Modelářství se Jiří Zelenka věnuje dvě desítky let. V současnosti staví zejména papírové miniatury v měřítku 1:120. Modely vytváří jak přepracované od různých autorů, tak i ve vlastní konstrukci.

„Proč právě minatury? Důvod pochopí každý, kdo se modelařině alespoň chvíli věnoval. Do sbírky se snažíme zařadit modely podle určitého klíče, jenže narážíme na úskalí – a prvním je právě měřítko. I když existuje určitá řada poměrně běžně používaných měřítek, přesto se zejména u papírových modelů nezřídka stane, že se sejdou v různých velikostech.

Osobně mě moc neuchvacuje představa mít ve vitríně modely sice technicky dokonalé, ale v nesprávném poměru. Proto je upravuji. U papírové drobotiny lze navíc díky malým rozměrům seskupit na malém prostoru zajímavou sbírku modelů. A pokud máme doma třeba vláčky v měřítku TT, jde o originální doplňky.“

Pomůcky a materiál

„Ke stavbě budeme potřebovat stejné pomůcky jako u velkých modelů: nůžky, pravítko, lepidlo nebo modelářskou podložku. Ale kromě toho nám přibude další nářadí, které se u běžně velkých modelů ne vždy používá: rozličné skalpely, pinzety, tenké pilníky na kov, barvy a štětce (zpravidla tenké, osobně jsem nikdy nevyužil větší štětec než 0).

  • „Než se pustíme do miniatur, měli bychom si zkusit sestavit běžné modely. Vyzkoušíme si tak práci s papírem a měřítko můžeme zmenšovat postupně.“

    Skalpely je vhodné mít v různých tvarech a délkách čepelek.
  • Pinzetu doporučuji s tenkými čelistmi bez zoubků, použijeme ji pro osazování drobných dílků a pro stlačování slepovaných míst (nezoubkovanou proto, aby se zoubky neobtiskovaly do modelu).
  • Pilníky na kov využijeme zejména při tvorbě kol, štětce na retušování bílých hran.

Sám modely stavím jako bílé a v průběhu stavby je barvím akrylovými barvami. Pro nanášení lepidla bych doporučil nějaký tenký nástroj. Štětec nebo kuchyňská špejle jsou zpravidla příliš mohutné.

V dnešní době je na trhu k dostání poměrně bohatá nabídka modelů ať již českých, nebo zahraničních výrobců. Sehnat je lze buď přes e–shopy, nebo třeba na burzách, které často doprovázejí soutěže a výstavy papírových modelů.“

Jak začít

„Asi nejjednodušším postupem je spočítat si potřebné zmenšení původního modelu a v tomto poměru si pak model na kopírce zmenšit. Dnešní vystřihovánky jsou tištěny především na papír o gramáži 140 g/m2 a vyšší. My budeme stavět model mnohdy výrazně menší než originál, takže nepotřebujeme tak silný papír. Zároveň se z něj již poměrně špatně tvarují složitější a zaoblené dílky. I kvůli následnému barvení zpravidla používám papír o gramáži 100 g/m2.

Stavba zmenšeného modelu má svá specifika. Určitě je však vhodné postupovat podle návodu, který je u vystřihovánky. Kvůli malému měřítku si musíme některé dílky lehce upravovat a pak příjdou k dobru obecné rady.

Detaily

Modely nemají vždy zpracován interiér, je proto vhodné mít v záloze fotografie předlohy. Ale na druhé straně není důvod řešit interiér do posledního šroubku. Při tak malém měřítku se třeba velikost přístrojové desky u osobního vozu dostává do obdélníku přibližně 5x1 mm. Stejně tak pro sedačky je důležitější udržet základní obrysový tvar, než řešit každou ergonomickou linii. Jednak měřítko drobnosti stírá, navíc prosklení kabiny není nikdy tak čiré, abychom uvnitř vozu viděli každý detail. Tím se dostáváme k zasklení. Doporučuji používat tenké čiré fólie (např. fólie do zpětných projektorů) a přichytávat je oboustrannou lepicí páskou. Pokud fólii přilepíme lepidlem na papír, spoj může vypadat pevně, ale fólie časem stejně odpadne.

U velkých vystřihovánek vznikají kola slepením boků a plášťů pneumatiky. Při malém měřítku je to ale zbytečné. Osvědčil se mi postup, kdy boky kol podlepuji kartonem síly 0,5 mm. Množství na sebe nalepených dílků kartonu je přímo odvislé od síly kola. Protože v kopii modelu jistě budeme mít i plášť kola, snadno zjistíme, jaké síly potřebujeme dosáhnout. Prořezáváním okrajových vrstev lze navíc udělat plastický ráfek.

Kola vyřezáváme skalpelem podle nalepeného původního boku. Po obvodu stačí vyříznout osmi až dvanáctiúhelník a ten potom zakulatit pilníkem. Podobně můžeme vytvořit i loukoťová nebo vyplétaná kola.

  • Pro loukoťová kola platí stejný postup, jen prostor ráfku prořežeme podle tvaru loukotě.
  • Komplikovanější je „drátěný“ výplet. Z kartonu si vyřízneme pouze obvodové obruče, které budou tvořit pneumatiku, vnitřní obvod zakulatíme a srovnáme kulatým pilníkem a podle síly kola připravíme dvě stejně silné obruče. Do jedné postupně vlepíme výplet a nakonec přilepíme druhou obruč. Pro výplet musíme vzít v úvahu sílu materiálu v závislosti na měřítku. V poslední době pro výplety kol užívám výhradně dřevěné třísky. Dobře se lepí k papíru, při barvení neztrácejí tvar ani se neprodlužují.

Podobným způsobem jako výplety kol lze vyrobit i výplety a lanka u letadel. Při stavbě letounů jsem již vyzkoušel řadu materiálů. Zvonkové drátky ani nejrůznější nitě se mi neosvědčily. Buď byl problém se spojením při lepení, nebo se nepodařilo materiál dostatečně vypnout a stabilizovat. Vytvořit dostatečně tenkou a dlouhou třísku není jednoduché, takže se jako alternativa nabízí tenká nit pro šití hedvábí, kterou před použitím vypneme a natřeme škrobem. Nit tak do určité míry ztvrdne a na modelu se deformuje jen mírně.

Pokud chceme u modelu dosáhnout realistického vzhledu plachet, musíme ty, které jsou s modely nabízeny, nahradit vlastní konstrukcí. Podle předlohy modelu si rozvrhneme pozice pro podpůrnou konstrukci plachty. Jako materiál pro plachty se mi osvědčily papírové kapesníčky. Okraje látkových kapesníků jsou často profilované, takže se nehodí. Ale střední části jsou ploché a lze je využít. Papírový kapesník rozdělíme na jednotlivé vrstvy. Na podpůrnou konstrukci postupně lepíme ploché části kapesníčků. Kvůli deformaci při barvení se mi osvědčilo sestavovat plachty minimálně ze dvou vrstev papíru.“

Autorství

Papírové modely podléhají autorskému zákonu. Zmenšeniny můžeme dělat pouze u modelů, jejichž originály vlastníme. Model z kopie, respektive zmenšeniny, námi vlastněné vystřihovánky můžeme stavět pouze pro osobní potřebu!

Další inspirace

Článek není detailním návodem ke stavbě modelů, má sloužit pro inspiraci. Celá problematika stavby, tipů a triků ke stavbě je výrazně složitější a většina modelářů používá upravené obecné návody nebo své zcela osobité stavební postupy. Zájemci o papírové modelářství (jak stavbu miniatur, tak běžně velkých modelů) najdou více informací na stránkách fóra papírového modelářství www.papirovemodelarstvi.cz.

Ing. Jiří Zelenka, foto autor