Za oknem sušírny je deštivé ráno, uvnitř je naopak příjemné teplo a plno vůní, které se libě prolínají. Na výsuvných dřevěných roštech, kterým se na Valašsku říká lésy, se právě suší mateřídouška, šalvěj, divizna, třezalka, chrpa… a sytě oranžové květy měsíčku.
„Přijeli jste do jeho období, letos je opravdu krásný,“ ukazuje nám dílčí část úrody Radek. Sušírna jako srdce celé Květomluvy, napadá mě a jeho žena Zuzana mi dává za pravdu: „Byliny musejí být řádně usušené, to je základ všeho.“
Byliny se suší na výsuvných roštech, nářečně lésách
Moderní sušírnu vytápějí dřevem z vlastního lesa, popel zužitkovávají na poli – je to zkušenostmi osvědčený přírodní koloběh. „Hledáme vlastní postupy, abychom zdejší krajině a půdě prospívali a pomáhali,“ shrnuje Radek jejich přístup k farmaření, které bylo loni oceněno titulem Nejlepší ekologická farma roku 2023.
Ročně nasuší asi 1,2 tuny bylinek (váha po usušení). Aby měly silnější aroma i léčivé účinky, suší je pomalu a šetrně při nízké teplotě kolem čtyřiceti stupňů. „Jejich vůně se díky tomu uvolňují pozvolna a neruší se navzájem. Vidíte, máme tu i libeček, ale výraznou pažitku už ne – za tou musíme do původní historické sušírny ovoce.“
Na počátku byla roubenka
Sto padesát let starou roubenku přemístili Fryzelkovi před dvanácti lety na svůj pozemek, a tím ji zachránili před zničením. Dodnes jim připomíná historii regionu, kde se na konci 19. století nacházelo nejvíc sušíren ovoce ve střední Evropě.
„Jen na Vlachovsku jich ještě v padesátých letech stálo asi pětadvacet, dnes jich zbylo osm,“ vypráví Radek uvnitř šeré roubenky, kde na vás dýchnou staré časy. I když dali přednost bylinkám, valašsko-klobuckou tradici zachovávají příležitostným sušením ovoce v malém.
Původní roubená sušírna jim ale nostalgicky připomíná i jejich minulost – prvopočátek vlastního farmaření. Poté, co ji vlastnoručně opravili, odjeli do Norska, kde pracovali na ekologické zeleninové farmě. Přemýšleli o své budoucnosti, učili se a pozvolna směřovali k tomu, co dělají dodnes.
„Přivezli jsme si dvě zásadní zkušenosti. Každý farmář bojuje s plevelem i počasím. A zadruhé, když jste na poli, všechno vás bolí. Obojí je úplně normální.“ Po návratu domů v roce 2014 začali první bylinky vysazovat sami – dnes mají šest zaměstnanců a v létě brigádníky, přesto se snaží trávit prací venku aspoň polovinu času.
„Chceme zůstat malou firmou úzce spojenou s přírodou,“ shodují se pokorně Zuzana a Radek. Celou farmu včetně pole pro pěstování bylin a zavlažovacího jezírka, do něhož svádí dešťovou vodu z okolního lesa, vybudovali ve svahu na zelené louce, a to doslova. V domě, kde rodina bydlí, mají místo původní výrobny, teď dětský pokojíček Emílie a Dominik.
Historickou sušírnu ovoce zachránili vlastníma rukama
Byliny pomáhají, ale nejsou všelék
V dešti přeběhneme zpět do hlavní budovy postavené před čtyřmi lety, kde se nachází celé zázemí firmy – kromě moderní sušírny také výrobna, sklady i obchůdek.
„Celá provozovna není velká, proto se snažíme využít každé místečko. Je to výzva, jak na malém prostoru dělat ručně spoustu věcí.“ Konečně s fotografem vidíme, co všechno z bylin vyrábějí. Od koupelových směsí přes čaje, sirupy, masti, tinktury, kořenící směsi, potravinové i masážní oleje, ochucené medy, kávy pro fajnšmekry… až po pochoutky, které můžou jíst i lidé s přísnou AIP dietou (kvůli autoimunitnímu onemocnění).
Právě tyto dietní krekry a raw tyčinky ochutnáváme, z talíře mizí dost rychle… Při jejich výrobě používají Fryzelkovi speciální stroje na míru: „Bezlepkové krekry a chlebíčky obsahují mimo jiné kořeny rostlin. Takové ‚těsto‘ nedokázaly běžné stroje rozválet.“
V nabídce výrobků se během deseti let hodně posunuli. Jako první začali vyrábět bylinné koupele, míchat čajové směsi se dokonce pár let báli. „Lidem ale naše první čaje chutnali, a tak jsme se posouvali dál, studovali a experimentovali. Naším cílem nebyly čaje léčivé, ale spíš chuťově zážitkové – třeba čaj inspirovaný valašským létem,“ vzpomíná Radek.
Právě za kolekci bylinných čajů získala Květomluva své první ocenění –Nejlepší bio výrobek roku 2020. I když jsou bylinky jejich život, zůstávají manželé po celou dobu nohama na zemi: „Zlobí mě, když někdo extrémně nadhodnocuje účinky bylin za účelem zisku. Ano, byliny dokážou lidem skvěle pomáhat, ale nic se nesmí přehánět. Většina našich výrobků je spíše zdraví podporující,“ vysvětluje Radek a nechá nás nahlédnout přímo do výrobny.
V nabídce mají přes sto čtyřicet výrobků v patnácti kategoriích
Pomáhat si navzájem
Zaměstnankyně Jana tu do velké modřínové kádě nakládá bylinný elixír pro děti. To znamená, že na sebe vrství nadrobno posekanou čerstvou dobromysl a mateřídoušku, které prokládá bio třtinovým cukrem. Směs bude zrát dva tři měsíce, kdy se budou do rozpuštěného cukru pozvolna uvolňovat extrakty z bylin.
„Žádný rychlý vodní výluh, ale stoprocentní extrakt, který pak důkladně vylisujeme pomocí hydraulického lisu nebo výkonného odšťavňovače,“ popisuje část postupu Radek, který vymýšlí většinu receptur a vždy je konzultuje se svou ženou.
U gastro výrobků jim zpětnou vazbu dávají kamarádi (šéf)kuchaři, se kterými ještě před pandemií hodně spolupracovali. Do restaurací a hotelů totiž dodávali čerstvé byliny a jedlé květy. Po covidu, kterým jim dal prý hodně provozních facek, od těchto dodávek upustili.
Monika plní sklenky bylinnou solí nazvanou Z valašských kopců
Ve spolupráci s lokálními farmáři a malými výrobci ale Fryzelkovi pokračují dál a jsou za to rádi. Dozvídáme se to v patře provozovny, kde další zaměstnankyně právě etiketuje sklenky s medem, který obsahuje extrakt z usušených vitálních hub (houby pro zdraví, např. hlíva ústřičná, pozn. aut.).
„V okolí žije hodně kvalitních a oceněných farmářů. Dokážeme si navzájem pomáhat, což je oboustranně prospěšné. Tento med z valašských luk nám dodává skvělý včelař Karel Kolínek z Nedašova. Část vitálních hub bereme od zkušeného mykologa Jiřího Šťáska z Valašských Klobouk, sbírá je po okolních lesích,“ upřesňuje Zuzana.
Dobré to je!
Konečně přestalo pršet, jak Radek od rána sliboval, a můžeme se přesunout na pole, kde na 1,2 hektaru pěstují čtyři desítky druhů rostlin. Převažují samozřejmě bylinky, ale vidím tu i borůvky, rakytníky, cukety…
Na jihovýchodním svahu se výborně daří suchomilným bylinkám jako mateřídoušce a levanduli, kupodivu i citronové trávě. Zatím jsou to jen drobné rostliny, ale na podzim z nich sklidí až šest set kilogramů čerstvé citronové trávy.
Levandule už je začátkem července téměř sklizená, přesto přitahuje obrovské množství motýlů. Krása, která se běžně už nevidí. „Horní část svahu neseču a nechávám ho přírodě. Když seču jinde, nikde ne vše najednou, aby se mohl hmyz přemisťovat,“ vysvětluje Radek další princip jejich eko farmaření.
Kromě divokého vršku je celý svah s rostlinami udržovaný a vypadá upraveně, radost se procházet. „Dřív jsme pěstovali na větší ploše, ale museli jsme ubrat. Jsme teď mnohem více v klidu, protože víme, že vše dokážeme obdělávat, sklízet a hlavně zpracovávat.“ A to cíleně zcela bez dotací, aby si zachovali volnost a nezávislost.
Byliny pěstují na jihovýchodním svahu
Mezi bylinkami vysázenými v řadách barvou „křičí“ fotogenický měsíček. Dozvídáme se, že léčivý je celý, ale nejkvalitnější jsou právě jeho sytě oranžové květy. „Musíme je sesbírat dnes a zítra, svátek nesvátek. Za pár dní už by bylo pozdě. Když vám doma měsíček zežloutne, už ho nesbírejte,“ radí Zuzana.
Další základní byliny jako mátu, meduňku či mateřídoušku poznávám, ale nad jinými často tápu – třeba nad agastache anýzovou! Budiž mi omluvou, že je to skutečná rarita, která pochází z Jižní Ameriky, kde ji tamní Indiáni uctívali. Tato čajová bylinka chutná po pendreku, a to překvapivě dobře.
Přidáváme ji i do kávovinové směsi nebo doma do dezertů. Ráda ale vymrzá a musí se obnovovat. Když nám naneštěstí dojde, nedokážeme ji sušenou sehnat ani u nás, ani v zahraničí,“ upozorňuje Radek. Jeho oblíbenou bylinkou je lichořeřišnice, kterou pěstují ve skleníku a vyrábějí z ní tinkturu. Zuzana, která studovala ekologii, miluje mateřídoušku, pro její vzhled, vůni i chuť: „Znamená pro mě léto. Když jdu po louce bosa a šlápnu na ní, cítím kolem sebe její krásnou vůni.“
Největší radost jim oběma dělají spokojení zákazníci, kteří se vracejí. A také vědomí, jak to tu vypadalo před deseti lety a kolik práce udělali. A že jí byla spousta! „Nejradši mám letní večery, kdy je už úplný klid. Skočím si do jezírka, užívám si to, dívám se kolem sebe a říkám si ‚Dobré to je!‘“ prozrazuje čtyřicetiletý farmář, původní profesí stolař a poté designér a konstruktér nábytku, který odmala tíhnul k přírodě a valašské kultuře.
Na konci procházky mezi bylinkami potkáváme mladý pár s dítětem, který se tu se svolením majitelů také prochází. Exkurzi na farmě si můžete domluvit na každý pátek od 13.00. „A přijeďte zase na podzim! Sedmého září se tu koná putování po otevřených vlachovských sušírnách. Bývá to krásná akce,“ loučí se s námi srdečným pozváním Fryzelkovi – jako členové sdružení Dokopy, které usiluje o zachování tradic a trvale udržitelný rozvoj Valašska.
Související články
Více článků a zajímavostí nejen ze zahrady naleznete v srpnovém vydání časopisu Receptář
Zdroj: časopis Receptář, kvetomluva.cz
