Hojně se rovněž šíří, že lze zmíněným nápojem například vyčistit toaletu, připálenou pánev nebo odstranit krvavé fleky z oblečení či olejové skvrny z hliníkových částí motoru. Údajně díky kyselinám, jež tekutina obsahuje. Jenže když na totéž vezmete čisticí prostředky, které jsou k tomu určené, zjistíte, že je cola hodně chabé placebo.
Jiný z kutilských mýtů, jenž se drží jako klíště prvních příček už léta, je tzv. paměťový efekt akumulátoru. Kolikrát člověk slyšel, že baterii nemůže dát do dobíječky dřív, dokud ji zcela nevybije, a že pokud to udělá, nenabije ji na plnou kapacitu, ba co víc, sníží jí životnost. Tento jev se kdysi vyskytoval jen u konkrétních NiCd akumulátorů, běžný uživatel s ním nepřišel do styku, u současných NiMh a Li-Ion článků je to pak úplný nesmysl.
Dobrý je i trik, jak naostřit nůžky – ustřihnout několik proužků smirkového papíru o zrnitosti P120 a vyšší. Plošky to očistí, ale že by se z vyloženě tupých nůžek staly ostré? To asi ne. Spíš je důležité, zda se břity při stříhání dotýkají vždy natěsno. Sečteno a podtrženo: pokud máte u nějaké rady pochybnosti, vyzkoušejte si ji nanečisto.
Ověřeno
S pružinou
Potřeboval jsem očko s metrickým závitem uchytit do dřevěného trámku, ale nemohl jsem použít matku. Jde to s pružinou. Musíte však vyvrtat otvor o stejném průměru, jako je závit očka, a sehnat takovou pružinu, kterou na závit těsně natočíte před tím, než očko do otvoru zašroubujete. Rada „nejdříve pružina do otvoru a pak šroubovat“ nefunguje.
Můj tip
Pro zápustné vruty
Tento nástroj má krásný český název záhlubník a v podstatě je to vyjádření jeho funkce. Když předvrtáte otvor pro zápustný vrut, potřebujete, aby se hlavička „schovala“. V měkkém dřevu nebo tam, kde na tom tolik nezáleží, zpravidla stačí silnější dotažení, když ale šroubujete třeba do laminované dřevotřísky a podobných materiálů, může po dotažení popraskat okolí hlavičky, což nevypadá hezky. Záhlubníky mají stejný úhel zkosení (90°) a prodávají se v několika velikostech – vlastně stejně jako vruty. Sada šesti stojí od jedné do tří stovek.
Kutilovy postřehy
Nezalepí se
Pokud jsem už jednou otevřené sekundové lepidlo skladoval delší čas položené, často se zalepil uzávěr. Od doby, kdy tubu nechávám „ve stoje“ ve větším kancelářském klipu, se to nestává.
Bude pevný
Máte oba konce provazu (A a B) někde dál už přivázané a chcete použit liščí smyčku (modrá) pro upevnění na předmět, na který ji nelze navléknout? Pomůže krátký provázek (šedočerná) tak, jak naznačuje kresba. Po pevném stažení vše dobře drží, bonus je, že když pomocný provázek vytáhnete (ve směru šipky), uzel se uvolní.
Pro klasickou truhlářskou svěrku by člověk někdy potřeboval třetí ruku. Navlečte přes obě ramena silnější gumu, která je přitáhne k sobě, a svěrku tak přidrží, než ji zašroubujete.
Když zrovna nemáte po ruce přesný bit nebo jsou do určité míry poškozené drážky vrutu, zkuste šroubovat přes proužek látky – někdy to opravdu pomůže.
Zaujalo na internetu
Jeden místo sedmi
Na matky M4 až M12 potřebujete sedm klíčů nebo nástavců, teoreticky by je tedy měl nahradit tento univerzální násadový klíč, když inzeruje 7-19 mm pro průměry šestihranů. Zašroubuje i jiné tvary, neboť 54 čepů, každý s vlastní pružinou, se přizpůsobí. Možná právě toho bych se bál, tolik pohyblivých částí na tak malém prostoru nikdy nedělá dobře. Záleží i na materiálu, aby se čepy nevysypaly po několikerém použití. Jinak je to dobrý nápad, a vzhledem k tomu, že občas do ruky vezmu dva tři klíče, než do nich matka zapadne, asi nástavec vyzkouším. Za 250 Kč a méně to nemusí být marné.
Vyloveno z archivu
Ptačí lavička
Figura je k lati přišroubovaná dvěma nábytkářskými šrouby, tzv. konfirmáty. Jsou mírně zapuštěné, proto nejdříve asi do třetiny latě vrtejte silnějším vrtákem a poté předvrtávejte tenčím – o polovičním průměru, než má konfirmát. Ostatní je na vaší fantazii.
Vážně nevážně - fejeton
Ne, nejsme suchaři
Kutil na rozdíl od řemeslníka kombinuje, odhaduje, zkouší. Řemeslník dodržuje postupy, legrace veškerá žádná.
Poučné je, když se ti dva sejdou. „A proč dáváte žlutý drát zrovna do téhle dírky?“ ptá se kutil.
„Protože se tam dává,“ odpoví řemeslník.
„A neměl byste ho dát do vedlejší dírky?“
„Ne. Dává se do téhle a vždycky dával, takže to bude správně,“ rozhodne řemeslník.
Ale když se otočí, kutil drát přehodí, prskne to, zasyčí a na podlaze přistane lustr. Nebo se stane něco jiného, každopádně se řemeslník projeví jako suchar, řekne: „Co jste to udělal?“
Co by kutil udělal, zkusil to. Jako když se pustil do natírání zábradlí verandy jinou barvou a jiným způsobem, než který mu doporučili. Místo štětce natlakoval zahradní postřikovač a pozítří za ním přišla sousedka, jestli neviděl její kočku a zda neví něco o té pruhované, která se tu kolem potuluje už druhý den.
S kutilem je prostě legrace. Je tvůrčí, má fantazii, a navíc to myslí dobře.
O autorovi
Jiljí Záruba Kutilství se ‚vyučil‘ u svého otce. V druhé půli profesního života – což bylo více než dvacet let – se v Receptáři této oblasti plně věnoval. Za tu dobu poznal mnoho šikovných lidí a objevil, shromáždil i vyzkoušel spoustu nápadů, které si nenechává jen pro sebe.
Zdroj: časopis Receptář