeští kutilové nedokázali vyrobit snad jen kosmickou raketu.
- Muzeum kutilství v Polné u Jihlavy nemá pevnou otevírací dobu, návštěva je pro veřejnost možná po domluvě (tel: 606 313 209). Vstupné dobrovolné.
Zapisovač — tiskárna k počítači
Stále funkční zařízení, jehož některé komponenty tvoří díly stavebnice Merkur. Autor Vladimír Doval.
Motokoloběžka
Mistrovský kousek Michala Nešpora z roku 2010 je důkazem, že v Česku se stále kutí.
Bruslolyže
Jeden z pokusů, jak ozvláštnit klasické sjezdové lyžování. Tělo „lyžiček“ je odlito z kovové slitiny, skluznice jsou z tvrdého plastu a mají bezpečnostní sjezdové vázání z 60. let. Autorem je rodák z Trutnova Ing. Adolf Linka (nar. 1919), technicky velmi nadaný vynálezce, který je podepsán pod více než tisícovkou patentů (mj. unikátní kruhový tkací stroj).
Úspěšné realizaci Linkových patentů zabránila především léta strávená v komunistických kriminálech, kam byl vynálezce poslán v roce 1955 pro údajné sabotování československého hospodářství.
Červené bruslolyže nechal Ing. Linka vyrobit po své emigraci do Německa (1967) v ověřovací sérii pod chráněnou značkou Sprinters. Příliš velký komerční úspěch však „sprinterky“ neměly, stejně jako jejich dřevěné předchůdkyně, které si vynálezce nechal patentovat již v roce 1947 a které se posléze pod názvem Tajfun vyráběly v truhlářských dílničkách v okolí Trutnova.
Přijímač v pásmu 80 m
Kutil Pavel Šustr jej vyrobil v 70. letech 20. století. Nostalgického vzhledu docílil použitím nosného podstavce z předválečného radiopřijímače Blaupunkt.
Kromě diskusí radioamatérů se daly naladit i hovory řidičů kamionů, kteří velmi často volili značně nesalónní slovník. Proto autor hlasitý odposlech z reproduktorů doplnil poslechem ze sluchátek, aby hovory řidičů jeho nedospělým dcerkám předčasně neodhalily určité choulostivé stránky života.
Brýle proti migréně
LED diodky v zaslepených plaveckých brýlích blikají v nastavitelných frekvencích. Autor Josef Valenta, rok výroby 1987. Sběratel neodolal a brýle osobně vyzkoušel. Rozbolela ho hlava a zvracel.
Rakvička kasička
Po položení drobné mince na kovové kontakty oběživo do svého příbytku bleskurychle přemístí zlodějská ručka umrlcova. Nejen rakev, ale i jemná mechanika uvnitř jsou zhotoveny z tvrdé překližky. Plánky na toto pozoruhodné zařízení údajně hojně kolovaly po ubikacích vojáků základní služby.
Kompresor
Kutilství nekvetlo jen v Československu. Chorvat Dragiša Milivojevič zařízení vyrobil v roce 1970 z propan–butanové láhve a do Muzea kutilství je věnoval až poté, co mu Milan Říha v chorvatském hobbymarketu zakoupil jiný, továrně vyrobený kompresor.
Výrobník živé a mrtvé vody
Po společenském převratu v roce 1989 se obchody naplnily dříve nedostatkovým zbožím a kutilství tak přišlo o mocný inspirační zdroj. Někteří kutilové se tedy přeorientovali na mystiku, kterou už nedusil obyvatelstvu vnucovaný materialistický světonázor.
Sekačka na trávu
Tyto stroje byly velmi častou kutilskou komoditou. Elektrická sekačka Josefa Stuhla z roku 1980 má unikátní konstrukci žacího ústrojí, která předběhla dobu. Krátké žací nože jsou pohyblivě upevněny v čepu na konci nosného rotujícího ramene. Tato konstrukce snižuje nebezpečí odlomení nože při jeho nárazu na kámen a případného následného zranění obsluhy — dnes se uplatňuje v konstrukci továrních bubnových (diskových) travních sekaček.
Obraz Beatles
Dílo neznámého autora muzeum získalo prostřednictvím inzerátu s komentářem dárce: „Manželka mi nadávala, že už doma žádné Brouky nechce...“
Nákladní přívěs za osobní auto
To se vezmou dva „zadky“ ze Škody 105, svaří se a máte přívěs, který úžasně ladí s tažnou „stopětkou“ (pokud vám tedy ještě nějaká zbyla). Řidiči předjíždějící tuto soupravu byli prý vždy vyděšeni, s jak dlouhou škodovkou mají tu čest. Autor neznámý, rok výroby 1982.
Domácí pneuservis
Na snímku zachycenou páku na demontáž pneumatiky v muzeu doplňují ještě vyvažovačka, momentový klíč a souprava na seřízení geometrie kol. Všechny exponáty byly zhotoveny podle plánků v časopisech.
Elektronické přístroje
Profesionální funkce (vlevo Geiger–Müllerův čítač, vpravo generátor stupňového napětí), profesionální design. Autor Vítězslav Kment, rok výroby kolem 1987.
Nabíječka
Tvůrce Milan Říha agregát zabudoval v roce 1985 do „kastle“ magnetofonu Sonet Duo. Škoda, hodnota onoho legendárního magnetofonu stále roste.
Malotraktor
Pravý český slepenec. Motor ze skútru ČZ 175, převodovka z Moskviče 403, blinkry z oktávie a volant z embéčka. Celkově skvělá práce kromě pravé zadní osy (opačný závit, za jízdy občas upadne kolo). Autor neznámý, vyrobeno kolem roku 1980.
Foto autor a archiv M. Říhy